Z dopisu Dagmar Vaněčkové z 18.4.1980, který byl adresován FS ČSSR, generálnímu prokurátorovi ČSSR, ministerstvu vnitra a ministerstvu spravedlnosti ČSSR vyjímáme:

V sobotu večer 12.4. t.r. jsem spolu se svým mužem přišla vyslechnout do bytu manželů Tominových přednášku děkana jedné z Oxford College o _Aristotelově filozofii. Výklad dr. Anthonyho Kellyho, proslovovaný navíc dokonalou angličtinou, byl pro mne mimořádným zážitkem.

Avšak po necelých 40 minutách - ve 20.10 hodin, byla přednáška zásahem policie přerušena a téměř všichni účastníci převezeni na policii do Baretolomějské ulice. Přes opakované protesty jsem byla propuštěna až po 53 hodinách, z toho 48 hodin jsem byla přinucena strávit v cele předběžného zadržení /dále CPZ/.

Protestuji znovu proti násilnému a nezákonnému omezení naší osobní svobody, které zároveň zhoršením zdravotního stavu mi způsobilo újmu na zdraví a ohrozilo můj život.

Snažila jsem se informovat příslušníky policie i vězeňské dozorce, že mám nemocné srdce, že trpím spondylosou páteře, chronickou nespavostí, poruchami metabolismu a můj zdravotní stav je ovlivněn operací, kterou jsem podstoupila 14.2.1980 a při níž mi byly odňaty ženské orgány, slepé střevo a vyvoláno náhlé klimakterium.

Přesto jsem musela několik hodin stát, téměř celou dobu vazby pobývat v silně zakouřené kobce při naprostém nedostatku jídla a pití /o dietě nemluvíc/ a bez všech požadovaných léků.

Obávám se ze zkušenosti, že žádat československé orgány, vrcholné instituce a ústavní orgány o nápravu a očekávat od nich jakoukoli odpověď je zbytečné. Nevinně pronásledovaný občan má však právo i povinnost nemlčet. Pro dnešek i pro budoucnost.

Dagmar Vaněčková

Boleslavova 16, Praha 4