Mluvčí Charty 77 obdrželi text Josefa Danisze "K některým ustanovením zákona o SNB /zák. č. 40/1974 Sb./.
Vítáme a doporučujeme tento rozbor jako příspěvek k posílení právního vědomí občanů.
4.3.1980
Ing.Rudolf Battěk Marie Hromádková Miloš Rejchrt
mluvčí Charty 77 mluvčí Charty 77 mluvčí Charty 77
K některým ustanovením zákona o SNB /zák. č. 40/1974 Sb./
--------------------------------------------------------
Zákon o SNB je základní normou upravující činnost SNB. Jeho znalost a správná aplikace je zákonnou povinností příslušníka SNB a občanskou povinností každého z nás. Z praxe však víme, že znalost i aplikace tohoto zákona je nedostatečná a nesprávná. Proto se jeví potřebné vyložit tyto instituty zákona o SNB, s nimiž se běžně setkáváme.
Účel zákona a základní zásada činnosti SNB
------------------------------------------
Federální shromáždění ČSSR se usneslo na zákoně o SNB proto, "aby byly vytvořeny vhodné podmínky pro činnost SNB a přitom zabezpečena zákonná práva a svobody občanů" /poslední věta preambule zákona/.
Realizaci účelu zákona zajišťují základní zásady, jimiž je SNB povinen se řídit. A to zejména zásady zákonnosti, zásada přiměřenosti a zásada humanity. Jsou upraveny v ust. § 2,3/1,2, 13/1 zákona. Znalost těchto ustanovení je velmi důležitá pro výklad a aplikaci všech ustanovení zákona jednotlivě i v souhrnu. Proto je uvádíme v doslovném znění:
§ 2 SNB přispívá k tomu, aby všichni občané mohli uplatňovat svá práva při plném zachování své důstojnosti a osobní svobody v souladu s právním řádem a zájmy socialistické společnosti.
§3 /1/ Ve své činnosti se SNB řídí Ústavou ČSSR, ústavními zákony, zákony a ostatními předpisy.
/2/ D práv a svobod občanů může SNB a jeho příslušníci zasahovat, vyžaduje-li to ochrana socialistického a společenského a státního zřízení, veřejného pořádku, bezpečnosti osob nebo majetku, a to jen v mezích zákona a v rozsahu přiměřeném chráněnému zájmu.
§15/1 Při provádění služebních úkonů a zákroků, jakož i při ostatní služební činnosti, jsou příslušníci SNB povinni dbát cti, vážnosti a důstojnosti občanů i své vlastní a usilovat o to, aby občanu v souvislosti s touto činností nevznikla bezdůvodně újma a případný zásah do jejich práv a svobod nepřekročil míru nezbytnou k dosažení prováděného opatření.
S těmito zásadami souvisí povinnost poučovací, stanovená v § 15/2 zák.:
"Dovolují-li to okolnosti případu, jsou příslušníci SNB povinni při provádění služebního úkonu poučit občany o jejich právech a o možnostech podat stížnost."
Oprávnění požadovat vysvětlení
-----------------------------
Podle § 19/1 zák. o SNB "Příslušníci SNB jsou oprávněni požadovat potřebné vysvětlení od každého, kdo může přispět k objasnění skutečností důležitých pro zajištění trestného činu, přečinu nebo přestupku a jejich pachatele, jakož i pro vypátrání hledaných nebo pohřešovaných osob a věcí. Za tím účelem jsou oprávněni ho vyzvat, aby se ve stanovenou dobu dostavil k určenému útvaru VB".
Výzvě k dostavení se k určenému útvaru VB je každý povinen vyhovět /§19/2 zák./. Sankcionována je však tato výzva jen tehdy, je-li provázena poučením o následcích jejího neuposlechnutí. Sankci zde zná zákon o SNB jen jednu - předvedení /§19/7 zák./.
