Paragraf 109 trestního zákona
-----------------------------
"/1/ Kdo bez povolení opustí území republiky, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo nápravným opatřením nebo propadnutím majetku.
/2/ Stejně bude potrestán československý občan, který bez povolení zůstane v cizině.
/3/ Kdo čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 zorganizuje nebo kdo přes hranice převede skupinu osob nebo opětovně převádí osoby, které bez povolení opouštějí území republiky, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let nebo propadnutím majetku."
/Trestní zákon, paragraf 109/
"Každý může svobodně opustit kteroukoliv zemi, i svou vlastní."
/Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, článek 12, odstavec 2/
I: Zásadní hlediska
-------------------
Vycházíme ze stejných zásad, jež v úvodu vyhlašuje dokument č. 24: "Lidé se rodí a zůstávají svobodní, svoboda znamená možnost činit vše, co neškodí druhému."
"Člověk XX. století nesmí být držen v otroctví nebo nevolnictví. Avšak ani státy nesmí omezovat svobodu pohybu svých občanů a vytvářet stav některými svými prvky podobný stavu otroctví či nevolnictví pod záminkou, že jde o občany, vůči nimž mají neomezená práva."
II. Povolení k vycestování. Obtíže legálního vystěhování.
--------------------------------------------------------
K přechodu státních hranic je vyžadováno povolení, za něž jsou ze strany československého státu považovány cestovní pas a výjezdní doložka. /1/
Přechod hranic bez tohoto povolení je stíhán jako trestný čin. K získání cestovního pasu a výjezdní doložky potřebuje československý občan desítky jiných potvrzení a povolení. Celou řadu formalit a překážek, jež musí československý občan překonat, aby pas s doložkou získal, popisuje dokument č. 24 z 26.3.1979.
Chce-li občan získat oficiální cestou vystěhování do státu, jenž není členem Varšavské smlouvy, jsou tyto překážky, obsahující zpravidla šikanování a ponižování různého druhu, ještě větší. Občan se však zároveň obává - a je třeba dodat, že oprávněně - že podáním žádosti o trvalé či časově omezené vystěhování si zhorší své kádrové hodnocení, stane se "nespolehlivou" osobou bez práva zastávat odpovědnější místo, bez práva na vzdělání - diskriminovanou osobou, jejíž nejbližší příbuzní mohou být postiženi stejně. Zamítnutím této žádosti se zároveň znemožňuje i pokus o nelegální pobyt v cizině navazující na krátkodobý zájezd.
Mnoho lidí se ani nepokouší podat oficiální žádost o vystěhování, neboť je všeobecně známo, že tyto žádosti se převážně zamítají.
III. Způsoby nelegálního vycestování
------------------------------------
Lidé, žijící v Československu, kteří trvají na svém právu na delší dobu vycestovat, zejména do zemí Západu, jsou nuceni celou řadou okolností k nelegálnímu přechodu hranic. Způsoby vycestování volí podle okolností a svého povahového založení - ale téměř všichni jsou nuceni nepočítat s návratem. Rozhodnutí o nelegálním vycestování nepostrádá jistých rysů tragiky a osudovosti.
V zásadě volí lidé tyto způsoby vycestování:
1/ Vyjíždějí do ciziny přímo na krátkodobý zájezd a zůstávají pak v cizině. Tím naplňují skutkovou podstatu trestného činu § 109 odst.2 tr.z. Někdy jsou v nepřítomnosti odsuzováni.
2/ Odjíždějí do jiných států Varšavské smlouvy /zejména do Maďarska a Polska, ale i do Bulharska, Rumunska či NDR /v domnění, že zde bude přechod hranic snazší. /2/ Zde volí buď cestu přes celnice na hranicích či letištích využitím nesprávných dokladů nebo se pokoušejí o překročení hranic mimo oficiální přechod.
