Zpráva příbuzných pro přátele odsouzených - březen 1980
-------------------------------------------------------
Petr Uhl
-------
Odsouzen k pěti letům ve II. nápravně výchovné skupině, vězněn na Mírově, adresa: Petr Uhl, 8.10.1941, PS 1/6, PSČ 789 53, Mírov.
Za měsíc březen přišel od Petra Uhla jeden dopis /po dvouměsíční přestávce/, z něhož citujeme několik odstavců:
"... přičiňuji alespoň poznámku, že se nerado vidí, píšeš-li o jiných lidech než o příbuzných, uvádíš-li názvy knih a autory knih, které čteš a dokonce i to, dotkne-li se tvůj kritický duch některého společenského jevu, v poslední době to byla TV..."
"... obrázky od Pavlíčka mi střídavě dávají nebo ukazují nebo ani to ne. Dvě fotky jsem dostal včera /z těch, které tu mám s sebou/. Mohl jsem si vybrat..."
"... koncem ledna mě odvezli na odborné vyšetření uší do nemocnice /jen na hodinu, ne k hospitalizaci/. Diagnózu mi nesdělili, zato terapie - 10 injekcí ob den strychin a thiamin - byla úspěšná. Bubnování v levém uchu zcela přestalo a už se neobnovilo. Zato bronchitida je podstatně horší /i když poslední dva tři týdny opět lepší/, mám na ni kapky a bylinkový čaj.."
"...odebírám RP, Prager Volkzeitung a na tvé doporučení i Dikobraz, hradím to z kapesného, jinak to zde nejde... na TV nechodím /z vlastního rozhodnutí/
"...Celkově je třeba uvést, že se trochu stydím, že se mám - např. na rozdíl od Jaroslava - poměrně dobře, skoro tak dobře, jako jsem se měl v létě 1972. důležité je, že negativní vlivy, působící na moji psychiku, mohou vlastní psychickou činností, k níž mi dané podmínky skýtají dostatek podnětů, patřičně neutralizovat..."
Další dopis přišel 7.4.:
"...s radostí ti mohu oznámit, že moje bronchitida se dále zlepšila /je to snad i počasím/, prakticky teď vůbec nekašlu. Je to teď v takovém stavu, jako před vzetím do vazby..."
Petr Uhl pracuje na pracovišti Metry Blansko. Opracovává bakelitové a hliníkové výrobky pilníkem, speciálním dlátem a brusným papírem. Dvakrát týdně, když se přiváží pracovní materiál, musí nosit těžká břemena od 15 do 40 kg do druhého parta /67 schodů/. Výdělek má teoreticky 1600-2000 korun, na výživné domů je posíláno asi 600 korun měsíčně a přídavky na děti činí 530 Kčs /z vazby se neposílalo nic/, kapesné dostává 100-130 korun měsíčně.
V únoru mu byly odebrány naprosto veškeré písemnosti: trestně právní předpisy, dokumenty související s jeho trestní věcí /rozsudek, obžaloba atd./, veškeré dopisy od manželky, fotografie manželky a dětí, dokonce i záznamy z pracoviště, kde si poznamenal, jak plní normu. Na návštěvu byl stanoven předběžný termín 25. května 1980.
Václav Havel
------------
Odsouzen ke čtyřem a půl letům vězení v I. nápravně výchovné skupině, adresa: Václav Havel, nar. 5.10.1936, vězeň č. 9658/A2, NVÚ Heřmanice, PS , PSČ 713 02 Ostrava 13.
V březnu jeden jeho dopis nedošel a z dopisů rodiny potvrdil jen některé. Byl kázeňsky potrestán: zbaven práva na přijetí balíčku. V polovině března byl propuštěn z ošetřovny a nastoupil opět do práce, která je údajně dost vyčerpávající.
Z jeho dopisu vyjímáme:
"...Náladu mám dobrou a všechno beru s nadhledem a občas se mi dokonce stává, že se směju i v okamžicích, kdy se to nehodí a kdy bych měl správně mít vážnou tvář..."
