Helena Kl¡mov : K a m a r   d k a v n o u z i

"V duchu posl n¡ Charty 77... rozhodli jsme se ustavit vìbor s c¡lem sledovat pý¡pady osob, kter‚ jsou trestnØ st¡h ny Ÿi vØznØny za projev sv‚ho pýesvØdŸen¡, nebo kter‚ se staly obØtmi policejn¡ a justiŸn¡ sv‚vole." (Vìbor na obranu nespravedlivØ st¡hanìch - VONS+ programov‚ prohl çen¡ 27. dubna 1978)

.. v tØchto dnech bylo zah jeno trestn¡ st¡h n¡ skupina Ÿs. obŸan…... Pachatel‚ jako organizovan  skupina po delç¡ dobu soustavnØ konstruovali l§iv‚ informace, rozmno§ovali a rozçiýovali na £zem¡ ¬SSR i v zahraniŸ¡ s c¡lem vyvolat ned…vØru veýejnosti v…Ÿi st tn¡mu zý¡zen¡ republiky a jej¡m org n…m. Obhajovali tak‚ pravomocnØ odsouzen‚ pachatele r…znìch trestnìch Ÿin…... bylo proto zah jeno trestn¡ st¡h n¡ proti V clavu Havlovi, Jiý¡mu NØmcovi, V clavu Bendovi, V clavu Mal‚mu, Ladislavu Lisovi, Jiý¡mu Dienstbierovi, Jarmile BØl¡kov‚, DanØ NØmcov‚, OttØ Bedn ýov‚ a Petru Uhlovi. Ve vyçetýov n¡ se pokraŸuje. (Rud‚ pr vo 5. Ÿervna 1979)

PrvnØ jsem se s Otkou Bedn ýovou setkala na poŸ tku sedmdes tìch let v ordinaci jednoho naçeho spoleŸn‚ho zn m‚ho- l‚kaýe. Otka patýila tehdy k naçim nejzn mØjç¡m publicist…m, jej¡ poýady v rozhlase a televizi budily obdiv nejen publika, ale i koleg… profesion l…. O n a s e

t o t i § v § d y c k y n Ø k o h o z a s t   v a l a,

nØkoho slab‚ho, komu se stala kýivda, a takovì zast nce n m bìv  sympatickì. Zast vala se d¡vky, kterou z k drovìch d…vod… nezvali na studia, nevinnìch intelektu l…, kteý¡ byli v pades tìch letech vØznØni, skupiny mladìch lid¡, kteý¡ si z opuçtØn‚ho zboýeniçtØ zbudovali £tulek a jejich§ romantismus nenaçel porozumØn¡ u byrokracie. Jej¡ poýady jeçtØ tehdy, na poŸ tku sedmdes tìch let, st le slou§ily jako podklady pýi vìuce mladìch novin ý…, i kdy§ ona sama u§ novin ýkou bìt nesmØla.

Byly jsme tehdy obØ bez m¡sta. Vypr vØla jsem j¡, jak se §iv¡m: obch zela jsem ciz¡ dom cnosti a sepisovala dotazn¡ky pro nØjakì vìzkum. Ot zka se usm¡vala a vypadala pØknØ: plav‚ vlasy naŸechran‚ kolem tv ýe a sv zan‚ do dvou c…pk…, budila dojem kýehkosti, dobr‚ n lady a energie. Bylo zýejm‚, §e r ny osudu sn ç¡ stateŸnØ. Teprve pozdØji jsem se dozvØdØla, §e se tehdy, kdy§ nesmØla ji§ v¡ce pracovat ve sv‚ profesi, §ivila jako ukl¡zeŸka. Byla v tØch dob ch ji§ velmi nemocn , a kdy§ se tak jednou, na nekoneŸn‚ chodbØ jedn‚ z nepý¡liç u§iteŸnìch instituc¡, skl nØla nad kbel¡kem se çpinavou vodou, ztratila n hle vØdom¡. K jej¡m dosavadn¡m diagn¢z m, Ÿ¡taj¡c¡m mj. dvoj¡ §loutenku a nemocnou slinivku, pýibylo jeçtØ c‚vn¡ mozkov‚ poranØn¡.

