Případ Nová Víska

Život v tomto státě se stává pro nás den ode dne těžší. Nemáme v možnost v klidu žít, pracovat a zejména v klidu trávit svůj volný čas, především snad proto, že naše zájmy a postoje jsou trochu jiné než u většiny tzv. normálních lidí. Proto jsme s velkou radostí uvítali zprávu jednoho z našich kamarádů Vendelína Laurenčíka o tom, že má možnost zakoupit zemědělskou usedlost - samotu v podhůří krušných hor poblíž Prunéřova.

Jelikož šlo o objekt značné ceny a předpokládali jsme, že ho budeme častěji navštěvovat a někteří se k němu trvale nastěhují, rozhodli jsme se, že mu podle svých možností při koupi finančně vypomůžeme. Také z tohoto důvodu se dohodl s Ivanem Černegou, že koupí objekt společně. Vyřizování formalit s koupí si rozdělili. Kupní smlouva byla uzavřena notářským zápisem ze dne 23.3.1978 na Státním notářství v Chomutově. V následujících týdnech jsme začali usedlost opravovat k společnému obývání. A začaly problémy: těm, kteří chtěli v usedlosti trvale bydlet, bylo odepřeno přihlášení k trvalému pobytu /jedná se např. o Ivana Černegu, Vladimíra Hrubého/. Jmenovaní byli několikrát na MNV v Místě, v Kadani i v Chomutově na ONV. Tam jim bylo řečeno, že MNV v Místě je povinno je trvale přihlásit a také, že byla vyvinuta snaha zrušit na Státním notářství kupní smlouvu, ale protože kupní smlouva byla řádně uzavřena a veškeré poplatky zaplaceny, byla tato snaha marná.

Dne 18.4.1978 byl zadržen na autobusové zastávce poblíž usedlosti I.Černega a protože odmítl vydat písemnosti, které měl u sebe, byl předveden k výslechu. Jednalo se o písemnosti, které se týkaly Charty 77 a druhé kultury. Čtyři dny po tomto zadržení odeslal předseda MNV v Místě L.Hasík dopis, adresovaný Státnímu notářství v Chomutově, ve kterém žádal o zrušení kupní smlouvy. Jako důvod uvádí, že při vyplňování dotazníků nebyl uveden jako kupující I.Černega.

Dne 5.5.1978 zaslal vedoucí finančního odboru ONV v Chomutově A.Václavek žalobní návrh na prohlášení kupní smlouvy za neplatnou z téhož důvodu /podle § 39 o.z./

Dne 7.6.1978 obdržel V.Laurenčík předvolání k Okresnímu soudu v Chomutově na den 8.6.1978!!! Soudní jednání bylo odročeno z těchto důvodů:

1/ Původní majitel nemovitosti Jiří Reif zemřel

2/ Jeden z nynějších majitelů I.Černega byl v nemocničním léčení

3/ V.Laurenčík obdržel předvolání pouze jeden den před soudním jednáním, ačkoliv zákonná lhůta je 5 dní.

Při jednání se ohradil V.Laurenčík proti pozdnímu zaslání předvolání a žádal vysvětlení. Předsedkyně senátu Dagmar Nygrýnová mu odpověděla, že není u soudu od toho, aby něco zkoumal. Pět svědků a dva majitelé nemovitosti jsou ochotni soudu dosvědčit, že I.Černega byl na čestném prohlášení napsán před potvrzením na MNV v Místě.

Z celého případu vyplývá, že orgánům státní moci nejde ani tak o platnost či neplatnost kupní smlouvy, kupní smlouva je spolu se všemi náležitostmi řádně uzavřena nehledě na to, že při prodeji objektu tohoto charakteru není třeba souhlasu MNV - viz. příslušné pasáže občanského zákoníku, jako spíše o znovu se opakující diskriminaci a persekuci lidí nepoplatných současnému režimu. Z návrhu o zrušení kupní smlouvy též vyplývá snaha odsoudit V.Laurenčíka a I.Černegu podle § 250 tr.z. za pokus o podvod.

Není možno přehlédnout ani tu skutečnost, že veškeré kroky ke zrušení kupní smlouvy byly podniknuty až poté, co orgány státní moci zjistili, jací lidé na usedlosti bydlí, popř. se zde o víkendech scházejí a zejména po zadržení I.Černegy. Zdůrazňujeme, že jsme až na jednoho signatáři Charty 77. I tato skutečnost je zřejmě solí v očích současného establishmentu. V poslední době dochází k evidentnímu sledování činnosti na usedlosti. Několikrát došlo též k návštěvě uniformovaných příslušníků, někteří z našich známých byli na cestě sem nebo odtud kontrolovaní. Máme vážné obavy, že se státní moc rozhodla pod jakoukoliv záminkou náš pobyt na této usedlosti znemožnit.

