Vážený pane presidente!

Jmenuji se Radomír Hubálek, bydlím v Zubří č. 816, je mi 38 let, jsem dělník a pracuji v Gumárně Zubří.

Obracím se na Vás s úpěnlivou prosbou a s důvěrou, prosím Vás, abyste se svým vlivem a možnostmi, které máte k dispozici, zasadil o to, aby byla propuštěna alespoň jediná osoba ze skupiny, která se označuje jako Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných a abych sám mohl zaujmout její místo a nastoupit trest vězení. Nejvíce bych uvítal, kdyby tou osobou mohla být paní Otta Bednářová, jediná žena ze skupiny, jejíž trest je nepodmíněný. Připouštím, že má prosba je dosti nezvyklá, ale to nic nemění na tom, že chci pomoci trpícímu člověku, nemocné ženě. Proto nezasílám žádost, ale prosbu, která má promluvit k srdci toho, od něhož je pomoc očekávána.

Tak začíná svůj obsáhlý dopis presidentu republiky hluboce cítící křesťan, který v téže záležitosti psal na Hrad už před půl rokem, ale odpovědi se nedočkal. Žádnou z osob, odsouzených loni v říjnu do vězení, ani nikoho z jejich okruhu nezná. Ve svém mnohostránkovém dopise vysvětluje, čím je ke své prosbě, adresované hlavě státu, veden: je to pisatelovo vlastní pojetí pravdy a lži, k němuž došel. Připomíná:

"Vzpomeňte si, pane presidente, že i Vy jste byl kdysi v situaci, kdy i Váš život měl být vydán jako oběť na oltář nenávisti k její oslavě..."

A svůj dopis končí slovy: "Necítím k nikomu nenávist, chci, aby se lidé měli ve spolek rádi. A chci proto něco s pomocí boží udělat. Pokud mi to nebude dovoleno, nechci dopustit, aby dobří byli násilím tlačeni. Modlím se za vás i za Vaše spolupracovníky, abyste také i Vy pravdy každému přáli.

13. února vysílala rakouská a západoněmecká televize záznam divadelního představení /Pražský proces 1979" z Mnichova. Pražský proces 79 režíroval Patrice Cherreau a hráli v něm mimo jiné herci Simone Signoretová, Yves Montand, Tom Stoppard a Pavel Kohout.

Scénář představení tvořily poznámky příbuzných, kteří se mohli zúčastnit procesu s Petrem Uhlem, Otkou Bednářovou, Václavem Bendou, Jiřím Dienstbierem, Václavem Havlem a Danou Němcovou. Jedná se už o druhé provedení. Poprvé se hrálo v Paříži 19. prosince 1979, tj. den před odvolacím řízením tohoto procesu.