Dnes je Otka mezi tØmi, kdo byli uvØznØni pro svou Ÿinnost v oblasti obŸansk‚. U n s ofici ln¡ m¡sta neu§¡vaj¡ term¡n "politickì vØzeå, v mnoha jinìch zem¡ch by ji tak oznaŸili. Ale n plå pojmu je týeba upýesnit. Politika bìv  ch pana jako boj o moc a politickì vØzeå je ten, komu se uchopen¡ moci nezdaýilo a byl v¡tØzem pý¡çl pnut. Jak nespr vn‚ by bylo pýedstavovat si takto Otku. Troufla bych si ý¡ci, §e politika v tomto smyslu ji ani nezaj¡mala a nezaj¡m , zaj¡maj¡ ji osudy konkr‚tn¡ch lid¡, zejm‚na tØch, kterìm osud ubl¡§il, aœ u§ skrze politiku Ÿi jinak. K takovìm lidem ji to v§dycky pýitahovalo, vedl ji vçak nikoli politickì z jem, ale svØdom¡. Jej¡ souŸasnì osud tedy vystihuje nejl‚pe anglickì term¡n "prisoner of conescience". ¬eskì bychom snad ýekli "uvØznØn  za svØdom¡".

Nesnese pomyçlen¡ na trp¡c¡ho ŸlovØka. Stalo se kdysi, §e j¡ nØkdo pýivedl na n vçtØvu k tاce ochrnut‚mu nemocn‚mu. Otka se ho, do t‚ doby nezn m‚ho, okam§itØ ujala a oçetýovala ho se vç¡m vçudy, zkr çlila mu posledn¡ mØs¡ce §ivota. A vlastnØ st le m  ve sv‚ bl¡zkosti nØkoho, o koho by se u§ nikdo jinì nestaral a koho ona dr§¡ pýi §ivotØ, peŸuj¡c o jeho potýeby po zp…sobu milosrdnìch sester.

OtŸin prvotn¡ z jem se nevztahuje k politice, ale k hodnot m z kladnØjç¡m. Jej¡m dominantn¡m rysem je obØtavost.

"Kdy§ se Otka nØkomu obØtuje", ý¡k  jej¡ maminka, "obØtuje se bezvìhradnØ a nikde o tom ani nev¡. Dokonce i jej¡ vztah k druh‚mu pohlav¡ je tomu podý¡zen. Vd vala se ve dvaceti, a to proto, aby jej¡ mu§, kterì nemØl mnoho hmotnìch prostýedk…, mohl u n s bydlet a dokonŸit tak sv  studia. V§dy d vala pýednost tomu mu§i, kterì nejv¡ce potýeboval jej¡ opory. St le chce bìt nØkomu oporou".

Otka je kamar dka v nouzi. Objevuje se tam, odkud c¡t¡ potýebu pomoci u pý tel i u lid¡ vzd lenØjç¡ch. A takov  potýeba se dnes naskìt  Ÿasto, v rodin ch, kde dospØl¡ opakovanØ pýich zej¡ o zamØstn n¡, v rodin ch, kde je hodnØ dØt¡. Otka rozn ç¡ obleŸen¡ od vØtç¡ch dØt¡ k menç¡m. Vede v patrnosti mØn¡c¡ se dØtsk‚ rozmØry, zn  Ÿ¡sla bot, pozn , §e tyhle zelen‚ stýev¡ce nejl‚pe u§ije Zdena, kter  pr vØ pýiçla k zelen‚mu paletu, a tyhle dØtsk‚ povl Ÿky nejradØji rovnou povl‚kneme, aby v dom cnosti mezi mnoha dØtmi a mnoha pýedmØty nezapadly. Otka tak‚ v¡, kdy kamar d ve vØzen¡ m  povolen bal¡Ÿek a sama upeŸe medov‚ peŸivo, proto§e si tak‚ pamatuje, co komu nejl‚pe chutn . Pozn  , kdy je ŸlovØku tاko, pýinese mu týeba kn¡§ku o j¢ze a vymysl¡ hru: kdo z n s dvou bude pilnØji cviŸit?

Pom h  zp…sobem, kterì jinìm lidem snad ani nepýijde na mysl a kterì je pýitom tolik potýebnì.: çaty pro mnohaŸetnou rodinu se jeçtØ od lid¡ se§enou, ale kdy vystý¡d  alespoå na chv¡li pýepracovanou matku? A tak nebylo vz cnost¡ potkat Otku, jak celì p…lden vod¡ pØt malìch dØt¡. VØznØnì novin ý a spisovatel probouz¡ v mnohìch lidech sympatie, ale kdo pom…§e jeho osamØl‚ man§elce v p‚Ÿi o malou dcerku? A tak Otka chod¡ hl¡dat Moniku a vznikne podivuhodn‚ pý telstv¡.

