Důchodci v Československu
-------------------------
Článek 11. Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech: "... právo každého na přiměřenou životní úroveň... a na neustálé zlepšování životních podmínek."
pro velkou část starobních důchodů znamená přechod do důchodu značný pokles příjmů a tím i životní úrovně. V roce 1978 činil tento pokles 43 %. Donedávna oficiálně stanovené životní minimum pro jednotlivce 600 Kčs měsíčně představuje při stoupající cenové hladině živoření a neumožňuje výdaje na jiné hodnoty než na základní potraviny. Jeho zvýšení na 780 Kčs v červenci 1979 situaci příliš nezměnilo a bylo nadto provázeno citelným zvýšením nezbytných výdajů každého občana včetně důchodců /světlo, plyn, topení/. Také zvýšení ostatních důchodů o 30 Kčs měsíčně neznamená zlepšení postavení většiny důchodců zvláště v domácnostech, kde není žádný výdělečně činný člen.
1. Důchodci - poměrně velká část obyvatelstva
---------------------------------------------
Důchodci tvoří poměrně velkou část československého obyvatelstva. V roce 1960 činila věková hranice 60 a více let 11.8 % obyvatelstva v ČSSR, v roce 1977 již 16.4 % /Statistická ročenka 1978, s. 91 - všechny údaje jsou z tohoto pramene, pokud není uveden jiný/.
Absolutní počet obyvatelstva důchodového věku byl v roce 1977
ženy 55 let a více 1.849.000
muži 60 let a více 1.016.000
K tomu pozn.: Tyto údaje nejsou zcela přesné. Existují u nás společenské skupiny, které mají nižší věkovou hranici pro důchod, ať již pro namáhavou práci /horníci/ nebo pro politická privilegia /např. bezpečnost,, armáda/. Uvedená čísla vyjadřují stav u převážné většiny obyvatelstva v důchodovém věku byl tedy v roce 1977 2.865.000 /str. 96/. To bylo téměř 20% všeho obyvatelstva /včetně dětí a mládeže do 15 let/. Kromě toho bylo v roce 1977 v ČSSR 702.000 invalidních důchodců, tedy dalších 5 % obyvatelstva. Životní úroveň tak velké části populace je významným kritériem pro celkovou životní úroveň společnosti.
2. Příjmy důchodců - srovnání s příjmy pracovně aktivního obyvatelstva
------------------------------------------------------------
Statistická ročenka 1978 /s. 514/ uvádí údaje o příjmech všech hospodařících domácností podle sociálních skupin pro rok 1976. Podle těchto údajů byl průměrný měsíční příjem na hlavu 1.326 Kčs., U důchodců bez aktivního člena domácnosti byl v témže roce průměrný měsíční důchod 937 Kčs. Domácnosti důchodců tvořily tedy 21 % všech domácností /1,61 mil. obyvatel/. Jde o domácnosti důchodců bez aktivně činného člena. Domácností důchodců s aktivně činným členem bylo 5.76 % - celkem tedy 26.7 % domácností důchodců.
Pod 600 Kčs na hlavu mělo tedy 13.5 % domácností bez aktivně činného člena /asi čtvrt milionu osob/.
Asi tři čtvrtě milionu osob z domácností bez ekonomicky aktivního člena mělo měsíční příjem pod 800 Kčs.
Pod 1.000 Kčs na hlavu mělo 65.4 % domácností důchodců bez aktivně ekonomicky činného člena /plus 20.4 % domácností důchodců s aktivním členem/.
Zvýšení minimálních důchodů v červenci 1979 u jednotlivce na 780 Kčs a u ostatních důchodců o 30 Kčs měsíčně nezlepšilo situaci důchodců, neboť stouply i životní náklady.
3. Krajní póly - bohatí a chudí
-------------------------------
Jedním z humánních cílů socialismu je odstranění příkrých sociálních rozdílů. Zkoumáme-li situaci po více než 30 letech po osvobození, ukáže se, že příkré sociální rozdíly přetrvávají. Pouze se změnila povaha společenských vrstev, které tvoří krajní póly nejchudších a nejbohatších.
O skupině velmi bohatých lze bezprostředně z oficiálních statistik vyvodit velmi málo. Zmíněná tabulka o rozložení příjmů v domácnostech podle sociálních skupin v r. 1976 určuje nejvyšší příjmovou kategorii s ročním příjmem 31.200 Kčs a výše - tedy 2.600 Kčs měsíčně a výše. Ono "výše" nemá vlastně hranic. Ale i z této tabulky lze dojít k určitým závěrům. Nejvyšší podíl v této příjmové kategorii má nejasná skupina "zaměstnanci" /5.5 %/, do níž je zařazen generální ředitel, ministr i vrátný. Velká část domácností uvedených v této statistice měla příjem nad stanovený příjem na hlavu. /1.236 Kčs měsíčně = 47.7 %. 72.3 % domácností mělo příjem nižší než 1.600 Kčs na hlavu./ Výše průměrného příjmu byla tedy ovlivněna početně malou skupinou s velmi vysokými příjmy.