Ust. § 19 výslovně nestipuluje povinnost vysvětlení poskytnout. Naproti tomu však výslovně upravuje zákaz poskytnutí vysvětlené v § 19/3/Vysvětlení nesmí být požadováno od toho, kdo by jím porušil zákonem uloženou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byl této povinnosti zproštěn /a právo odepřít vysvětlení v § 19/4: Vysvětlení může odepřít ten, kdo by jím sobě nebo osobě blízké způsobil nebezpečí trestního stíhání.
"Osoba blízká" je obecně určena jako osoba, jejíž újmu bych pociťoval jako újmu vlastní.
Z odepření vysvětlení nelze vyvozovat žádné závěry ve smyslu doznání, popř. přiznání či připuštění, že já nebo osoba mně blízká se dopustila trestné činnosti. Po odepření vysvětlení nesmí být k témuž předmětu kladeny opakovaně další otázky, natož by šlo o formu psychického donucení. K podání vysvětlení nelze žádným způsobem donucovat.
Vysvětlení podle § 19/1 není a nemůže být sankcí křivé výpovědi /§ 175 tr.zák./, protože nejde o úkon podle trestního řádu ani podle notářského řádu. To má závažné následky: 1/ Nikdo nemůže být postihován za to, že odmítá poskytnout vysvětlení, i kdyby nebyly objektivně splněny podmínky pro odepření vysvětlení /§ 19/4/. Zda mám či nemám důvod k odepření vysvětlení si totiž rozhoduji sám za sebe. Jakékoliv zdůvodňování tohoto mého rozhodnutí může být poskytnutím vysvětlení, jež může být použito proti mně. Základním předpokladem k rozhodování o tom, zda použiji právo odepření vysvětlení, je zjištění - formou dotazu vyslýchajícímu orgánu - k jaké konkrétní věci mám podat vysvětlení. Oprávnění vyslýchajícího orgánu požadovat vysvětlení je taxativně vymezeno v § 19/1 na "objasnění skutečností důležitých pro zjištění trestného činu, přečinu nebo přestupku a jejich pachatele, jakož i pro vypátrání hledaných osob nebo pohřešovaných osob a věcí", co je nad tento rámec, je nad rámec příslušného oprávnění vyslýchajícího orgánu. Toto vše je nutno mít na paměti!
2/ Nikdo nemůže být postihován za poskytnutí nepravdivého vysvětlení. Vypovídá-li později jako svědek /tj. podle trestního řádu již v zahájeném trestním řízení/, může vypovídat odlišně od podaného vysvětlení, neboť rozhodná je až jeho výpověď podle trestního řádu, protože až ta je činěna pod sankcí křivé výpovědi. Podle nesprávné praxe se koná výslech svědka, byl-li již dříve informativně vyslechnut, tj. podal-li vysvětlení podle § 19/1, tak, že vyslýchající orgán vychází z podaného vysvětlení a má snahu v rozšířené verzi ho opsat do protokolu o svědecké výpovědi. Tento postup je nezákonný a odporuje ustanovení § 97 a násl. tr. řádu o výslechu svědka. Na počátku výslechu totiž svědkovi musí být dána možnost, aby souvisle vypověděl vše, co sám o věci ví a odkud zvěděl okolnosti jím uváděné /§101/2 tr.ř./. Teprve pak mu mohou být kladeny otázky k doplnění výpovědi nebo k odstranění nejasností, neúplnosti a rozporů /§ 101/3 tr.ř./. Svědek není povinen vysvětlovat rozpory mezi podaným vysvětlením podle § 19/1 a pozdější svědeckou výpovědí. Podané vysvětlení není důkaz podle tr.řádu a soud k němu nemůže při svém rozhodování přihlížet.
Nicméně, i při poskytování, popř, odepření vysvětlení podle § 19 je nutno se vystříhat křivého obvinění /!174 tr.z./ a nadržování /§ 166 tr.z./. Ve všech čtyřech případech jde po trestné činy úmyslné, musí být tedy prokazován úmysl /§ 4 tr.z./. S těmito trestnými činy je potřebné se seznámit! Viz k tomu trestní zákon a Komentář k trestnímu zákonu.
Předvedení
----------
Předvedení je možné podle zák. o SNB ve dvou případech.