Pomoc druh‚mu ŸlovØku je Ÿinnost, kter  tomu, kdo ji kon , pýin ç¡ zadostiuŸinØn¡,posiluje jeho sebe£ctu, snad i lahod¡ jeho pìçe. Mnoz¡ z n s na tom setrv vaj¡, na tomto uspokojen¡ v l a st n ¡ potýeby, Ale Otka se pýi pomoci

druh‚mu orientuje podle j e h o, nikoli sv‚ vlastn¡ potýe-

by, a proto je jej¡ pomoc skuteŸnØ £Ÿinn , kvalifikovan . ¦e sama potom pociœuje radost, je srozumiteln‚, etickì poŸin, dar, povzn ç¡ d rce i pý¡jemce. A lid‚ pociœuj¡ pý n¡ takov‚ chov n¡ napodobovat.

Bylo pýed v nocemi, doba, kterou vçichni vØznØn¡ vn¡maj¡ obzvl çtó trìznivØ a jeden z nich, Jiý¡ Lederer, vyslovil pý n¡ zpý¡jemnit si ovzduç¡ cely v noŸn¡ v…n¡ - frantiçkem. Jen§e jak ho sehnat, kdy§ pr vØ pýed v nocemi k sehn n¡ nen¡? A tak Otka bØh  po Praze, sh n¡. A§ kdesi na pýedmØst¡ ji, uçtvanou, prodavaŸka polituje: "Pr vØ jsme je doprodali.." A tu Otka , vedena intuic¡, poruç¡ tabu, kter‚ vØtçina z n s u§ nevØdomØ dodr§uje: "Pros¡m v s," obr t¡ se na tu ciz¡ pan¡ za pultem, "ani jeden v m u§ nezbyl? Sh n¡m ho pro jednoho kamar da ve vØzen¡. On je zavýenì za Chartu 77 a moc by si ho pý l..."

Po tØchto slovech prodavaŸka ztuhne, vìraz "Charta 77 " se u n s pýed ciz¡m ŸlovØkem nevyslovuje, a kdy§ , je na m¡stØ ob vat se provokace. Ale otŸina osobnost vyzaýuje i na lidi ciz¡ a tak prodavaŸka zaçept : "J  jsem si vzala týi frantiçky pro sebe dom…, pýijÔte z¡tra, j  v m jednoho pýinesu."

A tak se i stalo. Budi§ jeçtØ ýeŸeno, §e tاce z¡skanì frantiçek nesmØl bìt z bal¡Ÿku do cely pýed n. Ale snad mØl vØzeå pýece jen trochu radost, aspoå z t‚ snahy. A ta nezn m  §ena v kr mØ mØla dobrì pocit... A v p…vodu st la Otka.

M m to çtØst¡, §e jsem se v pr…bØhu let setkala s mnoha obdivuhodnìmi lidmi. Ale i mezi nimi je OtŸina schopnost poslou§it vlastn¡ bytost¡ druh‚mu ŸlovØku krajn¡ a mimoý dn .

"U§ jako mal  byla takov ," vzpom¡n  OtŸina maminka. "Za revoluce s mladç¡ sestrou jezdila do Prahy çkr bat brambory pro ty chud ky, co se vraceli z koncentr k…. R no si zastavily nØjak‚ n kladn¡ auto a jely. Taky jim vozila bal¡Ÿky se çatstvem, co kde od koho posb¡rala. To tehdy organizoval skauting, takovou pomoc, tak se to uŸily. Jednou si na skautsk‚m vìletØ poranila kotn¡k a ostatn¡ kamar dky ji nesly celou cestu a§ dom…. Chodila do skautu od sv‚ho vstupu na gymnasium..."

"Dosp¡vala za v lky, byla to tاk  doba, ale mØli jsme moc pØknì rodinnì §ivot," vypr v¡ jeçtØ maminka. "V§dycky po veŸeýi jsme si nahlas pýedŸ¡tali kn¡§ky, VØŸnØ zp¡vaj¡ lesy, BergmanŸata, Sigrid Boo... Ty kn¡§ky jsme pýed sebou vz jemnØ hl¡dali, aby z nich nikdo tajnØ neuŸ¡tal pýedem, vid¡te, kolem takov‚ho stolu jsme sed vali." A maminka pýin ç¡ fotografie, na jedn‚ ov lnì st…l pota§enì tاkìm ubrusem a kolem stolu týi holŸiŸky.

Nejstarç¡ je Otka, od poŸ tku maminŸina opora. Zejm‚na pozdØji, pýi tاk‚m onemocnØn¡ sestry nejmladç¡.

A tak mne napad , §e starost o druh‚ je od dØtstv¡ pro Otku vlastnØ jej¡m z p … s o b e m b y t ¡ .

