Sdělení č. 138
--------------
/Oprava Sdělení č. 132 o případu Jaroslava Tomka a další vývoj v tomto směru/
Omlouváme se za opožděnou publikace tohoto sdělení, která však byla způsobena tím, že jeho pracovní verze byla zabavena při domovní prohlídce.
Ve sdělení č. 132 došlo k celé řadě politováníhodných nepřesností, za něž se omlouváme. Aby byly s konečnou platností vyjasněny, reprodukujeme ve stručnosti okolnosti tohoto celého případu. Krom toho uvádíme i jeho další vývoj.
Jaroslav Tomek, mladý katolík, pracovník ČSAD na hraničním přechodu Lichkov-Mezilesí v PLR byl obviněn 2.8.1978 z trestného činu podle § 112 /Poškozování zájmu republiky v zahraničí/ a z přečinu podle § 5b zákona č. 150/69 Sb. o přečinech /dovoz zakázaného tisku ze zahraničí či jeho rozšiřování/. Téhož dne byl vzat do vazby do věznice MS v Hradci Králové a v jeho bydlišti a na pracovišti byla provedena domovní prohlídka. Skutkovou podstatu uvedeného trestného činu respektive přečinu údajně naplnil tím, že napsal dopis zahraničnímu nakladatelství, v němž se mimo jiné kriticky vyjádřil o náboženské diskriminaci v Československu, respektive si nechal posílat na adresu svých polských přátel "zakázané knihy náboženského obsahu" od zahraničních vydavatelů z Rakouska, Itálie, Francie a USA a tyto převážel do ČSSR, kde je dával číst dalším osobám. Z rozhodnutí okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 20.8.1979 o zabavení věci potom vyplývá, o jaké tiskoviny jde. /Tedy, jaké knihy jsou u nás zakázány/. Mezi 128 tituly celkem asi 450 knih najdeme např. tituly "Potrat a křesťanská odpovědnost", "Hovory s Janem Masarykem", "Písmo svaté v obrazech", "Životní symfonie Antonína Dvořáka", "Čechové na bazilejském sněmu", "Vyhlásenie o niektorých otázkách sexuálnej etiky", "Okružní list J.S.papeže Pavla VI" a dokonce 4 ks Nového zákona./!/
10.10.1978 vznesl vyšetřovatel StB KS SNB v Hradci Králové npor. Kváš proti Jaroslavu Tomkovi obvinění také pro trestný čin podle § 100/1a tr.z. /pobuřování/, jehož skutkovou podstatu údajně J.Tomek naplnil tím, že "opisoval ne svém stroji na pracovišti ve více kopiích protisocialisticky zaměřené texty, vypracované protisocialisticky zaměřenými osobami tyto rozšiřoval mezi svými spolupracovníky". /Jednalo se o prohlášení Charty 77/.
protože si vyšetřovaný stěžoval na trvající bolesti hlavy a v jeho chování před vyšetřovatelem StB nastalo jistých změn ... vznikly pochybnosti, zda netrpí duševní chorobou" a 9.11.1978 nařídil vyšetřovatel pozorování jeho duševního stavu na zvláštním oddělení MS v Psychiatrické léčebně v Praze 8 - Bohnicích. Tam jej vyšetřovali soudní znalci MUDr.Baštecký a MUDr.Kalouš, kteří došli k závěru, že obviněný trpí duševní chorobou, a to schizofrenní psychózou /jedna z nejvágnějších možných diagnóz/, že se trestných činů dopouštěl ve stavu nepříčetnosti a navrhl zastavení trestního stíhání - a protože jeho pobyt na svobodě je nebezpečný - také ochrannou ústavní léčbu dle § 72 tr.z. 14.2.1979 bylo proto trestní stíhání proto Jaroslavu Tomkovi zastaveno a následoval převoz do Psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodě, kde byl J. Tomek intermnován nepřetržitě až do 18.12.1979, kdy OS v Havlíčkově Brodě rozhodl, že "ochranná ústavní léčba splnila svůj účel", že "bylo dosaženo příznivé úpravy zdravotního stavu pacienta a postačí, aby léčba probíhala nadále ambulantně". Přitom formálně mu byla ochranná ústavní léčba uložena až rozhodnutím OS v Havlíčkově Brodě ze dne 20.8.1979 /!/, takže byl Jaroslav Tomek od 14.2.1979 do 20.8.1979 zadržován v léčebně zcela bez právního podkladu, nehledě na to, že J. Tomek nebyl v minulosti nikdy psychiatricky léčen a netrpěl ani netrpí žádnými psychickými potížemi.
Dlouhodobá neoprávněná psychická detence Jaroslava Tomka představuje názorný precedent možností, jak si počínají mocenské orgány v případě, kdy shromážděný materiál je buď zcela nedostačující k vznesení obžaloby nebo kdy soudní projednávání není z jiného důvodu vhodné. Zde se pak nabízí celkem pohodlná cesta psychiatrické internace.
Praha 28.2.1980
Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných
Československá liga pro lidská práva
člen Mezinárodní federace pro lidská práva