"Pozdravuj - jako obvykle - všechny, s nimiž se stýkáš. Pokud mi někdo z nich bude chtít udělat radost, udělá mi ji především tím, že nebude ztrácet veselou mysl a chuť do života."
"Prý se odstěhovali nějací naši přátelé do ciziny, Chápu je, ale zároveň je mi trochu teskno, když si představím, kolik přátel je už pryč."
Václav Benda
------------
Odsouzen ke čtyřem letům vězení v I. nápravně výchovné skupině, v současné době je též v Heřmanicích u Ostravy, adresa: Václav Benda, nar. 8.8.1946, vězeň č. 9654/A2, dále stejná.
Dopisy od něho chodí pravidelně každý týden, on sám dostává dopisy pouze od ženy a dětí. Dopisy přicházejí se zpožděním jednoho týdne až 10 dní. Na červen má zakázaný balíček, neboť se spolu s Jiřím Dienstbierem bavil s Václavem Havlem, který byl na ošetřovně. Kromě občasné rýmy netrpí žádnou chorobou.
Po obdržení rozsudku /kde je mj. potvrzeno zabavení skoro všech věcí z domovní prohlídky v květnu 1979 podal jeho advokát podnět ke stížnosti pro porušení zákona.
Z dopisů citujeme:
"A ještě tedy k práci: tvrdím, že dobře odvedená práce je ze všech hledisek natolik významná, že to plně vyváží případné drobné a spíše teoretické nevýhody. Jestliže nepraktický intelektuál najednou zvládne ty podivné pohyby lépe než jiný, jestliže se ostatní učí brát vážně jeho pochybovačné brumlání, že támhleto neštymuje nebo ono by se mělo udělat jinak, mění se tím postoj k jeho osobě nebo brumlání vůbec. Přitom člověk se nejvíc nadře právě tehdy, když není s to svůj úkol zvládnout a mám dávnou zkušenost, že vůbec nejnamáhavější je nějakou práci předstírat."
"Neboť navzdory tvému mínění jsem poklid a volno neměl, unavený jsem a čas na čtení nemám a ani nelze předpokládat, že by se tato situace nějak podstatně změnila..."
"... jako čekáte na slavnou mši vzkříšení, mějte trpělivost i ve věcech ostatních a nezoufejte si jen proto, že tato noc nebude krátká a jako žádná noc až do konce časů zřejmě také nebude poslední. Neboť je jen jediná noc, které se jest křesťanu opravdu báti, a to zase právě díky velikonočním událostem nad námi definitivně ztratila svou moc..."
Jiří Dienstbier
---------------
Odsouzen ke třem letům vězení v I. nápravně výchovné skupině, vězněn v táboře v Heřmanicích, adresa: Jiří Dienstbier, č. 9657/A2, dále stejná.
Dne 9. března měl Jiří Dienstbier první návštěvu rodiny při výkonu trestu, které se směly zúčastnit dvě dospělé osoby a jeho tři děti:
Do budovy NVÚ nás pustili přesně v 9.00 hodin, kdy nám byla návštěva stanovena. Rovněž ukončení bylo přesné, v 10.00 hodin. nám oznámil vychovatel /který byl po celou dobu přítomen/, že je třeba skončit. Ve vyhrazené době proběhly všechny formality i dohady o tom, které věci mohou či nemohou být Jiřímu Dienstbierovi předány. Do místnosti, ve které jsme se setkali, jsme mohli vzít pouze povolený 3 kg balíček s potravinami a cigaretami. Vše ostatní jsme museli zanechat v jiné místnosti. Dodatečně jsme mohli předat Jiřímu Dienstbierovi 4 páry ponožek, na které měl zvláštní povolení vězeňského lékaře a dále nůžky a kleště na nehty, otevírák na konzervy, strojek na balení cigaret, dopisní papír a propisovací tužku s náhradní náplní.
Úvodem nás vychovatel poučil, že smíme hovořit pouze o rodinných záležitostech. Zároveň nám sdělil, že totéž se týká dopisů, které nesmějí obsahovat "žádné referáty, úvahy, cizí slova, symboly a zkratky, jinak nebudou předány". Tak se také již stalo u dopisu od bratra Jana a od manželky. Podobně nepovolil vychovatel Jiřímu Dienstbierovi poslat dopis matce, musel napsat náhradní.