"M ma je hroznØ n chyln  k tomu, dØlat si vìŸitky svØdom¡, " ý¡k  OtŸin starç¡ syn. "Týeba si dØlala vìŸitky za to, §e na zaŸ tku sedmdes tìch let se st le jeçtØ pokouçela ps t a publikovat, zat¡m co nØkteý¡ lid‚ (jej¡ pozdØjç¡ pý tel‚) byli ji§ tehdy zavýeni." (Byl to ten zaŸ tek sedmdes tìch let, kdy se o ni, pýi nezvykle tاk‚ pr ci uklizeŸky, pokouçela mozkov  mrtvice.)"

JeçtØ pýed t¡m, v letech çedes tìch, byla otýesena pozn n¡m o procesech. Um¡nila si , §e mus¡ nØco udØlat pro n pravu, vyŸ¡tala si sv‚ Ÿlenstv¡ ve stranØ v pades tìch letech, §e informace o podstatØ podobnìch proces… byly v t‚ dobØ ji§ dostupn‚, §e tedy mØla vØdØt.

V§dy na sebe brala zodpovØdnost, kter  pýesahovala mo§nosti jej¡ bytosti. U§ jako d¡tØ c¡tila zodpovØdnost za pomØry ve svØtØ dospØlìch.

Jedna z rodinnìch fotografi¡ zachycuje skupinku dØt¡ pýedçkoln¡ch Ÿi prvå k…, dýep¡ na zemi a jejich ruce hraj¡ "vezmeme si hobl¡k, pilku" Mezi nimi i dvØ plav‚ sestýiŸky s b¡lìmi l¡meŸky a b¡lìmi man§etami, jedna z nich je d vn  Otka. HolŸiŸka v tepl c¡ch vedle n¡ je jej¡ nejmilejç¡ kamar dka. Trochu prì si ta kamar dka çlapala na jazìŸek...

Tahle kamar dka - çiçlalka je mo§n  pýedobrazem vçech tØch pý¡çt¡ch potýebnìch, kterìch se Otka uj¡mala.

Rozd¡l mezi b¡lìm l¡meŸkem a tepl ky, mezi zdravìm a kulhavìm jazykem u§ d vno seçel se svØta jev…, ale mo§n  z…stal le§et na dnØ vØdom¡ jako p…dorys vn¡m n¡ vztah…. Otka se st le c¡t¡ jako ten, kdo m  v…Ÿi druhìm povinnost dar….

Jen§e Ÿ¡m se plat¡ takov‚ dary?

OdpovØd¡ je m¡sto jej¡ho souŸasn‚ho pobytu.

"Ona v…bec nem  pud sebez chovy," prav¡ maminka.

A tu se mi n hle vynoý¡ obr zek z letoçn¡ zimy. Bylo to v jednom z tØch mrazivìch dn…, seçli jsme se s Otkou na refì§i. Lid‚ se choulili do nejteplejç¡ho, co mØli, Otka se objevila v kab tØ a§ do pasu rozepnut‚m. "Zapni si to," poprosili jsme ji.

"To je dobrì, nepotýebuju," usm¡vala se Otka. "J  m m takovou tlustou ç lu, hele."

Tlust  ç la, opravdu, zýejmØ pansk , vyplåovala a§ do pasu mezeru mezi klopami kab tu. "Pros¡m tØ, zapni si to," zlobila jsem se a pokusila se klopy OtŸina kab tu st hnout k sobØ". Ale neçlo to.

"To je dobrì, to tak mus¡ bìt," uklidåovala mne Otka, "koupila jsem si to v dØtsk‚ konfekci." A usm la se , odvr tila a zaŸala mluvit o nØŸem jin‚m.

A tak jsme kr Ÿeli po ulici a mluvili o nØŸem jin‚m a j  si v duchu d vala souvislosti dohromady. DØtsk  konfekce je nejlacinØjç¡. Otce zruçili jej¡ invalidn¡ d…chod i kdy§ z hlediska l‚kaý… z…st v  indikov n). ZamØstnan  nen¡. Sv…j Ÿas vØnuje bezplatn‚mu star n¡ se o potýeby jinìch lid¡, napý¡klad rozn çen¡ odØv…... Kdo tedy se star  o potýeby jej¡? VØru, §e nikdo.

