Vážení přátelé,

otlučené decimálky našich duší se otřásají pod tíhou těžkých zpráv, které na ně dopadají z Informací o Chartě 77 - ze soudních síní a věznic. Ve srovnání s nimi je moje sdělení drobnost pro váhy lékárnické. Ale Nietsche tuším říká, že veliké katastrofy nemusí vždycky přicházet ohlašovány hromy a blesky, ale třeba s šuměním holubičích křídel.

Divadlo směli hrát i vězni v koncentračním táboře - v Terezíně. Doklady o tom lze nalézt v židovském muzeu v Praze.

25. a 26. ledna tohoto roku byla příslušníky StB a VB znemožněna dvě divadelní představení v mém bytě v Praze za Muzeem. Bydlíme v posledním patře starého domu, Asi v 17.45 sešli od půdy, kde byli ukryti, uniformovaní příslušníci VB, aby legitimovali první návštěvnici, která zazvonila u dveří. Po legitimování se dožadovala vstupu do bytu. Byla upozorněna, že bude-li nadále naléhat, vpuštěna stejně nebude, zato půjde s nimi. Tehdy jsme teprve zjistili, že jsme střeženi, stejně jako dům a okolí. Několik vozů StB i VB hlídkovalo před domem a popojíždělo ulicí. Někteří návštěvníci, kteří je včas zpozorovali, pochopili, že duchovně soustředěný, tichý kulturní večer, o který šlo, se konat nebude a odebrali se do svých domovů. Jiní, kteří si vozů nepovšimli nebo jim nevěnovali pozornost, vyšli až do 5. patra, kde byli na schodech před bytem legitimováni, do bytu však nevpuštěni. Mému muži nebylo naopak dovoleno vyjít, aby nemohl varovat další příchozí. Teprve když většina diváků vešla, zaparkovala hlídkující auta definitivně před vraty domu. Žádali jsme vysvětlení. Příslušníci VB přivolali vysílačkou civilisty z StB, ale vysvětlení se nám nedostalo. Mladší návštěvnici, která se neodbytně dožadovala vstupu do bytu odvezli do Bartolomějské a tam zadržovali asi hodinu. Ivana Kyncla, kterému zde vyhrožovali, a ing. Battěka odvezli mnoho desítek kilometrů do Dolního Bousova k Jičínu, každého samostatně propustili v lehčím, "divadelním" oblečení do lednové noci. Ing. Battěk, který neměl u sebe dostatek peněz, zabloudil, byl pohřešován rodinou a přáteli čtyři dny.

Premiéra, která byla uvedena koncem prosince minulého roku, měla 6 repríz na různých místech a shlédlo ji asi 140 diváků.

Představení 25.1.1980 mělo být uvedeno k poctě Jiřího Lederera, který se vrátil po třech letech z vězení.

Druhý den začalo policejní hlídkování v Čelakovského sadech ještě dříve. Tentokráte se však podařilo většinu návštěvníků varovat ještě před vstupem do domu nebo do ulice. Přesto však několik diváků přišlo do bytu ještě před rozmístěním ostrahy a jejího odchodu se nedočkali. Dva mladí příznivci divadla byli zadrženi dlouho na chladné chodbě a ještě v noci odvezeni na policii. Hlídkování domu i bytu potrvalo pak další dva dny.

Tento zásah proti neoficiální divadelní kultuře není první.

Po slavném ochotnickém představení Žebrácké opery Václava Havla v Horních Počernicích a jeho neslavných důsledcích se divadelní pokusy uchýlily do bytů.

Více jak před rokem policejní represe ukončily serii bytových představení Shakespearova Macbetha. Nejprve byl zadržen představitel Macbetha - Pavel Landovský /dnes Vídeň/. Při dalším představení, které se konalo u nás, vešla až do pokoje skupina příslušníků VB s pendreky a zperlustrovala diváky i účinkující. K následujícímu představení v bytě Václava Havla už nedošlo. Mne . Lady Macbeth - odvezla policie a diváci nebyli vpuštěni. Tam, před domem na nábřeží, skončil bytový Macbeth.

Nicméně byl pořízen filmový záznam a rok po odjezdu Pavla Kohouta, který představení režíroval, ho vysílala rakouská televize. Snímek se po stránce umělecké dočkal více než kladného ohlasu. Značně pak záporného hodnocení moc a systém, kde podobné umělecké experimenty se setkávají s tak drastickým potlačováním.

Letošní lednový policejní příspěvek k zimnímu kulturnímu programu v Praze má však navíc zvlášť pikantní a ryze český dramaturgický říz.

Dramatik a scénárista František Pavlíček se mnohokrát zabýval životem a dílem Boženy Němcové. Na motivy z jejího života vznikla monodramatická textová předloha představení, které bylo rozprášeno. Policejní zásah se konal právě ve dnech oslav 160. výročí narození této české spisovatelky a národní buditelky.

Česká dramatická tvorba monodrama doposud neměla. Poslední divadelní sezóny prokázaly oblibu tohoto útvaru. Na pražských scénách bylo možno uvidět monodrama německé, francouzské, španělské. Lze tedy předpokládat, že základní kámen Františka Pavlíčka tu zůstane i pro nás navždycky. S hanbou, která provázela jeho první provedení. Zakázaná herečka nesměla hrát dílo zakázaného autora o Boženě Němcové, které ani bachovský absolutismus nezakázal publikovat...

jenže...

DÁVNO, DÁVNO JIŽ TOMU

---------------------

zpráva o pohřbívání v Čechách

Vlasta Chramostová

v Praze, 11.2.1980