1/ Nevyhoví-li osoba předvolaná podle § 19/1 k podání vysvětlení výzvě, aby se ve stanovenou dobu dostavila k určenému útvaru SNB, bez dostatečné omluvy nebo bez závažných důvodů může být podle § 19/7 předvedena.
2/ Každého, kdo nechce nebo nemůže hodnověrně prokázat svou totožnost, jsou příslušníci SNB oprávněni předvést podle 20/3. Předvedená osoba musí být ihned po zjištění totožnosti, nejpozději však do 24 hodin od předvedení propuštěna /§ 20/4/. O předvedení podle odst. 3 § 20 sepíše se u příslušného útvaru SNB úřední záznam.
Zajištění
---------
Zákon o SNB zná jen dva případy zajištění osoby.
1/ Zajištění pro potřeby vyhoštění /§24/ se vztahuje jen na cizí státní příslušníky.
2/ Podle § 23/1 jsou příslušníci SNB oprávněni za účelem provedení potřebných služebních úkonů zajistit každého, kdo výtržnostmi nebo jiným nepřístojným chováním narušuje veřejný pořádek. Zajištění nesmí trvat déle než 48 hodin /23/2/. O zajištění, které trvá déle než 24 hodin, vyrozumí příslušný útvar SNB, nebrání-li tomu závažné okolnosti, některého z blízkých příbuzných zajištěné osoby a jde-li o vojáka, jeho přímého nadřízeného /§ 24/2/.
Důvodem k zajištění podle § 23/1 nikdy nemůže být okolnost, že osoba, na níž je požadováno vysvětlení podle 19/1 využívá svého práva odepřít vysvětlení. K podání vysvětlení nemůže být nikdo donucován, a to ani zajištěním, popř. pohrůžkou zajištění.
osoba předvedená podle § 19/7 má být ihned po podání vysvětlení, popř. poté, co odepře vysvětlení, propuštěna. Pokud se tak nestane, nabývá charakteru osoby zajištěné 23/1/. Taková osoba se stejně jako osoba zajištěná přímo podle § 23/1 právem musí pokládat za osobu podezřelou a jako taková má bez dalšího právo odepřít vysvětlení.
Zajištění počíná okamžikem faktického omezení osobní svobody zajištěného /analogicky podle § 17/1 tr.ř./. V případě, že je zajištěná osoba předvedena podle § 19/7, počíná zajištění okamžikem předvedení /tj. např. odvedením z bytu/. Praxe, podle níž počátkem zajištění je předání zajištěného do cely předběžného řízení /CZP/, je nezákonná. Čekáním na podání vysvětlení, nadměrným protahováním úkonu /zvláště když dojde k odepření vysvětlení/, nočními úkony atd. dochází k nezákonnému překračování zákonné 48 hodinové lhůty. Konání nočních výslechů odporuje zásadě humanity a jako takové je nezákonné, ledaže by úkon nesnesl odkladu, např. při urgentní potřebě dopadnout vraha apod. Stejně nezákonnými jsou i případy takřečeného přerušení zajištění: zajištěný je po 48 hodinách propuštěn, ihned po propuštění je však na ulici před útvarem SNB znovu zajištěn a brzy nato opět předán do CZP na dalších 48 hodin.
Jak již řečeno, zajištění musí být nejpozději do 48 hodin od zajištění propuštěn. Z ust.§§ 75a 76 tr.ř. vyplývá, že místo propuštění může být /nejpozději po uplynutí 48 hodinové lhůty/ předán prokurátorovi:
1/ tehdy,je-li během zajištění obviněn a je-li dán některý vazební důvod - § 75 tr.ř. o zadržení obviněného
2/ je-li podezřelým ze spáchání trestného činu a je-li dán některý vazební důvod, aniž by došlo k vznesení či sdělení obvinění - § 76 tr.ř. o zadržení podezřelé osoby.