3/ Snaží se různým nelegálním způsobem překročit československé hranice, ale především do Spolkové republiky Německo či do Rakouské republiky. Naši občané nacházejí skutečně rozmanité způsoby překonávání hraničního pásma, zátarasů a jiných překážek. /3/
Do bodu 3 patří též velmi nebezpečné a naprostou většinou obyvatelstva odsuzované únosy letadel. Případy těchto únosů jsou snad nejtragičtějším důsledkem omezování osobní svobody cestování a volají po brzkém vyřešení v tom smyslu, jak to naznačuje dokument Charty 77 č. 24 i tento příspěvek v závěru.
IV. Stovky vězněných podle paragrafu 109 tr.z.
---------------------------------------------
Československý trestní zákon obsahuje řadu ustanovení, která se neslučují s Ústavou ČSSR a s mezinárodními úmluvami a pakty. Je to zejména řada ustanovení I. hlavy trestního zákona /trestné činy proti republice/. Sem je zařazen i 109/4.
Nespravedlnost a nesoulad trestního zákona se zvyšují jejich pochybným uplatňováním v policejní a právní praxi. Jedná se o účelové užití různých ustanovení zákona o SNB, trestního řádu a trestního zákona a často i jejich poučování, o častou snahu odsoudit člověka stůj co stůj za jejich občanské a politické postoje. Právní nezodpovědnost je spojena s ledabylým vyřizováním případů, často nelogickým důkazním materiálem apod.
Dokument č. 24 si podrobně všímá trestního postihu lidí, kteří bez povolení zůstanou za hranicemi Československa. Pro nedovolené opuštění republiky jsou však uvězňováni lidé, kteří se z nějakých příčin do Československa vrátili a především ti, kterým se vycestovat nepodařilo.
V dané chvíli jsou v československých věznicích stovky odsouzených podle § 109 tr.z. Tento odhad vychází z odhadu nedávno propuštěných i bývalých vězňů a nemáme možnost si ho ověřit. V každém případě není počet odsouzených podle § 109, vykonávajících trest odnětí svobody, zanedbatelný.
Vězni odsouzení podle § 109 bývají umísťovaní především v tzv. "pevných věznicích" - nikoli ve vězeních typu "lágr". Bývá jim určován zvláštní režim a přísnější dozor. Jsou častými objekty pozornosti bezpečnostních složek Sboru nápravné výchovy, jsou často předváděni k výslechům před pracovníky StB apod.
V. Odsouzení za dokonaný "trestný čin" podle § 109
--------------------------------------------------
Za dokonaný "trestný čin" podle ů 109 je uvězněno v poměru za přípravu a pokus k § 109 tr.z. poměrně malé množství lidí. /5/ Dále jsou za dokonaný "trestný čin/ podle § 109 stíháni emigranti, kteří byli zadrženi při průjezdu Československem, při krátkodobém pobytu v Československu nebo také v jiné zemi Varšavské smlouvy za účelem rekreace, návštěvy příbuzných nebo dokonce pohřbu některých z blízkých příbuzných. Po dobu pobytu za hranicemi neběží totiž promlčecí doba pro výkon trestu. /§ 68 odst. 2 tr.z./
Do skupiny "pachatelů" dokonaného "trestného činu" podle § 109 patří rovněž ti, kteří byli zadrženi v jiné zemi Varšavské smlouvy bez platného cestovního pasu. Právní praxe se většinou uchyluje k domněnce, že dotyčný měl v úmyslu emigrovat na západ. Je příznačné, že emigraci jiných směrem úřady ani nepředpokládají.
Dokonaný "trestný čin" podle § 109 je dle právní praxe spáchán i tehdy, překročí-li čs. občan, který vycestoval s platným pasem do ciziny, dobu uvedenou ve výjezdní doložce k pasu. Jedná-li se o drobnější závadu, bývá někdy užit i § 5 písmena D zákona o přečinech./6/
Všichni, jejichž jednání soud zhodnotí jako dokonaný trestný čin podle § 109 tr.z., jsou odsuzováni k nemalým nepodmíněným trestům odnětí svobody. Tresty jsou zpravidla vyšší než 1 rok a podmíněný odklad trestu téměř nepřichází v úvahu.
