Dr. Evžen Erban

předseda České národní rady

---------------------------

Pane předsedo ČNR,

dne 10.12.1979 jsem četla v Rudém právu Vaše konstatování ke dni lidských práv o tom, jak se ve všech oblastech v naší republice respektují lidská práva. Využívám petičního práva, protože považuji za svou občanskou povinnost Vás upozornit na případy, které jsou s Vaším tvrzením v rozporu.

1/ V oblasti školství připomínala Charta 77 již nejméně před rokem ve svém dokumentu, který podala Federálnímu shromáždění ČSSR na to, že ne všem mladým lidem je u nás umožňováno právo na vzdělání podle talentu a schopností. Tento Dokument Charty 77 byl doložen konkrétními případy - asi 20 mladých lidí, kteří přes své prokazatelné nadání a mimořádný prospěch nebyli "z kádrových důvodů" /rodiče podepsali Chartu 77 nebo jsou nábožensky založeni nebo byli po roce 1968 vyloučeni z KSČ nebo jinak "kádrově" nevyhovují/ přijati do škol. Při přijímání do škol existuje přece jakýsi bodový systém, ve kterém hledisko prospěchu nestojí na prvním místě. Na tento Dokument Charty 77 nedostala Charta 77, její mluvčí, žádnou odpověď ani nebyla ze strany Federálního shromáždění učiněna náprava. /Jsem přesvědčena, že takových dětí je ovšem mnohem víc/.

2/ Podle Ústavy ČSSR má každý náš občan právo na zaměstnání přiměřené jeho vzdělání. charta 77 proto ve svém dalším dokumentu, opět více než před rokem, upozorňovala Federální shromáždění, že ani toto ústavní právo není respektováno. Uvedla přitom seznam nejméně čtyřiceti osob, které pro svůj podpis Charty 77 byly zbaveny svého místa a vykonávají dnes zaměstnání podřadné. Já sama bych mohla jmenovat nejméně dvacet dalších lidí, kteří po roce 1968 dostali výpověď a ačkoli šlo o vysokoškolsky vzdělané odborníky, pracují dnes manuálně. Ani na tento Dokument Charty 77 Federální shromáždění ČSSR nereagovalo.

3/ Charta 77 vydala a zaslala Federálnímu shromáždění ČSSR dva Dokumenty o kultuře se seznamem dalších spisovatelů, kteří nemohou od roku 1968 publikovat a jejichž díla jsou u nás na indexu. Jde nejméně o sto spisovatelů a hudebníků, pokud se pamatuji. Federální shromáždění se k těmto dokumentům Charty 77 nevyjádřilo ani nezjednalo nápravu.

4/ Stejně tak vydala Charta 77 dokument o cestování čs. občanů do zahraničí, ve kterém upozorňuje např. na to, že svoboda cestování československých občanů do zahraničí je omezena /Mně např. byl odebrán soukromý i služební cestovní pas někdy v roce 1972 s odůvodněním, že moje cesty i do socialistických zemí nejsou žádoucí/. Tento dokument zůstal ze strany Federálního shromáždění zcela bez odezvy.

5/ V současné době je v ruzyňské věznici ve vazbě 9 lidí - donedávna to bylo 10 lidí - už skoro 7 měsíců. Jsou tak omezováni na svobodě už dohromady 63 měsíců - to představuje celkem 5 let. Jejich "provinění" spočívá v tom, že podepsali Chartu 77 a v duchu jejího poslání upozorňovali na nepřiměřené policejní zásahy a nepřiměřené tresty a soudní postihy. Nebylo jich za existence Charty 77 málo. Jen např. proti mluvčím Charty 77 používala StB a složky ministerstva vnitra toho, že omezovala jejich osobní svobodu, před jejich byty po dobu třeba i jednoho roku seděli příslušníci VB na lavičkách nepřetržitě ve dne v noci, legitimovali všechny návštěvníky, některé z nich bezdůvodně odvezli na 48hodin do vazby atd. Před domy mluvčích Charty 77 stávaly šestsettrojky s příslušníky StB, kteří mluvčí Charty 77 nebo jejich návštěvníky - přátele, někdy i rodinné příslušníky - sledovali po celé dny. Bezvýsledně, bez odpovědi, bez nápravy. Většina signatářů Prohlášení Charty 77 má odpojený telefon, prý z důvodu veřejného zájmu. Z malicherných důvodů jsou jim odebírány řidičské průkazy, stále jsou předvoláváni na Bezpečnost. Mohla bych popsat řadu případů, které se týkají mé osoby nebo mých přátel, kdy výslovně dochází k diskriminaci zastánců lidských práv.

Šest z deseti vězněných občanů - signatářů Charty 77 - bylo Městským soudem v Praze dne 23. října 1979 odsouzeno podle § 98, spis 1 T 23-79, odsouzeno celkem na 19 a 1/2 roku odnětí svobody. Podle mého názoru se nedopustili ničeho, co bylo v rozporu s našimi zákony. Naopak, upozorňovali, viz předchozí část mého dopisu, na jevy, které nepatří do civilizované společnosti. Jsem mezi postiženými - dostala jsem trest 3 roky odnětí svobody nepodmíněně. Neuznávám rozsudek Městského soudu, odmítám třeba jen jediný den trestu a žádám Vás, pane předsedo ČNR, abyste se zabýval, právě v zájmu lidských práv, touto záležitostí. odvolací řízení se koná u Nejvyššího soudu dne 20.12.1979. Rozsudek nenabyl dosud právní moci. Naléhavě Vás žádám o nápravu.

V příloze Vám zasílám své stanovisko k obžalobě, které je přiloženo k soudním spisům a na kterém setrvávám i po vynesení rozsudku. Nehodláte-li se obsahem mého dopisu zabývat a nezjednáte-li nápravu, žádám Vás, abyste celou záležitost předal Madridskému zasedání - mezinárodní komisi lidských práv, pro kterou Vám, v tomto případě, zasílám dopis. Domnívám se, že vše, o čem píši, je v rozporu s dohodami podepsanými v Helsinkách. Pokud vím, budou zástupci 36 zemí opět zasedat /listopad 1979 - rok 1981/, tentokrát v Madridu a kontrolovat, jak signatářské země mezinárodní pakty o lidských právech plní. /Madridská schůzka signatářů helsinského Závěrečného aktu/.

Otta Bednářová

Příloha:

- moje stanovisko k obžalobě - opis

- dopis určený madridskému zasedání - mezinárodní komisi lidských práv, která má zasedat v Madridu v rozmezí od listopadu 1979 až do roku 1981 - pro případ, že pan předseda ČNR dr. E. Erban se nehodlá mým dopisem zabývat.

Vážené zasedání,

ke dni lidských práv jsem upozornila pana předsedu České národní rady dr. Evžena Erbana na některé případy porušování lidských a občanských práv v mé zemi. Považuji je za závažné a proto jsem pana předsedu požádala o jejich nápravu. Protože se pan předseda ČNR sám mou žádostí nehodlá zabývat, prosím Vás o pomoc.

Posílám Vám v příloze opis dopisu, který jsem panu předsedovi ČNR adresovala dne 15.12.1979. Jsem v současné době vězněna, svou adresu uvádím.

Otta Bednářová