Prokurátor je povinen zajištěného, který se stal zadrženým /a tedy buď obviněným nebo podezřelým/ do 48 hodin buď propustit na svobodu nebo rozhodnout o vzetí do vazby /vzít do vazby lze jen osobu, které bylo sděleno nebo proti které bylo vzneseno obvinění/ - / 77 tr.ř.
Běh 48 hodinové lhůty počíná prokurátorovi od okamžiku, kdy mu zadržený byl odevzdán /§ 77 tr.řádu/ a odevzdán mu musí být do konce 48 hodinové lhůty, podle § 23/2 zák. o SNB, popř. podle § 75 a 76 tr.řádu.
Je-li vyslýchán zajištěný, který se stal zadrženým /tj. podezřelým/ ještě před tím, než byl předán prokurátorovi, musí orgán provádějící výslech dbát přiměřeně ustanovení §91-93, 94 tr.řádu o výslechu obviněného, i když ještě není zadržený obviněn /§ 76/5 tr.ř./.
Úkony při zjišťování totožnosti neznámých osob
----------------------------------------------
Nelze-li totožnost neznámé osoby zjistit jinak, jsou příslušníci SNB oprávněni požádat strpění nezbytných úkonů jako je snímání daktyloskopických otisků, fotografování, zevní měření těla a jeho částí a zjišťování zvláštních tělesných znamení /§ 21/1/.
Ze znění tohoto ustanovení a jeho návaznosti na předchozí § 20 /o oprávněnosti požadovat prokázání totožnosti/ vyplývá, že objektem úkonů zmíněných v § 21/1 je pouze ona neznámá osoba, jejíž totožnost nelze zjistit jinak. Zákon o SNB zde nestanoví povinnost tyto úkony strpět.
K účelu uvedenému v § 21/1 jsou příslušníci SNB oprávněni požadovat vzorek rukopisu a půjčení věci, jež má vztah k totožnosti a půjčení věci, jež mají vztah k totožnosti neznámé osoby. Kdo je o vzorek rukopisu nebo o půjčení věcí požádán, je povinen žádosti vyhovět /§ 21/2/. O půjčení věci vydá příslušný útvar osobně orgánu nebo organizaci, které věc půjčili, potvrzení a po nezbytných úkonech ji neprodleně vrátí /§ 21/3/.
Objektem úkonů podle § 21/2 může být neznámá osoba, jejíž totožnost nelze zjistit jinak /sepíše podle diktátu několik vět, popř. půjčí věc, jež má vztah k její totožnosti/ tak i jiná osoba, popř. orgán nebo organizace /půjčí písemnost psanou rukou neznámé osoby, jejíž totožnost je zjišťována nebo věc, jež má vztah k totožnosti neznámé osoby/.
Příslušníci SNB jsou oprávněni činit úkony provedené v § 21 též při objasňování přečinů, vyhledávání a vyšetřování trestných činů, a to i u osob, na nichž, popř. k jejichž škodě byl čin spáchán nebo u nich bylo zjištěno, že byly přítomny na místě činu. - § 32.
Zde jde výlučně o úkony konané příslušníky SNB při objasňování přečinů, vyhledávání a vyšetřování trestných činů /instituty upravované trestním řádem/.
Objekty těchto úkonů mohou být vedle osob zmíněných u 21%/1,2 také osoby činem poškozené a osoby, u nichž bylo zjištěno, že byly přítomny na místě činu.
Před strpěním uvedených úkonů tyto osoby mají právo vědět, jaký konkrétní přečin se objasňuje, popř. jaký konkrétní čin se vyhledává nebo vyšetřuje.
Tyto osoby nemají povinnost úkony uvedené v § 21/1 strpět, ledaže by tyto úkony byly prováděny podle § 114 tr.ř. a tyto osoby byly poučeny o povinnosti je strpět s upozorněním na následky nevyhovění /pořádková pokuta do výše 500 Kčs podle § 66 tr.řádu/.
Ustanovení § 22 bývá v praxi často zneužíváno u osob zajištěných podle § 23. Tyto osoby bývají totiž zpravidla během pobytu na CPZ automaticky fotografovány, měřeny a snímají se jim daktyloskopické otisky, aniž by šlo o "nezbytné úkony" ve smyslu § 22. Takovýto postup je nesprávný, nezákonný a právem je takové úkony nestrpět.