A jeçtØ jedna pý¡hoda se mi vybavuje. Souvis¡ s OtŸinou report §¡ "Jak jsem çla navçt¡vit Klementa Lukeçe". Byla to vlastnØ autoreport §, vypr vØn¡, jak se na jaýe 1977 na m¡sto zamìçlen‚ n vçtØvy dostala Otka na 48 hodin do vØzen¡ (ani§ ji kdo kdy vysvØtlil proŸ), jak ve vØzen¡ sd¡lela celu s mladou §enou, jakousi pan¡ Ciparovou, a co j¡ pan¡ Ciparov  vypr vØla. ¦e toti§ byla zatŸena nedopatýen¡m, §e trp¡ epilepsi¡, §e ji str §ci podez¡rali ze simulace a §e ji udeýili pendrekem a§ ochrnula.

Pozastavme se na tomto m¡stØ a rozmysleme si , co si s takovou situac¡ m…§e novin ý poŸ¡t. M¡t tak profesion ln¡ mo§nosti z let dý¡vØjç¡ch. S jakou p‚Ÿ¡ by si Otka ovØýila vçe, co ta ochrnut  pan¡ ý¡kala, s jakou zodpovØdnost¡ by zv §ila viny a n roky vçech z£ŸastnØnìch osob, ne§ by pý¡bØh svØýila saz rnØ Ÿi obrazovce.

Jen§e jak‚ mo§nosti m  novin ýka bez m¡sta, sama utiskovan  a hl¡dan ? Sm¡ si dovolit vyslovit sv‚ neovØýiteln‚ pochybov n¡, o to nebezpeŸnØjç¡, §e se dotìk  cti vØznitel…?

Takov to £vaha by asi pro vØtçinu z n s vy£stila v konstatov n¡ bezmocnosti. JistØ ani Otce nebyla nezn ma, v§dyœ jak netrpØt nouz¡ vlastn¡ch mo§nost¡, jak se neob vat odvety mocnìch?

Avçak na druh‚ stranØ - jak mo§no ponechat bezmocnou a posti§enou bytost bez z çtitiy? Existuje-li byœ i jen podezýen¡, §e se nØkomu stala nespravedlnost, nestoj¡ jeho z jem pýed OtŸinìm bezpeŸ¡m? Nebylo by snad dokonce lepç¡ pý¡padnØ se i mìlit na vlastn¡ riziko, ne§ ponechat volnì pr…bØh mo§n‚ kýivdØ na nØkom jin‚m, bezbrann‚m?

Tak, domn¡v m se, Otka uva§ovala. A proto napsala, co slyçela, a co (na ochrnut‚ pan¡) vidØla. A co tak‚ ŸlovØk, kter‚ho na dva dny bez jak‚hokoli vysvØtlen¡ zavýou do vØzen¡, nem…§e pova§ovat za vylouŸen‚.

Vznikla report §, kter  mnohìm lidem pýinesla otýesnou zpr vu a Otce samotn‚ ob vanì postih.

Tento posledn¡ pý¡bØh je snad modelem OtŸiny situace obecnØ. Otka nepatý¡ k § dn‚mu ideologick‚mu proudu, k § dn‚ skupinØ ( i kdy§ jej¡ rann‚ ml d¡ bylo inspirov no komunistickìm ide lem a i kdy§ v dobØ souŸasn‚ respektuje jako lidsk‚ osobnosti mnoh‚ kýesœany). Otka ke sv‚mu motivuj¡c¡mu principu dospØla sama a formuluje jej jako

e t i k u n o v i n   ý e .

Zn¡ to dost stý¡zlivØ, skromØ, ti, kdo Otku znaj¡, by ji sp¡çe charakterizovali velkìmi slovy: v   ç e å

s o u c i t u a t o u h a n a l ‚ z t a v y -

z v e d n o u t p r a v d u . To jsou ty pohnutky,kter‚

Otku pýivedly k novin ýsk‚ pr ci, k vrchol…m t‚to pr ce.

Jen§e mo§nosti novin ýsk‚ pr ce pominuly, ale pohnutky z…staly. Otka tedy hledala novou mo§nost vyj dýen¡, nov‚ prostýedky pro sv‚ staronov‚ etick‚ £sil¡. Obrana nespravedlivØ st¡hanìch pýedstavuje oded vna smØýov n¡ jej¡ osobnosti. Vìbor, kterì si tuto Ÿinnost pýedsevzal, vlastnØ uskuteŸåuje OtŸiny hodnoty: zast vat se poçkozenìch konkr‚tn¡ch lid¡. A d vat t‚to Ÿinnosti pýednost pýed vlastn¡m z jmem a bezpeŸ¡m.

Ale kdo se zastane, kdo se ujme Otky?

Praha Ÿerven - Ÿervenec 1979