V průběhu návštěvy přinesl vychovatel věci, které měl Jiří Dienstbier ve vyšetřovací vazbě v Ruzyni s tím, abychom je odvezli, mj. všechny jazykové učebnice a trestní zákoník. Jiří Dienstbier protestoval, že na tyto věci má podle řádu o výkonu odnětí svobody národ a že bude o jejich povolení opětovně žádat náčelníka věznice. Je tedy absurdní, abychom je odváželi. Přesto jsme museli vše odvézt, včetně časopisů, které jsme pro něj objednali u PNS /polské _Forum, kulturně politický časopis NDR Horizont a sovětský Za rubežom/! Neboť "jakékoliv cizí časopisy jsou zakázány".
Po této epizodě si Jiří Dienstbier postěžoval: "Zachází se tu s námi sice jako s normálníma muklama, ale jenom v nevýhodách. Pokud jde o výhody, děsně nás sledujou, buzerujou v maličkostech, bonzáci na nás všechno donesou. Normální muklové se k nám chovají bezvadně."
Jiří Dienstbier vypadal při návštěvě dobře, i když značně zhubl /zatím ke svému prospěchu/. Má velmi poničené ruce. Jeho zdravotní obtíže jsou stále tytéž, bolesti páteře, nohou, plíseň na nohou a plíseň na rukou, která se rozrůstá. Po rentgenu páteře získal jisté úlevy, nemusí např. na rozcvičku. Rovněž práce mu byla vybrána s ohledem na zdravotní stav. Z původního lisaření byl proškolen na řezání kyslíkem /složil již kvalifikační zkoušky, teorii za 1, praxi za 2/. Při nové práci je v teple, nemusí zvedat nic těžkého a může střídat pracovní polohu vestoje a vsedě. Pracuje v hale, která je součástí táborového komplexu. Každý den se po práci může vysprchovat v teplé vodě. Za leden, ještě za starou práci, kdy plnil normu zhruba na 50 %, si vydělal 60 Kčs /což je asi 8 % z celkového výdělku/. Spolu s Václavem Havlem a Václavem Bendou jsou ubytováni ve zděné novostavbě, každý z nich v jiné místnosti. Jiří Dienstbier hodnotil ubytování jako "nevězeňské". V místnosti pro 8 lidí je jejich v současné době pouze 6. Ve volném čase se může s Václavem Havlem a s Václavem Bendou volně stýkat, program je však natolik proorganizovaný, že volného času je velmi málo.
Pokud jde o povolený balíček, je podrobován přísné kontrole, přesypávají prý i čaj apod.
Otka Bednářová
--------------
Odsouzena ke 3 letům vězení v I. nápravně výchovné skupině, současná adresa: Otta Bednářová, nar. 18.6.1927, Ústav SNV ČSR, PS 115/0, PSČ 746 49 Opava.
Z dopisů vyjímáme:
"Já se cítím v pohodě. Chřipka se mi zatím vyhýbá, kromě mých obvyklých potíží není nic nového. Prostě pravá polovina těla má své stálé problémy a z toho vyplývá i únava a vyčerpání. Stále co nejvíce odpočívám, nečtu atd..."
"...vzhledem k tomu, že jsem ráda, když nemusím mít brýle na očích a mohu odpočívat, je lepší, když raději na čtení nic dalšího mít nebudu. Asi to zní barbarsky, ale já si opravdu nemohu víc dovolit..."
"Musím přiznat, že se opravdu cítím hodně unavená... a moc toho zdraví nemám. Mám zas asi 6 těch jaterních "pavoučků" na kůži, nově se udělaly... jinak beru léky, mám dietní stravu, ovšem není to tak přísná dieta, na jakou jsem byla zvyklá, tak radši jídlo ještě omezuju. Ať se třeba víc zhubnu, hlavně aby se mi játra nerozběhly..."
Otka nedostává dopisy od některých blízkých příbuzných, zato přišel v březnu dopis od Dáši Vaněčkové.
V dubnu by měla být povolena návštěva.