Oprávnění nosit zbraň
----------------------
Příslušníci SNB jsou oprávněni přesvědčit se, zda ten, koho převážejí nebo zajišťují, není ozbrojen a podle povahy případu zbraň až do dalšího rozhodnutí příslušných orgánů odebrat.- § 25.
Nejde o osobní prohlídku, ale výlučně jen o zjištění, zda předváděný nebo zajišťovaný nemá u sebe zbraň. Toto zjištění se děje osaháním těla přes oděv.
Osobní prohlídku lze podle zákona o SNB vykonat pouze v rámci:
1/ zajišťování ochrany leteckého provozu /§ 26/ a
2/ oprávnění při výkonu služby na státních hranicích /28/, což každý, kdo cestuje letadlem nebo překračuje státní hranici ví a podle toho se chová.
Jinak lze osobní prohlídku vykonat pouze podle § 82-85 tr.řádu a tedy po zahájení trestního stíhání.
Oprávnění k prohlídce dopravního prostředku
-------------------------------------------
Při pátrání po hledaných osobách, zbraních, střelivu, výbušninách, omamných prostředcích nebo odcizených věcech jsou příslušníci SNB oprávněni přesvědčit se, zda se hledaná osoba nebo věc nenachází v dopravních prostředcích - § 27.
"Dopravní prostředek" může být veřejný i soukromý, hromadný i osobní.
Řidiči dopravního /osobního prostředku jsou příslušníci SNB povinni k dotazu sdělit, jaké konkrétní věci či osoby hledají a na tyto hledané osoby a věci prohlídku omezit.
Rozšiřování prohlídky nad rámec hledaných osob či věcí, popř. bezdůvodné průtahy při prohlídce mohou být šikanou, překračováním pravomoci příslušníků SNB!
Zákaz vstupu na určená místa
----------------------------
jestliže to vyžaduje účinné zabezpečení veřejného pořádku nebo jiný zájem státu, jsou příslušníci SNB oprávněni přikázat každému, aby na nezbytně nutnou dobu nevstupoval na určená místa nebo se na nich nezdržoval - 29.
Ze znění tohoto ustanovení je patrno, že zákonodárce měl na mysli jen zcela mimořádné případy, jež předem nelze určitě vymezit, nicméně, jak "účinné zabezpečení veřejného pořádku", tak "jiný zájem státu" jsou pojmy činící toto ustanovení gumovým.
Může jít o případy tohoto druhu: unikající plyn hrozí výbuchem, místo dopravní nehody, místo se stopami trestného činu, místo demolice pomocí výbušnin, místo prodlévání či průjezdu cizích hlav státu, místo zákroku příslušníků SNB proti ozbrojeným delikventům, místo, kde probíhá cvičení útvaru SNB, místo, kde se událo, udává či udá živelná pohroma apod.
Toto místo musí být dostatečně určené. Zákaz sám je dočasný a může trvat jen nezbytně nutnou dobu.
Určeným místem může být zásadně jen místo veřejné. Jen zcela výjimečně jím může být i místo soukromé /osobní/.
Byt /popř. obytná místnost/ může být určeným místem jen v těchto případech:
1/ vykonává-li se v něm domovní prohlídka podle §§ 82-85 tr.řádu. Zákaz vstupu či zdržování se zde nemůže platit pro osoby, které se podle trestního řádu mají právo prohlídky zúčastnit. Zákaz trvá od započetí prohlídky do jejího skončení.
2/ má-li se v něm konat ohledání místa činu podle § 113 tr.řádu, např. když v bytě byla spáchána vražda. Zákaz trvá až do skončení ohledání.
3/ skrývá-li se v bytě ozbrojená osoba, proti níž příslušníci SNB zakročují. Zákaz trvá až do jejího zajištění.
