Zpráva příbuzných pro přátele odsouzených - duben 1980
------------------------------------------------------
Petr Uhl
--------
Odsouzen k 5 letům ve II. nápravně výchovné skupině, je vězněn v pevnosti Mírov, adresa: P.U., nar. 8.
10.1941, PS 1/6, PSČ 789 53 Mírov.
Petr Uhl je t.-č. bez právního zastoupení. JUDr. Milan Lindner, který ho zastupoval až do pravomocného odsouzení, ho již zastupovat nebude. Zatím se nepodařilo sehnat nového právníka.
Petr Uhl stále nemá trestní zákon, trestní řád a zákon o výkonu trestu odnětí svobody, které mu byly odebrány hned po příchodu na Mírov. Také mu byla odebrána učebnice angličtiny. Vězňové odsouzeni podle I. hlavy tr.z. se na Mírově nesmí učit cizím jazykům. Rovněž mu byly zabaveny poznámky, které si dělal k zamýšlené žádosti o obnovu soudního řízení.
Korespondence od manželky mu není doručována pravidelně, asi jedna třetina dopisů je zadržena a jsou mu přečteny jen některé úryvky. Kpt. Špaček, který je vyhledavatelem trestné činnosti na Mírově, porušuje listovní tajemství v případě Petra tím, že dává číst několika spoluvězňům dopisy, které Petr Uhl dostává od manželky. /Zřejmě ve snaze získat co nejvíce informací z jejich obsahu/.
15. dubna skončila na Mírově "topná sezóna" a současně byla vězňům odebrána zimní výbava /stejnokroj/ a nahrazena výbavou letní. Je pochopitelné, že v prostorách středověkého hradu s tlustými kamennými zdmi musí vězni trpět zimou.
Petr Uhl byl též podroben svědeckému výslechu v trestní věci občana NDR Lutze Hesse. Výslech provedl plukovník Noga z pražského StB.
Petr Uhl je zaměstnán na pracovišti Metry Blansko, kde opracovává bakelit a hliník. Nedostává však mléko, které zde dříve vězňové vzhledem k prašnosti pracovního prostředí dostávali.
Do propuštění mu zbývají čtyři roky a jeden měsíc.
Václav Havel
------------
Odsouzen na čtyři a půl roku vězení v I. nápravně výchovné skupině, vězněn v Heřmanicích u Ostravy. Adresa: V.H., nar. 5.101936, č. 9658/A2 NVÚ Heřmanice, PS 2, PU 13, PSČ 713 02 Ostrava 13.
V dubnu nedošel od Václava Havla ani jeden dopis a zdá se, že je nucen některé dopisy po zásahu cenzury přepisovat. Od rodiny dostal pravděpodobně dopisy všechny.
Citujeme:
"V mém životě není nic zvlášť nového. Pilně pracuji, ba lze říct, že jsem stále zaneprázdněnější, přesto však mé výsledky zatím uspokojivé nejsou. Přičemž naděje na uspokojivé zařazení poněkud zeslábla."
Do konce trestu zbývá Václavu Havlovi tři roky a sedm měsíců.
Václav Benda
------------
Odsouzen na čtyři roky vězení v I. nápravně výchovné skupině, vězněn rovněž v Heřmanicích, adresa: V.B., nar. 8.
8.1946, č. 9654 /A2, dále adresa stejná.
V dubnu došly pouze tři dopisy, poslední je z 20.4. Citujeme:
"Jak totiž známo, děti moje, že kdo život svůj ztratí pro Pána, nalezne jej, a všechny mé zkušenosti mi zatím potvrzují, že to platí doslova a že veškeré starosti a veškeré hokynářské úvahy, stoji-li to za to a jsme-li k tomu či onomu připraveni, jsou zbytečné a dokonale pošetilé /ostatně jak známo, první vyfasoval Kristův kříž náhodný mimojdoucí cestou na Kalvárii/.
"Víš, ono vlastně všechno začíná docela pěkně nebo alespoň zajímavě, včetně samotné křížové cesty, a také těch, kdo se alespoň pokusí vykročit, je vlastně víc, než by se na první pohled mohlo zdát - jenže pravé veselí a to, oč běží, začíná ve skutečnosti až tam, kam se bereme k hořkému konci a možná jen k němu ... pochybnosti a propasti podstatně patří k věci a prostě se jim nevyhneme. Jinak by ztratit život pro jeho záchranu bylo věcí obratného kalkulu a existencionální sázky."
"Dále se na nás přijeli podívat pánové z Prahy včetně pana doktora ze sekretariátu ministra /vnitra, samozřejmě/, projevili nelibost nad publikací našich dopisů, poklábosili a zase odjeli - takže nezbývá než čekat, co z toho pojde. Rozhodně nevypadali na to, že by nás hodlali pustit, ba spíše naopak..."
Jiří Dienstbier
---------------
Odsouzen ke třem letům vězení v I. nápravně výchovné skupině, vězněn v táboře v Heřmanicích, adresa: Jiří Dienstbier, 9657/A2, dále stejné.
Jeho zdravotní stav je stále stejný. Dopisy chodí v poslední době nepravidelně, až s třínedělní pauzou. Z dopisů od příbuzných mu byl jeden zcela zadržen /s odvoláním na "nečitelnost"/, z některých mu byly přečteny pouze pasáže, neboť zbytek byl považován za "závadový".
Z jeho dopisů citujeme:
"Je-li pracovní sobota, a tento měsíc má kromě obligátní jedné v měsíci ještě celostátní pracovní den a jedna ostravská,jsou mé staré kosti celé polámané, ale hlavně chybí čas na trochu duševní regenerace. Při práci musím totiž celou dobu intenzívně myslet na to, jaké páčky mačkat... a i když mi to celkem jde a normu překračuji, nejde to automaticky."