Oficiální statistiky neuvádějí příjmy v odvětvích, kde lze předpokládat velké zastoupení nejlépe placených osob /vyšší složky státního a stranického aparátu, armáda, bezpečnost apod./ Navíc mnoho středních a vyšších kádrů disponuje fondy a má možnost vedlejších výdělků. Jisté možnosti vedlejších příjmů mají i některá pracovní odvětví /např. tam, kde se manipuluje s nedostatkovým zbožím/. Oficiální statistika nemůže tato fakta zachytit.
Privilegovaný skupina nepocítila zvýšení cen ani v červenci 1979. Měsíční platy příslušníků SNB a armádních důstojníků byly podle hodností zvýšeny o 300-700 Kčs. Tím se ještě zvětší rozdíl příjmů mezi privilegovanými skupinami a ostatním obyvatelstvem.
4. Důchodci - nejchudší vrstva obyvatelstva
--------------------------------------------
Směrnice XV. sjezdu KSČ uvádějí: "Příjmy důchodců byly v minulém roce o 6 miliard vyšší než v roce 1970.
Podívejme se na toto číslo střízlivě: v roce 1970 bylo vyplaceno 3.319 Kčs důchodu. Na osobu tedy připadlo z oněch šesti miliard 150 Kčs měsíčně, ale i to je nepřesné. Počet důchodců totiž každým rokem roste. V roce 1977 bylo již 3.672.000 důchodců, v roce 1978 3.718.000 /RP z 26.1.1979/.
To se týká i zvýšení důchodů v červenci 1979, které "představuje v ročním objemu částku 1.2 miliony Kčs a týká se více než 3 mil. důchodců" /RP z 21.7.1979/. S úpravou nejnižších důchodů je to náklad 1.7 miliardy za rok. Pro srovnání: je to nejméně 2x až 3x nižší částka než činí náklady na Palác kultury v Praze.
Úprava důchodů k 1.1.1976 byla již zcela nezbytná. Vždyť v roce 1970 mělo již 11% důchodců důchod pod 400 Kčs měsíčně, 45 % pod 600 Kčs měsíčně a 65 % pod 800 Kčs měsíčně.
I po úpravě důchodu v roce 1976 zůstaly průměrné starobní důchody nízké. V roce 1977 byl starobní důchod na člena domácnosti u samostatně hospodařících 581 Kčs měsí
čně /vdovské důchody činily dokonce 431 Kčs, tedy o 1 Kčs více než v roce 1976/, u družstevníků 717 Kčs měsíčně a u kategorie kuriozně označovaných jako "pracovníci" 1.095 Kčs měsíčně /Statistická ročenka 1977, str. 393//.
Růst důchodů ve srovnání s průměrným růstem mezd a cen je nepatrný. Mezi léty 1976-77 se zvýšily starobní důchody "pracovníků" o 12 Kčs měsíčně - tedy o něco více než 1 %: z 1.095 Kčs na 1.107 Kčs /tamtéž/.
5. Přechod do důchodu - prudký pokles životní úrovně
----------------------------------------------------
Prudký pokles příjmů po nastoupení do důchodu má následky toliko ekonomické. Tato změna je pro mnohé důchodce tvrdým zásahem do jejich celkového způsobu života. To vede často ke zhoršení duševního stavu těchto lidí, k ohrožení jejich celkového postavení, společenské prestiže, někdy i k otřesu jejich postavení v rodině.
Relace výše důchodu k výši mezd je u nás nepříznivá ve srovnání s východoevropskými zeměmi /kromě NDR/. Tato relace byla k 1.1.1976 /u srovnávaných zemí k 1.1.1975/ nižší ve srovnání s Bulharskem, Rumunskem, SSSR, Maďarskem a Polskem. U nejnižší platové kategorie /50% průměrného příjmu/ byly tyto rozdíly: ČSSR 52 %, Bulharsko 72 %, Rumunsko 80 %, SSSR 72 %. Podobně jsou tyto relace nepříznivé ve srovnání s Maďarskem a Polskem, U skupiny na úrovni průměrné mzdy byly tyto rozdíly: ČSSR 45 %, Bulharsko 58 %, Rumunsko 65 %, SSSR 55 %./ Informátor č. 4, Praha 1976, s. 43/
Nepříznivé je pro nás také srovnání s evropskými kapitalistickými zeměmi jako je Francie, NSR, Rakousko. Švédsko, Itálie aj./
6. Potřeba dynamického přizpůsobování výše důchodů rostoucím cenám a mzdám
-------------------------------------------------------------
Řešení tak nepříznivě prudkého zlomu v příjmech při přechodu do důchodu je naprosto nutné, nemá-li se u nás zvyšovat vrstva obyvatelstva žijící na pokraji životního minima nebo pod ním. K tomu je nutné dynamické pojetí důchodového zabezpečení, tj. neustálého přizpůsobování výše důchodů růstu mezd a cen.