4/ je-li v bytě či v jeho blízkosti pekelný stroj. Zákaz trvá až do jeho zneškodnění odborníkem. Obdobně uniká-li v bytě plyn a hrozí výbuch a další možné případy tohoto druhu.
Nezbytnost zákazu vstupu do určeného bytu a setrvání v něm bude jistě každým pochopena a respektována ihned bez dalšího podání vysvětlení příslušníky SNB.
Zákazy vstupu do bytu mimo uvedené případy by byly překročením, resp. zneužitím pravomoci příslušníků SNB a mohl by zakládat skutkovou podstatu několika trestných činů v jednočinném souběhu.
Podle praxe v posledních letech zneužívají v Praze příslušníci SNB ustanovení § 29 k zabraňování vstupu do bytů osob tzv. jinak smýšlejících. Takovým bytem např. po dlouhou dobu byly byty dr.Ladislava Hejdánka, ing.Petra Uhla, Václava Havla, prof. J. Hájka aj. 25.1.1980 takovým bytem byl byt herečky Vlasty Chramostové na několik hodin, pár dní nato na několik hodin byt Anny Šabatové. V těchto případech příslušníci SNB do bytu kromě jeho uživatelů nepouštěli buď vůbec nikoho, popř. tam pouštěli nanejvýš 2 osoby, resp. zabraňovali, aby v bytě bylo současně více než 2 osoby /zřejmě k číslu 2 dospěli podivnou aplikací zásady tres faciunt collegium/.
Některým osobám, např. na jaře 1979 Václavu Havlovi, zase zabraňovali z bytu vycházet, čímž pro ně určeným místem ve smyslu § 29 učinili celý svět s výjimkou těch několika čtverečních metrů bytu. /Zde současně uplatňovali zákaz vstupu./
Takovýto postup příslušníků SNB nemá oporu v zákoně, je nejen nezákonný, ale přímo trestný.
Oprávnění otevřít byt
---------------------
Je-li důvodná obava, že je ohrožen život nebo zdraví anebo hrozí-li škoda většího rozsahu na majetku, jsou příslušníci SNB oprávněni otevřít byt. Vstoupit do něho a provést v souladu s tímto zákonem potřebné služební úkony - § 30/1. O těchto služebních úkonech příslušníci SNB sepíší úřední záznam a vyrozumějí neprodleně uživatele bytu - 30/2.
Jde o zcela mimořádné oprávnění pro jednání, které by jinak, nebýt tohoto výslovného oprávnění - bylo činěno v rámci krajní nouze /§ 14 tr.zákona: Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněného trestním zákonem, není trestným činem. Nejde o krajní nouzi, jestliže by bylo možno toto nebezpečí odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný anebo ještě závažnější než ten, který hrozí/.
Oprávnění podle § 30/1 má na mysli případy, kdy uživatelé bytu nejsou doma, popř. jsou doma, ale nemohou otevřít /např. jsou v bezvědomí, spoutáni, tvrdě spí apod./ a v bytě např. vypukl požár, uniká plyn atd. Vždy by zde v praxi mělo jít o případy, které by jinak pokryla zmíněná krajní nouze a v žádném z těch případů by se uživatelé bytu jistě zákroku nedivili či se nad ním rozhořčovali, ba naopak, nezakročení by pokládali za nesprávné /a to objektivně i tehdy, pokud by jim takový zákrok zabránit dokonat sebevraždu/.
Že jakékoli zneužívání tohoto oprávnění je nezákonné a může zakládat trestnou činnost, je nabíledni.
Rozpuštění veřejného shromáždění, manifestace nebo průvodu.
------------------------------------------------------------
Služební zákrok směřující k rozpuštění veřejného shromáždění, manifestace nebo průvodu provádí útvar SNB na základě rozhodnutí příslušného národního výboru. Bez tohoto rozhodnutí může služební zákrok provést, pokud účastníci veřejného shromáždění, manifestace nebo průvodu páchají trestný čin, přečin nebo přestupek: o služebním zákroku vyrozumí neprodleně příslušný národní výbor - § 40.
