Sdělení č. 155 /odsouzení Jiřího Gruntoráda/
-------------------------------------------
Dne 8.11.1979 odsoudil samosoudce obvodního soudu pro Prahu 2 dr. Martin Korbař na základě obvinění z přečinu podle § 6b zák. 150/69 Sb. /přečin proti veřejnému pořádku pro držení střelné zbraně bez povolení/ k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na tři měsíce v I. nápravně výchovné skupině /horní hranice sazby/ Jiřího Gruntoráda, signatáře Charty 77, povoláním zedníka OPBH v Praze 2. Prokurátor dr. František Antoš argumentoval ve své řeči mj. tím, že "obviněný patří k lidem, kteří stojí na platformě nepřátel socialismu a vystupují jako agentura kapitalistických států".
Již před hlavním líčením došlo k závažnému porušení presumpce neviny, když při procesu se šesti členy Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných před Městským soudem v Praze dne 23.10.1979 se prokurátor dr. Adamec dovolával tenkrát ještě neuzavřeného Gruntorádova případu s tím, že sugestivně naznačoval souvislost mezi smyšleným nařčením z pokusu o zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny /proti J.G. nebylo nikdy takové obvinění vzneseno ani nebylo v této věci zahájeno trestní stíhání, bylo mu tím jen vyhrožováno při výsleších během jeho zadržení 20.1.1979, resp. 15.10.1979 a mezi zažalovaným přečinem držení střelné zbraně bez povolení, aby tak ilustroval své tvrzení, že souzení členové Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných se zastávali "kriminálních živlů" /o únorovém zadržení Jiřího Gruntoráda pojednávalo sdělení VONS č. 83/. Jiří Gruntorád se proti rozhodnutí samosoudce obvodního soudu pro Prahu 2 odvolal prostřednictvím svého obhájce dr. Otakara Motejla.
Na základě tohoto odvolání proběhlo před senátem Městského soudu v Praze, jemuž předsedal jeho místopředseda dr. Rojt, dne 4.12.1979 odvolací řízení. Jiří Gruntorád se měl přečinu dle § 6b zák. č. 150-69 Sb. dopustit tím, že v lednu t.r. /1979/ prý soupis od svědka J. Berana střelbyschopný revolver starší výroby a ilegálně ho držel ve svém vlastnictví. Tuto spornou skutečnost měli potvrdit další svědkové. Jejich svědectví však z Beranovy výpovědi potvrzovala jen pouhé tvrzení, že k prodeji revolveru došlo, rozcházela se však s ní, pokud jde o konkrétní okolnosti /doba prodeje, cena, vzhled zbraně, její ráže apod./. Jedna ze svědkyň nepotvrdila Beranovu výpověď ani v tomto minimálním rozsahu.