Žádáme proto veřejnost, aby věnovala pozornost našemu případu, aby nám svou solidaritou pomohla zabránit tomu, aby naši usedlost nestihl osud podobný osudu usedlosti manželů Princových v Rychnově, okres Děčín.

Nová Víska, dne 25.6.1978

Pavel Berka, Ivan Černega, Jiří Černega, Karel havelka, Štefan Hiroš, Jan Hric, Vladimír Hrubý, Jiří chmel, Jaroslav Chnapko, Vendelín Laurenčík, Antonín Pojar, Miroslav Skalický

Pokračování případu Nová Víska

Od 25.6.1978 se kolem našeho baráku událo /zvláště pak v poslední době/ dost nového na to, abychom považovali za nutné opět informovat veřejnost.

Jak jsme již uvedli v prvním sdělení "Případ Nová Víska", bylo soudní jednání ohledně kupní smlouvy /zrušení/ 8.6.1978 odročeno. Ještě v létě téhož roku proběhlo nové soudní jednání, při kterém pět svědků potvrdilo, že Ivan Černega byl na šestném prohlášení uveden před jeho předložením na MNV v Místě. Vynesení rozsudku byl odročeno na neurčito. Dlouhou dobu se v této věci nic nedělo, až začátkem května 1979 jsme obdrželi rozhodnutí okresního soudu v Chomutově o zpětvzetí žaloby. to jsme ovšem ještě netušili, co na nás establishment chystá.

Po celou dobu, kdy čsl. stát usiloval zbavit nás společného života, jsme se my naopak snažili co nejvíce využít možností, které nám barák poskytoval. A stále nás provázelo šikanování, policejní vozy, výslechy, výhrůžky represáliemi a zásahy do osobního života.

V našem koncertním sále /stodole/ a hospodě /upraveném chlévě/ se uskutečnila celá řada akcí s kulturním programem /Vendelínova, Ičova, Gabčova, !Robinova svatba, Timpovy šedesátiny, Silvestr 78, punkové a folkové koncerty/, kde vystoupilo mnoho skupin a zpěváků II. kultury, jako např. Josef Janicek Dancing Orchestra, Bobeš Band /BB Vůbec/, Betlém Band, Water Closet Band, Hever and Vaselina, Dom, Energie G, Rumor Emisse Group in Europe, Charlie Soukup, Sváťa Karásek, Dáša Vokatá, Jim, Superneorealistic Psycho Dada Band a řada dalších méně známých. Dále samostatné vystoupení skupin DG 307, The Plastic People of the Universe, Sandwich CO. Kromě toho jsme hráli několik fotbalových utkání, uspořádali badmintonový turnaj, promítání filmů a diapozitivů apod.

Téměř všechny tyto akce se konaly za následující asistence policie: Častokráte již týden nebo více před chystanou akcí byli lidé na různých místech Čech voláni k výslechům, při kterých byli od návštěvy baráku odrazováni a bylo jim vyhrožováno, že v případě, pojedou-li, "mohou přijít k úrazu". A to dokonce i Ivanu Černegovi a Vladimíru Hrubému, kteří mají na Nové Vísce trvalé bydliště!

Při akcích byly příjezdové cesty k baráku obsazeny policejními vozy, příchozí kontrolováni, někteří odváženi do Kadaně a Chomutova k výslechům nebo dokonce "jen tak" několik kilometrů od objektu, kde byli vysazeni a ponecháni svému osudu, někteří po zkontrolování vráceni zpět s odůvodněním, že "prostor je úředně uzavřen". Někdy byl dokonce celý barák obklíčen příslušníky VB a PS VB se psy. Několikráte nám bylo vyhrožováno rozstřílením reflektoru /to tehdy, když jsme si v nočních hodinách posvítili na podezřelou činnost v okolí objektu/. Policejní šikany však probíhaly nejen při akcích a víkendech, ale i v týdnu jezdily hlídkové vozy na své oblíbené stanovitě u baráku a jejich osádky nám různým způsobem "zpříjemňovaly život". Policie zasahovala do našeho života i nepřímo - různé kontroly /stavební, požární atd./ nám ukládaly pokuty a po kontrole elektroinstalace nám byl 3.8.1978 dokonce odpojen elektrický proud. Ačkoliv jsme celou elektroinstalaci uvedli do 14 dnů do souladu s příslušnou ČSN a měli hotovou dokumentaci, odmítly rozvodné závody elektřinu připojit. Podotýkáme, že na elektrický proud jsme měli téměř vše - topení, vaření, osvětlení, rozvod vody atd. V té době byla žena Laurenčíka, Lenka, v pokročilém stavu těhotenství a jen proto, že nebylo možné být v domě bez elektrického proudu, byla nucena jet porodit do Prahy. elektrický proud nám byl připojen až po pěti měsících /sic!/, 10.1.1979.