S ohledem na nezákonnou praxi nutno alespoň upozornit na to, že např. soukromé herecké vystoupení V. Chramostové v jejím bytě, popř. v bytě jejího přítele pro její přátele nebo čajový večírek pořádaný A. Šabatovou pro její přátele v jejím bytě nejsou veřejným shromážděním, manifestací či průvodem! Nemohou být tedy rozpuštěna podle § 40, ani jejím účastníkům nemůže být zabraňováno ve vstupu do hostitelského bytu podle § 29! Opak je nezákonný a trestný.
Odnětí věcí v řízení o přestupku
--------------------------------
Příslušníci SNB jsou oprávněni po předchozí marné výzvě k vydání odejmout věc, o níž lze mít důvodně za to, že v řízení o přestupku může být vysloveno její propadnutí nebo může být zabrána - § 31/1.
O odnětí věci se sepíše úřední záznam a osobě, jíž byla věc odňata, se vystaví potvrzení o odnětí věci - § 31/2.
Nelze odejmout věc, jejíž hodnota je v nápadném nepoměru k povaze přestupku - § 31/3.
Není-li v řízení o přestupku vysloveno propadnutí věci nebo zabrání věci, jsou příslušníci povinni neprodleně věc vrátit - § 31/4.
Kdy v řízení o přestupku může být vysloveno propadnutí věci nebo její zabrání, upravuje ustanovení § 26/2,3 zák.č. 60/1961 Sb. o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku /zákon o přestupcích/.
Národní výbor může vyslovit propadnutí věci, která náleží tomu, kdo se přestupku dopustil a které bylo použití ke spáchání přestupku nebo která byla přestupkem získána, vyžaduje-li to bezpečnost lidé nebo majetku nebo jiný obecný zájem § 26/2 zák. o přestupcích.
Věc, která nepatří tomu, kdo se přestupku dopustil, může být zabrána, jestliže jí bylo použito ke spáchání přestupku a ohrožuje-li bezpečnost osob, majetku nebo mravnosti. Taková věc může být zabrána i v tom případě, náleží-li tomu, kdo se přestupku dopustil, jestliže ho nelze volat k odpovědnosti - § 26/3 zák. o přestupcích.
Přitom propadnutí nebo zabrání věci nelze vyslovit, je-li hodnota věci v nápadném nepoměru k povaze přestupku - § 26/4 zákona o přestupcích, pojednávající o přestupcích v zahraničním obchodu a v oboru celním byl zrušen a nahrazen zákonem č. 44/1974 Sb. - celní zákon/.
V praxi se stává, že ust. § 31 zákona o SNB o odnětí věci je nezákonně zneužíváno. Tak např. při pohřbu ing. Václava Havla v r. 1979 došlo po skončení smutečního obřadu k zákroku, který vzbudil veřejné pohoršení: na dvoraně strašnického krematoria byly příslušníkem SNB násilně odňaty filmy Ivanu Kynclovi a Jiřímu Bednářovi, kteří na žádost pozůstalých smuteční obřad fotografovali. Nebylo jim samozřejmě vystaveno žádné potvrzení ani o věci nebyl sepsán úřední záznam. I.Kyncl a J.Bednář se přirozeně zmíněným fotografováním nedopustili žádného přestupku, jejich filmy se smutečním obsahem nebyly přestupkem získány ani jich nebylo použito při spáchání přestupku, a to zcela očividně. Uvedený příslušník SNB tak překročil svou pravomoc, vzbudil veřejné pohoršení mezi smutečními hosty a jinými návštěvníky krematoria a dopustil se krádeže. Přes tento nezákonný zákrok se pár dní nato objevily fotografie pohřbu p. ing. Václava Havla zcela legálně v zahraničním tisku. Naštěstí ne každé nezákonné jednání je korunováno plným úspěchem.
Použití mírnějších prostředků /hmaty a chvaty sebeobrany, slzotvorný prostředek, obušek, služební pes, proud vody, vytlačování vozidly, úder zbraní, výstraha a varovné výstřely do vzduchu/ a použití zbraně upravují §32-36 zákona o SNB.