Nezbývá tedy než se ztotožnit se závěrem obhajoby, která označuje celé svědectví korunního svědka Berana za nevěrohodné. Jiří Beran je aktuálně stíhán na svobodě pro trestná čin narušení mravní výchovy mládeže, svědeckou výpověď však učinil ještě ve vazbě, z níž byl poté propuštěn. Revolver převzal od svého přítele Jiřího Hochmanna s tím, že mu do něj opatří náboje, pak ho však namísto toho prodal. Přestože jsou z vyšetřování tyto skutečnosti známy již od února 1979, nebyli ani Beran ani Hochman pro přečin nedovoleného držení střelné zbraně trestně stíháni. Hochman nebyl dokonce v této věci vůbec vyslechnut/!/ Zároveň je zarážející diametrální rozdíl co do odborné kvalifikovanosti první a druhé Beranovy výpovědi. Zatímco obsah první výpovědi, učiněné 15.10.1979, má všechny znaky naprosté nezasvěcenosti pokud se týče balistiky a znalosti zbraní /např. aby mohl Beran obstarat Hochmanovi náboje, musel si vzít zbraň s sebou, tedy nebyl schopen dle ráže a typu zbraně identifikovat vhodné náboje/, ve výpovědi ze dne 31.10.1979 svědek naopak s rozsáhlou odbornou erudicí podrobně hovoří o technických parametrech revolveru /mimoto byl už tehdy podán návrh na potrestání J. Gruntoráda, tj. stádium objasňování bylo již i formálně ukončeno, takže vyšetřující orgán postupoval v rozporu se zákonnými ustanoveními, podrobil-li J.Berana tomuto novému výslechu, aniž svůj postup protokolárně zdůvodnil/. Čas mezi oběma výslechy trávil ve vyšetřovací vazbě, těžko si proto vysvětlit, jak si své znalosti mohl nově doplnit. Navíc při ústní výpovědi během hlavního líčení opět soustavně hovořil o pistoli místo revolveru /po technické stránce je tento rozdíl zcela zásadní/, čímž nastala recidiva jeho původního laického omylu. Nesrovnalosti a přímé protimluvy jsou ve výpovědích ostatních svědků o okolnostech týkajících se jejich přítomnosti při prodeji, a to zvláště u Pavly Kuntzové a Jiřího Prokopce. Mezi jejich dřívějšími a pozdějšími výpověďmi do protokolu je tu patrný podobný významový posun - byť patrně úměrný jejich menší důkaznosti - jako u Beranových výpovědí z 15. resp. 31. 10. 1979. Jiří Prokopec byl rovněž v době podání svých výpovědí ve vazbě a dodnes je v ní držen, obě nezletilé svědkyně pak jsou internovány v Diagnostickém ústavu pro mladistvé.
Výpovědi Habichové, Prokopce a Berana učiněné podle 19 zák. č. 40/74 Sb. /tedy jako tzv. vysvětlení/ a výpověď Kunzové učiněná podle § 16 zák. č. 70/65 Sb. nebyly svědeckou výpovědí ve smyslu §101 tr.ř. a nejsou tedy přípustné v hlavním líčení, ani když vyhovují podmínkám stanoveným § 211/1 tr.ř.
Kromě zde vypočtených procesních závad a opominutí v důkazním řízení soud také nepřistoupil k rozhodnutí o věcech zabavených při domovní prohlídce, jež tak nebyly vráceny právoplatnému majiteli, třebaže s projednávaným případem vůbec nesouvisí. Šlo mj. např. o literární texty, které byly mezitím vydány knižně oficiálními nakladatelstvími /Seifert, Hrabal/. Ani při hlavním líčení, ani při odvolacím řízení nebylo přihlédnuto k ustanovení § 199 tr.ř. o veřejnosti jednání. V jednací síni byli kromě obžalovaného a jeho obhájce přítomni pouze soudní úředníci ať už jako aktéři, nebo jako diváci. Ostatním zájemcům bylo ve vstupu zabráněno. Zejména však soud absolutizoval výpověď svědka J. Berana, a to v míře natolik absurdní, že i posudek odborného znalce z oblasti balistiky vychází beze zbytku pouze z tohoto svědectví. Expert označil jen na základě této výpovědi inkriminovaný revolver za střelbyschopný, aniž by bylo nade vši pochybnost prokázáno, že existuje a vůbec kdy existoval. Výpovědi ostatních svědků totiž neobsahují žádný faktický údaj, který by potvrzoval jeho reálnost a funkčnost.
Shrneme-li předchozí, soud svým postupem nenaplnil zásadu nezbytnosti zjištění materiální pravdy, opomenul provést celou řadu důkazů a u provedených důkazů se dopouštěl nepřesnosti v jejich hodnocení.
Senát Městského soudu v Praze 2 při odvolacím řízení dne 4.12.1979 navzdory všem těmto okolnostem původní rozsudek samosoudce pro Prahu 2 potvrdil.
22.12.1979 Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných
Československá liga pro lidská práva
člen Mezinárodní federace pro lidská práva