V některých zemích bylo pravidelné přizpůsobování výše důchodů růstu mezd /a cen/ uzákoněno /NSR, Rakousko/.
Dynamické pojetí výpočtu důchodů - jejich přizpůsobování růstu mezd by znamenalo, že i důchodci mají prospěch z rozvoje národního hospodářství a že se příliš nezvětšují disproporce mezi průměrnými výdělky a průměrnými důchody.
Považujeme tento postup za jediné řešení, které může zabránit katastrofální situaci, v níž se postupně ocitá stále větší počet důchodců.
7. Pracující důchodci
---------------------
Patříme k zemím s nejnižší hranicí věkovou pro přechod do důchodu. To je skutečnost pozitivní a humánní. Vnucuje se však otázka, zda velmi nízké důchody nepůsobí jako ekonomický nátlak pro pracovní činnost i po nároku na důchod.
Mikrocensus v roce 1970 ukázal, že z celkového počtu pracujících důchodců / u nás je jich 700-800 000/ bylo 45 % s důchodem pod 800 Kčs měsíčně a 38 % pracujících důchodkyň mělo důchod do 600 Kčs měsíčně.
) Důchodci, kteří po přiznání důchodu nikdy nepracovali, uvedli jako důvod, že se necítí zdrávi: 72 % mužů a 62 % žen. Je zjevné, že hlavní pohnutkou pokračování v práci jsou nízké důchody. /Ve zmíněném mikrosenzu pouze 12.1 % mužů-důchodců odpovědělo kladně, zda stačí důchod na živobytí, z dotázaných žen pouze 4.5 %./
Tyto údaje jsou staršího data, ale stále platí, protože ekonomická situace důchodců se nezlepšuje. To znamená, že část důchodců je z ekonomických důvodů nucena přesunout přechod do důchodu nad státem stanovenou věkovou hranici. Týká se to hlavně dělníků - důchodců, kteří tvoří více než 50 % z celkového počtu pracujících důchodců.
Pro důchodce, kteří chtějí pracovat, je také někdy problém najít vhodné zaměstnání čí sjednat nějaký pracovní poměr na dobu určitou. A tak jsme svědky, že v době vědecko-technické revoluce, computerú a proklamovaného nedostatku pracovních sil mají důchodci mající zájem o brigády pilně sledují v novinách rubriku "volná místa" nebo se po takových volných místech poptávají ve svém okolí. Většinou však bezvýsledně, protože organizace hledající pracovníky hledají prakticky výhradně jen stálé pracovníky... /RP z 12.4.1980/.
8. Životní náklady důchodců a životní minimum
---------------------------------------------
Výše minimálního důchodu se udržuje na hladině 42-43 % průměrné spotřeby. Domníváme se, že již dnes poživatelé nejnižších státem stanovených důchodů jsou pod horním bodem pásma existenčního minima. To se týká zvláště domácností důchodců bez ekonomicky aktivního člena. Platí to i po úpravě důchodů v červenci 1979. Několik příkladů ze Statistické ročenky 1978: Nákupy v maloobchodech vzrostly v roce 1977 proti roku 1970 o 40 % /str. 131/. To se nemůže týkat důchodců - důchody nemají takovou dynamiku.
U důchodců tvoří ve skladbě výdajů největší podíl potraviny. V roce 1977 připadalo ve skladbě výdajů na potraviny a veřejné stravování u dělníků 28.7 %, u zaměstnanců 25.8 %, u rolníků 27.1 % všech výdajů. Tento podíl je vyšší u nižších příjmů, protože určité množství potravin je nezbytné k udržení života. Výdaje důchodců na potraviny činily v témže roce 58 % všech výdajů. Relativně vysoký byl u důchodců také podíl nákladů na služby: 15.4 /str. 239/.
Zvýšení nákladů na základní existenční prostředky v červenci 1979 /elektřina, plyn, otop o 50 %, poštovné o 100 %/ postihlo krutě důchodce a sotva je může saturovat měsíční zvýšení důchodu o 30 Kčs.pro naprostou většinu důchodců se např. vlastnictví telefonní stanice stává finančně neúnosné.
Cílovou představou důchodového zabezpečení by mělo být zajištění možnosti pokračovat v navyklé životní úrovni. Tento princip zastávají odborníci v zemích RVHP a je obsažen v Chartě Světové odborové federace. To však vyžaduje dynamický přístup k pravidelnému přizpůsobování důchodů růstu pracovních příjmů a cen. Předpokladem je optimální koncepce, která by přihlížela ke všem s tím souvisejícím faktorům. Rýsuje se i nutnost přestavby v rozdělení příjmů pracovně aktivního obyvatelstva a důchodců.