VI. Příprava a pokus opuštění republiky.
---------------------------------------
Přípravou trestného činu se dle trestního zákona rozumí jednání pro společnost nebezpečné, které spočívá na vytváření podmínek pro spáchání trestného činu, jestliže nedošlo k pokusu ani dokonání trestného činu /§ 7 odst. 1 tr.z./.
Pokusem trestného činu se rozumí dle tr.z. jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřuje k dokonání tr.činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo /§ 8 odst. 1 tr.z./.
Příprava i pokus trestného činu jsou podle zákona stejně trestné jako čin dokonaný. U přípravy trestného činu je však možno za určitých okolností užít trestu pod spodní hranicí daného zákonného ustanovení, u § 109 to však možné není. U pokusu trestného činu je nutno přihlížet k jeho způsobilosti, tj. ke schopnostem a možnostem pachatele za daných okolností dovést pokus tr. činu k dokonání.
Dokument č. 24 z 26.3.1979 popisuje podrobně, jakým nebezpečím se vystavují lidé, snažící se bez povolení překročit hranice. Ani nebezpečí uvěznění a dokonce usmrcení nebrání v tomto zoufalém úmyslu. /7/. Občané ČSSR, kteří se pokoušejí o přechod hranic bez povolení, bývají zadrženi příslušníky a členy různých státních a policejních organizací působících v pohraničním pásmu, a též prostými občany, kteří zde žijí. /viz dokument č. 24, hl. II./ V případě, že příslušník pohraniční stráže vyzve podezřelého k zastavení a tento neuposlechne, je příslušník povinen zahájit střelbu. Zadržela-li někoho na hranicích hlídka a je jí přitom patrné, že se dotyčný pokoušel o překonání některého z drátěných zátarasů, které brání zejména na hranicích s NSR a Rakouskem volnému přechodu hranice, je vždy zadržen. Obvykle bývá pak zadržený převezen na vojenskou posádku a odtud do předběžného zadržení, kde na něj bývá uvalena vazba. Podobně jsou zadržováni i lidé, kteří se pohybují v hraničním pásmu, zejména pokud se nemohou legitimovat, nemají razítko od zaměstnavatele v občanském průkazu /8/ či nějakým způsobem budí podezření. Každý cizí člověk poblíž nebo uvnitř hraničního pásma bývá alespoň obtěžován pohraniční hlídkou, bývá mu doporučováno opustit pohraničí, může však být také odvezen k výslechu, může mu být udělena pokuta apod. Při dalším navštívení pohraničního pásma se pak nebezpečí zvyšuje.
U příprav "trestného činu" nedovoleného opuštění republiky se velmi často setkáváme s chabým logickým a právního hodnocením jednání odsouzených. Stává se např., že je zatčen občan s platným československým pasem na turistickém pobytu v zemích Varšavské smlouvy. Po zadržení a odvozu do Československa je obviněn z přípravy přechodu přes státní hranici jiného státu "socialistické soustavy" /většinou z Maďarska do Jugoslávie/. Zadržení se nemusí nutně konat na hranici, ale např. na nádraží vlaků k hranici směřujících, na dvacet kilometrů ve vnitrozemí apod.
Někteří jsou také uvězněni za verbální projevy, v nichž justice spatřuje přípravu na pokus nedovoleného opuštění republiky. /9/ Podobně jako u jiných trestných činů verbální povahy /např. § 100, 102, 104, 112/se skutková podstata činu těžko dokazuje, velmi často veškerý důkazní materiál spočívá ve svědeckých výpovědích, jež se málokdy shodují. Často stačí, aby byl odsouzený pouze přítomen hovoru o nedovolené emigraci, případně hovoru, jenž se tohoto tématu týkal jen okrajově. Zaujatý svědek má navíc možnost citelné pomsty vůči obviněnému, resp. obžalovanému. Často tak dochází k nespravedlivým rozhodnutím.
Autoři tohoto příspěvku k dokumentu č. 24 jsou toho názoru, že činnost konaná slovem, písmem nebo obrazem zásadně nemůže společnost ohrozit, a proto by žádná taková činnost neměla sloužit za podklad trestního stíhání, pokud není přímo spojená s trestnou činností.
