Dopis Zdeny Tominov‚, mluvŸ¡ Charty 77, psanì v nemocnici Na Frantiçku dne 6. Ÿervna 1979

V £terì 29. kvØtna 1979 org ny St tn¡ bezpeŸnosti zadr§ely 15 Ÿlen… VONSu, deset z nich je nyn¡ ve vyçetýovac¡ vazbØ pro podezýen¡ z "podvracen¡ republiky". Od stýedy 30. kvØtna a§ do vŸerejç¡ho dne, t.j. do £terì 5. Ÿervna jsem pýi svìch poch…zk ch Prahou pozorovala , §e jsem sice nen padnØ, ale zato d…kladnØ sledov na na ka§d‚m kroku pØç¡mi osobami a nØkolika osobn¡mi vozy. Domn¡vala jsem se, §e jde o pý¡sluçn¡ky StB a tud¡§ - nedØlaj¡c nic protiz konn‚ho - nemØla jsem pra§ dnì strach. ZýejmØ jsem se krutØ zmìlila, z dalç¡ho l¡Ÿen¡ vyplyne, §e sp¡çe ne§ pý¡sluçn¡ci StB byla po celou tu dobu v Ÿinnosti jak si mnØ nezn m  a nepochopiteln , dobýe organizovan  a vybaven  mafie. VŸera kolem sedm‚ hodiny veŸer jsem vyçla z domu (bydl¡m na Letn‚ v Keramick‚ ulici Ÿ¡slo 3) s £myslem navçt¡vit pý tele Jiý¡ho Gruçu a jeho §enu Ivanku na s¡dliçti Novodvorsk . Pýij¡§dØj¡c tramvaj¡ ke stanici metra HradŸansk , zpozorovala jsem tmavomodrì Renault, kterì se v posledn¡ch dnech nejŸastØji objevoval v m‚ bl¡zkosti, vyskoŸil z nØho vysokì çt¡hlì mu§ v b‚§ov‚ koçili a bledØmodr‚ bundØ, ut¡kal ke vchodu do metra a pak u§ se mnou vØrnØ cestoval a§ na Novodvorskou. Cestou n s doprov zelo nØkolik voz…, s urŸitost¡ jsem si vçimla tmavomodr‚ho Renaulta (SPZ ABZ 36-84 - aspoå vŸera) a hnØd‚ho ¦iguli Ÿi MoskviŸe (SPZ ABZ 49-27). U vchodu do domu mìch pý tel na s¡dliçti mØ dohonili dalç¡ dva mu§i, kteý¡ potom hl¡dkovali pýed domem. Popov¡dala jsem si s pý teli a kolem des t‚ se vracela dom…. Na stanici autobusu jsem se opØt seçla s mladìm mu§em v modr‚ bundØ a svornØ jsme dojeli ke st tn¡mu pl novac¡mu £ýadu, odkud jsem çla dom… pØçky po tý¡dØ Obr nc… m¡ru. U Strossmayerova n mØst¡ mØ jeçtØ obkrou§ily oba zn m‚ vozy, pak u§ jsem nevidØla nikoho. Z Letensk‚ho n mØst¡ chod¡v m dom… æmeralovou ul¡c¡, tentokr t jsem si vçak vçimla, §e v bl¡zkosti Keramick‚ je æmeralova ulice zahrazena stoj¡c¡m automobilem s rozsv¡cenìmi svØtly, a jaksi se mi to nel¡bilo, çla jsem tedy o blok d l a pak ulic¡ ¬echovou, volnØ a spokojenØ u§¡vaj¡c chladn‚ho veŸera. Kdy§ jsem pýich zela k naçemu domu, vçimla jsem si jen s m¡rnìm pýekvapen¡m, §e sv¡t¡ okno suter‚nn¡ d¡lny, kde nikdo v noci nebìv , a pak jsem zcela bez jak‚hokoli podezýen¡ vstoupila do dveý¡ naçeho domu. Prav  polovina dveý¡ byla otevýen  (co§ je bohu§el v naçem domØ t‚mØý v§dy) a v domØ bylo tma. Vyp¡naŸ je po lev‚ stranØ, pohl‚dla jsem tedy t¡m smØrem a odskoŸila leknut¡m. Za zavýenou levou polovinou dveý¡, pýitiçtØn z dy ke stØnØ st l vysokì, statnì a§ mohutnì mu§ (l80 cm, 90-95 kg), zaregistrovala jsem jeho tmavomodr‚ nebo Ÿern‚ triŸko s Ÿervenìmi pruhy, kter‚ bylo pr vØ tak ve vìçi m‚ho pohledu. A pak jsem zvedla oŸi vìç a uvidØla jsem hr…znou tv ý z tuctov‚ho filmu - mu§ mØl na hlavØ nata§enou d mskou punŸochu. Zmocnil se mØ straçnì dØs a nev¡m zcela pýesnØ, co n sledovalo. Mysl¡m, §e jsem zaŸala hroznØ a beze slov kýiŸet, mu§ po mØ skoŸil, mnØ se nØjak podaýilo vybØhnout ze dveý¡ na chodn¡k, tak mne povalil a sna§il se mne umlŸet, c¡tila jsem bolest a £dery hlavou o zem, ale kýiŸela jsem zýejmØ d l, proto§e se n hle zvedl a zaŸal ut¡kat. Teprve tehdy jsem si vzpomnØla na slovo "pomoc" a nØkolikr t jsem je zavolala. SebØhli se lid‚, nØkteý¡ çli snad z kina (bylo nØco po p…l jeden ct‚) a vidØli mu§e ut¡kat smØrem ke Stromovce. Snad po pØti - deseti minut ch pýijel prvn¡ v…z VB, kterì se hned rozjel za pachatelem. Pak pýijela çestsettrojka a dalç¡ dva vozy VB. üidiŸ çestsettrojky mne vyzval, abych jela s n¡m, § dala jsem vçak , aby vzal s sebou svØdky, çel si zatelefonovat do vozu a vzal pak s sebou dva svØdky a mne, svØdky odvezl na MO VB v ulici. Fr. Kýi§¡ka a mne na l‚kaýskou pohotovost, odkud jsem byla pýevezena do nemocnice Na Frantiçku s otýesem mozku. Dnes se zd , §e l‚kaýi dostali pý¡kaz "od policie" se mnou o niŸem nemluvit a nepouçtØt ke mnØ n vçtØvy. kromØ utiçuj¡c¡ch pr çk…, kter‚ ostatnØ nepom haj¡, se zat¡m § dn  dalç¡ vyçetýen¡ nekonaj¡ (sn¡mek lebky byl proveden jeçtØ v noci) a l‚kaýi pýi vizitØ minuli moji postel t‚mØý beze slova. Dosud jsem nebyla schopna sp t, jednak zýejmØ utrpØnìm çokem, jednak silnou bolest¡ hlavy. Nev¡m tak‚ docela pýesnØ, jak se s vŸerejç¡m z §itkem vypoý dat. ChtØl mne nØkdo zab¡t? Okr st? Nebo jen k smrti vylekat a na dlouho zastraçit?

Zdena Tominov