Nemohu jinak Praha 2.7.1979

Oznamuji, §e 6. Ÿervence zah j¡m Ÿtrn ctidenn¡ hladovku na protest proti stupåuj¡c¡m se repres¡m ze strany st tn¡ch a bezpeŸnostn¡ch org n…: bØhem cel‚ho tìdne vy£stily akce bezpeŸnostn¡ch org n… ji§ podruh‚ v ýetØz repres¡ proti dØtem, kterìm je m‚nØ ne§ deset let.

Kdy§ pý¡sluçn¡ci VB, kteý¡ dnem i noc¡ "hl¡dkuj¡" pýede dveými naçeho bytu ve týet¡m patýe domu Ÿ¡slo týi v Keramick‚ ulici, poprv‚ zas hli pý¡mo proti dØtem - v £terì 27.6. nevpustili do naçeho bytu kamar da naçeho jeçtØ ne desetilet‚ho syna Marka, jak se zd lo,slzy d¡tØte jim Ÿinily potØçen¡ - zaçel jsem do redakce Ÿasopisu Vlasta, kterì je Ÿasopisem Ÿeskìch §en a zaçel jsem na éstýedn¡ vìbor Ÿs. svazu §en. VØýil jsem, §e zde naleznu pomoc. A skuteŸnØ, to odpoledne jeçtØ pý¡sluçn¡ci VB zabr nili ve vstupu nØkolika kamar d…m naçeho syna, pak si vçak pojednou pýestali dØt¡ vç¡mat. A§ do dneçn¡ho dne. Dnes pýiçel za naç¡m Markem kamar d, kter‚mu bude v srpnu deset let, Velice spØchal, pýiçel si pro p r hraŸek, kter‚ si u n s nechal pýi sv‚ pýedeçl‚ n vçtØvØ. Chlapec si popadl sv‚ hraŸky, ýekl naçemu Markovi "Ahoj", n m "Nashledanou!" a vybØhl. N s nikoho ani nenapadlo chlapce vyprov zet. Pýes veçker‚ naçe smutn‚ zkuçenosti s pý¡sluçn¡ky VB, pýesto, §e se mne bØhem necelìch tý¡ tìdn… sv‚ho dosavadn¡ho hl¡dkov n¡ pýede dveými naçeho bytu dvakr t pokusili n sil¡m odvl‚ci, pýesto, §e k n m ji§ tìden nepouçtØj¡ § dn‚ dospØl‚ n vçtØvn¡ky, pýesto§e n m svou ustaviŸnou pý¡tomnost¡ rozb¡jej¡ dnem i noc¡ veçker‚ soukrom¡, pýesto n s nenapadlo, §e by mohli znovu zakroŸit proti d¡tØti. Asi p…l hodiny pot‚, co Mark…v pý¡tel odeçel, proch zela moje §ena pýeds¡n¡. NØco se j¡ nel¡bilo, çla ke dveý¡m a otevýela je. Na schodech sedØl plaŸ¡c¡ Mark…v Kamar d, pý¡sluçn¡k VB se chlapci pýehraboval v taçce a nepouçtØl chlapce dom…. PozdØji odpoledne nechtØli pý¡sluçn¡ci VB nechat dalç¡ Markovy kamar dy ani zazvonit. O tom, §e pýiçli, jsme se dozvØdØli jen proto, §e n s na to upozornil svìm çtØk n¡m n ç malì foxteri‚r. Kdy§ jsem pak vyprovodil Markova kamar da a zavýel jsem dveýe, slyçel jsem , jak jeden pý¡sluçn¡k ý¡kal druh‚mu, §e "mØl toho psa kopnout tak a§ by toho mØl dost". Otr venì pes tu ji§ jednou byl, to byl pes spisovatele Pavla Kohouta.

Pýed mØs¡cem, v £terì 29.5. byla zatŸeno deset Ÿlen… Vìboru na obranu nespravedlivØ st¡hanìch. Kdy§ pot‚ 5. Ÿervna doçlo k pýepaden¡ m‚ §eny, mluvŸ¡ Charty 77, obr til jsem se 6.6. na prezidenta republiky s otevýenìm dopisem, ve kter‚m jsem upozornil prezidenta na v §nost situace a ozn mil jsem mu, §e 6.7. zah j¡m Ÿtrn ctidenn¡ protestn¡ hladovku, nebudou-li do t‚ doby Ÿlenov‚ Vìboru propuçtØni. Dne 14.6. zapoŸali pý¡sluçn¡ci VB s "ostrahou" naçeho bytu "na ochranu" m‚ §eny. M…j svØt se mi poŸal hroutit. A§ do t‚ chv¡le jsem st le vØýil, §e je mo§n‚ s pýedstaviteli tohoto st tu mluvit, ka§d  z mìch tý¡ pýedchoz¡ch hladovek byla nejza§ç¡m £sil¡m o rozhovor. Nyn¡ jsem v mo§nosti rozhovoru pýestal vØýit, pýestal jsem vØýit, §e bych v dan‚ situaci mØl s¡lu Ÿtrn ctidenn¡ hladovku vydr§et. Proto jsem 15.6. hladovku odvolal.

Nyn¡ tedy, pot‚ co jsem se stal bØhem necel‚ho tìdne svØdkem ji§ druh‚ho ýetØzu repres¡ proti dØtem pý¡mo pýede dveými naçeho bytu, se k p…vodnØ ohl çen‚ hladovce znovu vrac¡m. Hladovku zah j¡m tak, jak jsem pýed mØs¡cem ozn mil, tedy 6.7. NevØý¡m, §e hladovku mohu v t‚to zemi Ÿehokoliv dos hnout, nemohu vçak jednat jinak.

Julius Tomin.