Julius Tomin: Musí to být?

--------------------------

/Ještě jeden otevřený dopis ministrovi vnitra ČSSR.../

Pane ministře, mám vážné důvody k doměnce, že v případě předvolání ze dne 5. května na středu 7. května jde o další zneužítí paragrafu 19 zákona č. 40/1974. Přesto se do budovy OS SNB dostavím a tak jako vždy se budu i tentokrát příslušníků bezpečnosti tázat, jaký trestný čin, přečin či přestupek mohu svým vysvětlením pomoci objasnit a jakou pohřešovanou osobu mohu svým vysvětlením pomoci vypátrat. Nepodají-li mi příslušníci bezpečnosti uspokojivé vysvětlení toho, co je opravňuje k mému předvolání, budu žádat, abych byl neprodleně propuštěn...

zahájím desetidenní protestní hladovku. Protestní hladovku zahájím rovněž v případě, že příslušníci bezpečnosti budou zabraňovat dnes večer našim přátelům ve vstupu do našeho bytu a pokusí-li se tak již posedmé zabránit našim středečním hovorům o filozofii. O krátkou přednášku se pokusím i během hladovky, ve středu 14. května. Pokud 14. května příslušníci bezpečnosti proti našemu setkání nezasáhnou, protestní hladovku tímto dnem ukončím...

ní mělo místo několik mladých lidí, kteří se chtějí společně tázat, zda jim rozvoj vlastního vzdělání umožní žít dobrý, silný, rovný lidský život?

Julius Tomin: Musilo to být?

----------------------------

Jak jsem vás již informoval ve svém předchozím dopise, byl jsem předveden na OS SNB v ulici Františka Křížka č. 24. Na předvolání, jež bylo na 15 hodin odpoledne, jsem se dostavil. Malou chvíli jsem čekal ve vrátnici, pak si pro mne přišel starší pán v civilu. Řekl mi, že o věci není informován, vyšetřovatel je však již na cestě. Pak mi začal vykládat o hudbě, že to mne jako filozofa bude jistě zajímat...

říkají, že nejlépe umí milovat muži mezi čtyřicítkou a padesátkou. Vezměte si Beethovena, jaká to byla čistá a citlivá duše, jak revoluční byla jeho hudba, toho by nacisté popravili jako prvního, tak nebyli schopni snést jeho hudbu...

vystřídán mladým mužem, také v civilu, který mi oznámil, že bych mohl být stíhán pro poškozování zájmů republiky v cizině, a začal mi číst úryvky zahraničního tisku, kde byly - většinou dosti přesně - popisovány dosavadní zásahy příslušníků bezpečnosti proti naším středečním besedám o filozofii. Nadporučíku Beranovi - tak se mi představil - jsem sdělil, že už kvůli Bezpečnosti považuji za svou povinnost informovat naši i zahraniční veřejnost o každém zásahu příslušníků bezpečnosti proti našemu vzdělávacímu úsilí. Nadporučíku Beranovi jsem dále oznámil, že pokud mne nepropustí do půl sedmé, zahájím desetidenní protestní hladovku. Krátce po půl sedmé mě převezl do Bartolomějské ulice. V Bartolomějské ulici na mě pracovala celá řada příslušníků tajné bezpečnosti, do paměti se mi vryli zvláště dva. Příslušník A /nepředstavil se mi/ přecházel vyšetřovací místností a vždy, když přišel ke mně, mne udeřil tupým úderem dlaní do hlavy, popadl mne za vlasy, několikrát mnou prudce zacloumal a řekl: "Tady nám nespěte, pane Tomin". Krok ke dveřím, krok zpět a znovu se to opakovalo. Oddechl jsem si vždy jen na pět kroků k oknu a dalších pět kroků zpět ke mně. Pro změnu mne příslušník A jen prudce škubal za vlasy na spáncích. Při cestě k oknu z jedné strany, při cestě ke dveřím z druhé strany. V místnosti byl po celou dobu přítomen ještě příslušník B, ten stál u okna. V této fázi mě nevyslýchali, bavili se mezi sebou: A: "To prý je filosof? B: "Jeho filosofii prohlédne naštěstí i malé dítě." A: "Je to blbeček, patří na psychiatrii." A: "Prý má doktorát. To bych chtěl vědět za co." B. "Dělá to pro peníze. Doktorát má taky koupenej..." Po čase příslušník A zakřičel: "Přednášky jsme vám zakázali, a vy nás budete poslouchat! A vstaňte! Když s vámi mluvím, budete stát!" Vzpomínal jsem, pane ministře, na ustanovení § 2 zákona 40/1974 o SNB: "Sbor národní bezpečnosti přispívá k tomu, aby všichni občané mohli uplatňovat svá práva při plném zachování své důstojnosti a osobní svobody v souladu s právním řádem a zájmy socialistické společnosti." Zůstal jsem sedět. Příslušníci A a B ke mně přiskočili, zvedli mne za límec ze židle a strčili mne ke zdi Příslušník B: "Otíráte nám zeď. Postupte do středu místnosti!" O krok jsem ustoupil ode zdi. Příslušník A.: "No vidíte, že se nás naučíte poslouchat! Ani to tak moc nechtělo." Odešel jsem si sednout. Křičeli, abych vstal, pak ke mně přiskočili, kroutili mi ruce za záda, nakonec mne hodili na zem. Když jsem se pokoušel držet alespoň hlavu vztyčenou, srazil mi ji příslušník A k zemi. Příslušník A i B těžce oddychovali a prudce přecházeli po místnosti. Příslušník A mne kopl do ruky. Po chvíli ke mně znovu přiskočili a kroucením rukou mne zvedali. Když mne skoro zvedli, nechali mne zase padnout a začali mě zvedat za nohy a drželi mne ve stoji na hlavě. Nakonec, asi vysíleni, si zavolali ještě třetího a společnými silami mne usadili na židli. Když pak přicházeli další příslušníci, říkali jim: "Tak si představte, zase si nám tu lehl na zem. Exhibicionista". Příslušníci odpovídali: "Ten patří na psychiatrii. To přece každý ví," Příslušník B přinesl po čase protokol: "Varuji vás, abyste okamžitě ustal ve své přednáškové činnosti. Jinak vám v tom zabráníme všemi zákonnými prostředky. Berete výstrahu na vědomí? Do protokolu jsem diktoval: "Výstrahu nemohu vzít na vědomí, protože obsahuje protimluv. Jsem přesvědčen, že neexistují žádné zákonné prostředky, kterými by v naší zemi..." Vtom mi všichni skočili do řeči, že nemám právo užívat slov "naše země", že moje země je Anglie. Protokol nakonec zůstal nedokončen a nepodepsán...

-Pak se znovu objevil pán, který s J. Tominem hovořil o hudbě. Tentokrát vykládal o sobě a o své rodině. Tento monolog byl přerušen příslušníkem B, který odvedl J. Tomina do cely předběžného zadržení v Konviktské ulici bez udání důvodu zadržení. V závěru dopisu Tomin píše:

v našem bytě zadrženi, vyslýcháni a na cely předběžného zadržení odvedeni moji přátelé Dagmar Chromíková, Jana Kučerová, David Němec, Luděk Bečvář, Pavla Němcová, Věra Vránová, Markéta Němcová, Ladislav Lis, Lenka Dvořáková, Jan Bednář a Rudolf Battěk. Pane ministře, oznamuji vám, že ve středu 7. května jsem zahájil protestní hladovku.