VII. Trestní stíhání zahraničních státních příslušníků za porušení § 109
------------------------------------------------------------
Podobně jako jsou zadržováni naši občané v NDR, Polsku, Maďarsku, Rumunsko a Bulharsku, jsou občané těchto států /včetně občanů SSSR/ zadržováni na území Československa, a to zejména v blízkosti státních hranic s NSR a Rakouskem. Někteří z nich zabloudí z neznalosti terénu či se chovají z hlediska členů pohraniční stráže či jiných složek podezřele, a proto bývají odsuzováni za pokus či přípravu k § 109.
Někteří se pokoušení o přechod státní hranice a bývají většinou zadržováni a souzeni za pokus k § 109. Pro občany NDR je to o to nepříjemnější, že za stejný čin bývají ve své vlasti souzeni a trestáni opět, obvykle k ještě vyšším trestům. Elementární právní normy nedovolují opakované soudní trestání za jeden a tentýž čin.
VIII. Účel trestu
-----------------
"Účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů zabránit odsouzením v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život pracujícího člověka a tím výchovně působil na ostatní členy společnosti". /§ 23/1 tr.z./
Jakým právem je převychováván v tzv. nápravně-výchovných ústavech člověk, který chtěl vycestovat z Československa? Jakým způsobem mohl svým vycestováním ohrozit československou společnost? Jak si vysvětlit, že podle § 110 tr.z. jsou cizinci, kteří neoprávněně vstoupí na čs. území, trestáni nižší sazbou než naši občané podle § 109 tr.z.?
Nemáme jiné vysvětlení než to, že čs. občan nese ve svém postavení jisté rysy nevolníka a nesmí cestovat podle své vůle. Tak slouží potrestání neposlušného cestovatele - "kopečkáře" jako odstrašující příklad pro ostatní společnost. Stovky vězněných pro zastrašení milionů!
Sám vězněný se patrně má napravovat, aby příště cestoval jen na základě platných povolení a vracel se do Československa. /V nejbližších deseti letech po propuštění z výkonu trestu žádné takové povolení s největší pravděpodobností nedostane./ Absurdnější postavení si jen těžko dokážeme představit. /10/
IX. Závěry
----------
Ze všech navrhovaných legislativních úprav, vyplývajících z dokumentu č. 24, vidíme jako nejsnazší a nejpřirozenější první krok k uplatnění práva československých občanů cestovat do zahraničí, zrušení § 109 tr.z., zastavení všech trestních stíhání podle tohoto ustanovení tr.z. a rehabilitaci odsouzených. Zároveň požadujeme zrušení § 5, zejm. písm. d zákona o přečinech a celou tuto problematiku řešit podle práva přestupkového.
Jsme přesvědčeni, že tento krok přispěje k ozdravení ovzduší v Československu a povede k dalším kladným rozhodnutím.
P o z n á m k y
---------------
/1/ Dokument č. 24 nenapadl explicitně ten zcela nezákonný fakt, že platný cestovní pas není sám o sobě ze strany československých státních orgánů považován za platný a dostačující dokument a musí být doplněn výjezdní doložkou, která jeho platnost časově a územně omezuje. /Odhlížíme od případné nutnosti udělení vstupního víza, případně jiných dokumentů vyžadovaných státem, na jehož území směřuje cesta československého občana/. Tento fakt pragnantně napadají sdělení VONS č. 84 o prvním případu Pavla Skály, sdělení č. 112 o případu Pavla Buchlera a souhrnná sdělení VONS č. 63, 123 a 124.
/2/ Viz případ prvního odsouzení Pavla Skály /pokus o přechod přes Polsko do Švédska/ a případ Pavla Buchlera /pokus o odlet z Maďarska do Francie/ ze sdělení VONS.
/3/ "Kopečkář" si může vybrat od jednoduššího postupu nočním plížením či vyzbrojen sekerou, s níž si lze porazit dva smrčky a sestrojit žebřík pro přelezení zátarasu, až po důmyslné přístroje, vystavené s úděsným cynismem v muzeu SNB v Praze, např. doma postavený obrněnec pro celou rodinu, který nepřejel hranice pro poruchu motoru, či z poslední doby známý vírník ing. Vojtěcha Valy.