Oprávnění žádost o pomoc
------------------------
Příslušníci SNB jsou oprávněni v nebezpečí požádat kohokoliv o pomoc. Kdo byl požádán o pomoc, je povinen ji poskytnout. Nemusí tak činit, brání-li mu v tom důležitá okolnost nebo jestliže by tím vystavil vážnému ohrožení sebe nebo osobu blízkou - § 49.
Z obratu "v nebezpečí" je patrno, že se jedná o zcela mimořádné případy - např. obecné ohrožení v případě požáru, velká dopravní nehoda apod. Stačí ohrožení života či zdraví jediné osoby, např. tonoucí dítě.
Půjde vesměs o případy, kdy poskytnutí pomoci bude lhostejno zda právní, občanskou nebo lidskou povinností.
Povinnost mlčenlivosti
----------------------
Každý, koho útvary nebo příslušníci SNB požádají v mezích tohoto zákona o poskytnutí pomoci a tuto pomoc poskytne, je povinen, byl-li řádně poučen, zachovávat mlčenlivost o všem, co se v souvislosti s požadovanou nebo poskytnutou pomocí dověděl - § 60/2.
Oprávnění požádat o pomoc a pomoc poskytnout upravuje výhradně § 49. Povinnost mlčenlivosti ukládá zákon přirozeně příslušníkům /§ 60/1/. Tato povinnost je služební, současně je však uložena i v "zájmu zúčastněných osob". To znamená, že zjistí-li příslušník SNB např. při sledování osoby, že je manželovi nevěrná, porušují ustanovení § 60/1, pokud to druhému manželovi /sledované osoby/ sdělí, neboť touto indiskrecí mohou narušit jejich manželství. /Takové případy se v praxi staly./
Stížnost na postup příslušníků SNB
----------------------------------
S výjimkou kusého již citovaného ustanovení § 15/2 není tento problém zákonem o SNB upraven. Podle jiných právních předpisů skýtají se dotčenému občanovi tyto možnosti:
1/ stížnost dle vyhlášky o stížnostech pracujících. Lze ji podat náčelníkovi příslušného útvaru SNB, nadřízenému útvaru, inspekci ministerstva vnitra ČSR, popř. ČSSR.
2/ trestní oznámení. Lze ho podat obvodové vojenské prokuratuře, vyšší vojenské prokuratuře, Generální prokuratuře ČSR, ČSSR. /Pro vyšetřování trestných činů příslušníků SNB je příslušnou vždy Vojenská prokuratura/.
Orgán, kterému byla stížnost, popř. trestné oznámení zasláno, je povinen stěžovateli /oznamovateli/ potvrdit příjem stížnosti /trestního oznámení/ a vyrozumět ho písemně o výsledku šetření v dané věci. Pokud tak nečiní, je to důvodem ke stížnosti nadřízenému orgánu.
pro orgány zde platí zásada oficiality. Z moci úřední je jejich povinností každou stížnost řádně přešetřit.
Nutná obrana před nezákonným zákrokem příslušníka SNB
-----------------------------------------------------
Podle § 13 tr.z. "Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zřejmě nepřiměřena povaze nebezpečí útoku".
Podle §§ 155, 156 tr.zákona /útok na veřejného činitele/ se poskytuje zvýšená ochrana veřejným činitelům při výkonu nebo pro výkon jejich pravomoci. Veřejný činitel, který překračuje svou pravomoc, nepožívá této zvýšené ochrany a může se současně dopouštět trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 tr.zákona v eventuálním jednočinném souběhu s dalšími trestnými činy, např. ublížením na zdraví, krádeží, omezováním osobní svobody, porušováním domovní svobody atd.
Proti příslušníkovi SNB, který překračuje svou pravomoc, lze použít těchto prostředků jako proti kterémukoliv narušiteli práva. V případě fyzického útoku přímo hrozícího nebo trvajícího lze se přiměřeně bránit v rámci nutné sebeobrany podle § 13 tr.z. /za předpokladu, že příslušník SNB překračuje svou pravomoc./