"... překročil jsem požadovaný limit na nejlepší stravenku a tak dostávám víc chleba a knedlíků, lepší paštiku, větší kousek Hery či špeku a v neděli dvojnásobný kus bůčku."
"... měli jsme tu návštěvu, pracovníky Federálního ministerstva vnitra. Vás všech příbuzných se týkala jejich nespokojenost s tím, že jste poskytli dopisy k publikaci. Jinak to byl všeobecný pohovor, při němž mi připomínali, abychom si nedělali marné naděje. Řekl jsem panu doktorovi, že si je nedělám a v tom se všichni shodujeme a vy zřejmě s námi. Vždyť stačí číst noviny. Chtěli také, abychom nedělali nic ke spartakiádě. Ujistil jsem je, že nás to ani nenapadlo..."
"... docela mne pobavilo, že i venku vládne amnestační nálada, která je denním údělem zde..."
"Pořádal jsem včera k večeru menší hostinu pro pár přátel. /J. Dienstbier měl narozeniny./ Vyrobil jsem přes stovku obložených chlebíčků ze 7 housek, 3 krajíců chleba, 10 dkg hlavičkového salámu, kousíčku uheráku, ještě z balíčku, dvou kyselých okurek, půl játrové paštiky, jedné cibule, kousku Hery a sádla. Zkrátka jako Kristus..."
Otta Bednářová
--------------
Odosuzená ke třem letům vězení v I. nápravně výchovné skupině, adresa: O.B., nar. 18.6.1927, Ústav SNV ČSR, PS 115/0, PSČ 746 49 Opava.
Po nemalých obstrukcích ze strany věznitelů se 27. dubna 1980 uskutečnila v opavské věznici návštěva /příbuzných/, a tak jsme měli možnost s Otkou po více než čtyřech měsících poprvé živě hovořit. Rozhovor trval hodinu a předali jsme potravinový balíček a hygienické potřeby. Otka měla velkou radost a celá návštěva proběhla v klidu a bez přerušení. Zarážející však bylo zjištění, že se její zdravotní stav neustále zhoršuje. Přesto, že se Otka učí maximálně ušetřit svých sil a využívá každé malé chvilky k odpočinku, cítí se permanentně unavená a vyčerpaná. Dostává sice tzv. dietu, ta však neodpovídá povaze jejího onemocnění. Neobsahuje např. tvaroh, který tvořil základ její stravy, když byla na svobodě, též neobsahuje cukr a naopak obsahuje některé látky, které Otka jíst nesmí, např. tuky. Proto jí velmi málo a při plném pracovním nasazení slábne a ztrácí na váze /z původních 65 již má jen 54 kg/. Pohled na její pohublé ruce a obličej byl trýznivý.
Všimli jsme si, že v opavské věznici jsou k pozorování vězňů instalovány průmyslové televizní kamery /namísto obvyklých kukátek ve dveřích/. Psychologický dopad tohoto opatření je zřejmý - vězňové jsou nebo mohou být sledování nepřetržitě kdykoliv.
Otka všechny přátele pozdravuje.
Z jejích dopisů citujeme:
"Kromě obtíží zdravotních, o kterých jsem psala, se neobjevilo nic dalšího. Občas pobolívá žlučník, nohy otékají stále, ty červené jaterní pavoučky mám pořád, unavená jsem hodně, dietu si upravuji po svém, protože salám a uzeniny nemohu /po tom mě totiž bolí žlučník/, tak to prostě vynechám, abych si nezkomplikovala život ještě víc. Slinivka momentálně nezlobí, užívám všechny léky jako doma a využívám každou chvilku k tomu, abych si lehla. Kdykoliv to udělám, v momentě usnu. Třeba jen na chvilku. Z toho vidím, jak jsem unavená."
pravda. Čekám na zprávu od městského soudu - přerušení výkonu trestu ze zdravotních důvodů. Jsem skutečně stále unavenější. Je to pochopitelné. Vždyť jsem byla šest let v invalidním důchodu, jistě ne pro nic za nic. Ještě vysvětluju - patřím k lidem, kteří musí hodně spát a odpočívat. Jídlo mi proto dělá potíže. Však to víš, že nejsem žádný velký jedlík. Jsem po jídle vždycky strašně unavená a všecko mě bolí. Vždycky mi lékaři říkali, abych hodně odpočívala, když mohu jen málo jíst. To víš, teď mám místo invalidního důchodu přece jen náraz - 8 hodin práce., přitom jistě nejlepší, jakou zde mohu mít. Ale je to 8 hodin a já nejsem prostě zdravá. V tom je ten problém.
Otce zbývá do konce trestu ještě dva roky a jeden měsíc.
Jaroslav Šabata
----------------
Adresa: P.S. 79, 412 81 Litoměřice.
Vzhledem k nejpřísnější hermetické izolaci nemá rodina o Jaroslavovi téměř žádné zprávy. Po několikaletém úsilí byl v dubnu povolen anglicko český slovníček /J.Š. byl ve stejné věznici již tři roky při výkonu prvního trestu/ a 1 číslo časopisu "Nová doba" v angličtině, přičemž ovšem učebnice angličtiny povolena nebyla.
Pokud jde o pracovní zařazení, je pravděpodobné, že je stejné jako při minulém trestu, tj. výroba umělých květin z papírů a drátků apod.
Jaroslav se má z vězení vrátit v prosinci t.r.