/4/ Proti některým ustanovením I. hlavy tr.z. byly podány protesty a návrhy na jejich změnu či zrušení. Dr. Jaroslav Šabata je autorem podání FS o § 98 /podvracení republiky. V dopise JUDr. M. Dojčátové z roku 1977 napadli § 98 bývalí političtí vězni, podle tohoto ustanovení odsouzení. Přemysl Janý ml. zaslal v roce 1978 FS podnět ke zrušení § 112 tr.z. /poškozování zájmů republiky v cizině/. Podpisy 80 občanů pod tímto dokumentem zabavila StB. Z mnoha dopisů i podání Charty 77 a ze sdělení VONS vyplývá zneužívání § 100-104 tr.-z. i jiných ustanovení. Oficiální statistiky /ročenka/ v některých letech uvádějí trestné činy podle I. hlavy zvláštní částí trestního zákona bez 109 tr.z. se zjevným úmyslem zakrýt skutečné počty emigrantů.
/5/ V roce 1970 byla prezidentem republiky vyhlášena amnestie pro vracející se emigranty. Tito byli zpravidla souzeni a vynesený trest nenastoupili - mělo se na ně hledět jako na netrestané. Při současné kádrové politice však diskriminaci neušli a v některých případech byl dokonce trest vykonán. Amnestie pro navrátilce jsou udíleny periodicky, mnozí se vracejí do Československa, aniž by splňovali podmínky /jsou někdy i špatně informováni na československých zastupitelských úřadech v cizině/. Lidé se vracejí i mimo lhůty, které uvádí amnestie. Ve všech těchto případech jsou zadržováni již na celnici a putují rovnou do výkonu trestu odnětí svobody, pokud jsou již odsouzeni v nepřítomnosti. Pokud odsouzeni nebyli, jsou bráni do vazby či trestně stíháni na svobodě. Asi 50% takto odsouzených bývá po několika měsících propuštěno cestou milosti, zbytek trest odpyká. Tresty /již dříve uložené, jejichž výkon se nepromlčuje/ jsou asi 6-18 měsíců, pokud tu není ještě některý souběžný" trestný čin. Takové okolnosti nedovoleného zahraničního pobytu jsou s oblibou vyhledávány. Padělání listiny, ohrožení státního tajemství, nesplnění vyživovací povinnosti, službu v cizí armádě apod.
/6/
"Pro přečin proti zájmům socialistické společnosti v oblasti styku s cizinou bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem do výše 5.000 Kčs nebo propadnutím věci kdo ... závažnějším způsobem poruší předpisy o cestovních dokladech nebo o podmínkách pobytu v zahraničí, zejména tím, že vyláká cestovní doklad nebo výjezdní doložku na základě nepravdivých nebo neúplných údajů nebo nedodrží bez závažných důvodů časovou a územní platnost cestovního dokladu nebo výjezdní doložky."
/7/ Paralela stát-vězení se zdá být pro případ Československa neobyčejně přiléhavá. Stejně tak se spíše než o emigraci často hovoří o útěku. Podobných paralel existuje více. /Možnost k útěku, jež se nečekaně naskytla v létě 1979, zaznamenala náhlou emigrační vlnu, srovnatelnou asi jen s roky 1948 a 1968./
/8/ V těchto případech se často stává, že nelze-li dotyčného odsoudit podle § 109, překvalifikuje se jeho konání na § 203 - příživnictví.
/9/ Viz např. Tomáše Stejskala z tr. věci proti L. Ševcovi a spol. - sdělení VONS č. 125.
/10/ Odsouzený Pavel Skála odmítal např. v NVÚ Plzeň - Bory pracovat, neboť byl do Československa vrácen násilím. Za to byl opět odsouzen k 10 měsícům odnětí svobody /též za údajnou propagaci fašismu/. Viz dotyčná sdělení VONS.