Policie zasahuje do osobního života každého z nás. Propuštěním ze zaměstnání, odebíráním cestovních pasů, řidičských, technických průkazů a podobnými "žertíky" nám ztrpčuje život.

Na tyto a podobné diskriminace jsme si již víceméně zvykli.

Dne 29.10.1979 však zaslal odbor vnitra ONV v Chomutově majitelům nemovitosti Černegovi a Laurenčíkovi předvolání o výkupu nemovitosti podle § 2 vl.nař.č. 42/1961 Sb., což znamená, že nemovitost má být vykoupena z důvodu obrany státu. Po dvou měsících jednání majitelé odmítli výkupní smlouvu podepsat a odbor výstavby a územního plánování ONV c Chomutově zahájil dnem 20.12.1979 vyvlastňovací řízení. K tomuto řízení vznesli majitelé námitky a požadavek, aby v případě, že bude objekt vyvlastněn, jim byla poskytnuta adekvátní náhrada.

Po prostudování příslušných zákonů jsme zjistili, že paragrafy použité proti nám, neumožňují žádnou účinnou obranu /pokud je nám známo/. Vzhledem k tomu, že usedlosti našich sousedů obdobně postiženy nejsou, ani není známo, že v okolí by se měla realizovat nějaká z vojenského hlediska významná větší investice, vzbuzuje v nás postup správních orgánů v našem případě podezření, že se jedná o zneužití paragrafů, o pouze legalizovaný postup proti nám, jehož pravým důvodem je náš způsob života, naše přesvědčení a naše angažovanost o dodržování lidských práv v Československu.

a k dovršení všeho se establishment rozhodl znechutit nám poslední měsíce na baráku prostřednictvím Okresní hygienické stanice v Chomutově. Dne 20.1201979 obdržel Miroslav Skalický /po předvedení příslušníky VB na Okresní hygienickou stanici/ závazný pokyn okresního hygienika MUDr. Jiřího Měšťana, jimž zakazuje jakékoliv návštěvy osob z jiných okresů u nás. Toto rozhodnutí přišlo 4 dny před Štědrým dnem a mělo znemožnit i návštěvy nejbližších příbuzných.

Okresní hygienik v tomto případě zcela jasně zneužil svého úředního postavení a pravomoci a vydáním zákazu návštěv do usedlosti Nová Víska 4 se pokusil omezit naši svobodu i svobodu našich nejbližších příbuzných a přátel. V odůvodnění se MUDr. Jiří Měšťan odvolává na velmi nepříznivou epidemiologickou situaci v okrese Chomutov ve výskytu infekčního zánětu jater a na nedostatečné hygienické podmínky v objektu. Okresní hygienik n i k d y na naší usedlosti, která je na samotě, nebyl. Není také obecně známo, že by ještě v současné době v chomutovském okrese byla nepříznivá epidemiologická situace /návštěvy v nemocnicích jsou již povoleny a je možné navštěvovat všechny veřejné podniky s často nesrovnatelně horšími hygienickými podmínkami/.

Došlo tedy prakticky k zneužití zdravotnictví ve prospěch orgánů státní moci.

Tato také začala prostřednictvím jedné ze svých hybných pák, policie, okamžitě jednat. Návštěvy příslušníků a jejich iniciativa se zintenzivnily a tato iniciativa vyvrcholila před Silvestrem 1979. 30.prosince 1979 v odpoledních hodinách byl objekt obklíčen asi 20 uniformovanými a neuniformovanými příslušníky Bezpečnosti. Policejní hlídky setrvaly v hlídání objektu nepřetržitě až do posledních hodin roku 1979. V této době se nalézaly v nemovitosti pouze dvě dospělé osoby, jeden pes, dvě kočky deset slepic a přesně nezjistitelné množství rybiček. Návštěvy příslušníků pokračují i v novém roce 1980, kdy nám zůstává jen několik málo týdnů společného života na baráku /?/

Z celé téměř dvouleté existence našeho společenství na tomto baráku vyplývá, že proti nám došlo nesčíslněkrát k různým perzekucím, diskriminacím a v poslední fázi k přímo ignorantskému porušování lidských práv.

Nová Víska 27.1.1980

Ivan Černega, Jiří Černega, Karel havelka, Vladimír Hrubý, Jiří Chmel, Jaroslav Chnapko, Vendelín Laurenčík, Antonín Pojar, Miroslav Skalický, František Stárek.