Interview s Jiřím Němcem pro Informace o Chartě a Nouvel Observateur
------------------------------------------------------------
Jiří, ty jsi bezprostředně po svém návratu mluvil o tom, že nyní je situace podstatně jiná než v době před tvým zatčením. Mohl bys rozvést, co jsi měl na mysli?
Chci říci, že se změnila nejenom situace ve světě, ale i u nás doma. Mám na mysli aktivitu mladých signatářů Charty 77. Tito mladí lidé, kteří nám tolik pomohli, jsou ti, na které myslím v tuto chvíli na prvním místě. Ale i ty kontakty, které máme s lidmi, kteří na Západě bojují za stejné cíle jako my, jsou dnes mnohem přirozenější a každému srozumitelnější než dřív. To byla má nejdůležitější zkušenost po mém propuštění z vězení Praha-Ruzyně. To je můj obecný pocit, protože jsem měl již dost času seznámit se se situací po svém návratu.
Vyjádřila jsem se nepřesně. Měla jsem na mysli situace takříkajíc "mezi námi". Chtěla jsem vědět, co soudíš o situaci a záměrech našeho "protihráče". Mám na mysli státní moc.
Myslím, že naši protihráči /nikoli nepřátelé, to mi nějak nejde z huby/ přecenili svou pozici. Naše oficiální moc se v tom nejzávažnějším slova smyslu přepočítala. A ten plán na zničení VONS a Charty 77 utrpěl porážku. A v tom smyslu je dnešní situace lepší než před sedmi měsíci. Mezinárodní situace se proměnila nepříznivě. Zvýšilo se nebezpečí aktuálních konfliktů. Myslím si však přesto, že je mé hodnocení u nás jako důsledků chyby vládnoucích kruhů správné a dnešní situaci považují za dílčí úspěch našeho hnutí.
Aber, aber - naši blízcí přátele jako Václav Havel, Petr Uhl a další odsouzení a samozřejmě všichni ti poloanonymní a anonymní lidé stále ještě jsou ve vězení. Některé čekáme v nejbližších týdnech, ale padly také vysoké tresty. A na tyto lidi myslím v tuto hodinu, v tuto minutu ze srdce a s velkými starostmi. Na to musím navázat v dalším.
Mezinárodní "povětrnostní situace" se mi zdá nebezpečná. Relativní síla a častost konfliktů je opravdu nebezpečná, ale i přesto si myslím, že mezinárodní solidarita lidí všech světových názorů, všech odstínů politického přesvědčení, všech vrstev a všech osobních motivů, kteří však všichni sledují jediný cíl - svobodu a lidskou důstojost - pomůže k tomu, že nejen u nás v Československu, ale i v nejrůznějších částech světa vítězství bude možné.
Asi víš, že zítra odjíždí Eugen Brikcius. Tolik lidí už odjelo nebo odjíždí, že se po Praze občas říká, že ta Vindobona v půl třetí odpoledne jednou do Vídně odveze všechny. Jak ty vidíš otázku emigrace?
K tomu musím říci něco osobního. Evžen, Eugen Brikcius, je člověk mně velice drahý. Dělali jsme spolu mýdlový muzikál na jaře loňského roku, taky jsme pak spolu tenkrát seděli /jenom jeden a půl dne/, prostě bude mi chybět. Ale přesto si myslím, že bychom tuhle situace neměli brát tragicky. Ať už žijeme tady v Praze nebo ve Vídni nebo kdekoliv jinde, nesmíme mezi sebou cítit zeď.
Pověz mi, prosím tě, jak ses ty osobně ve vězení cítil a jak se cítíš teď.
Tak jak se teda osobně cejtím. Cítil jsem se tam docela dobře. Mohl jsem studovat, číst dobrou literaturu, nebyl to žádný prázdný čas, bylo to pro mne docela přijatelné. To ovšem není to nejdůležitější. Sice je toho času na svobodě jenom část z nás, další sedí, ale, jak jsem již řekl, situace se proměnila. A proto musím vyslovit svůj dík. Svůj dík všem, kteří se chovali svobodně. Všem těm, kteří nám projevili svou solidaritu, jednotlivcům, hnutím, osobnostem ve významném postavení, všem ... bych chtěl vyslovit svůj dík osobní a dík za všechny přítele, kteří dosud sedí.
Předpokládám, že jsi ve vězení krom toho, že jsi četl a studoval, taky přemýšlel. Mohl bys předložit nějaký plod svých úvah?
Chceš zralý plod? Tedy zralý plod... Jsem ubezpečen daleko víc než předtím, že to jediné, co má cenu, je schopnost žít /milovat/ - pozn.překladatele: v němčině slovní hříčka lieben - leben bez nenávisti. To znamená žít beze msty. Sucha tíže, ducha msty, toho musíme překonat. V každé situaci - a snad mluvím nejen za sebe, ale i za naše přátele - že nejen musíme překonat ducha msty,ale žít z jeho opaku, který, jak doufám, z nás bude moct vyzařovat - mezi námi a kolem nás.
Děkuji ti za rozhovor.
Otázky kladla Petruška Šustrová
7. ledna 1980, Praha