Sdělení č. 179
--------------
/Případ Pavla Skály/
Signatář Charty 77, dělník Pavel Skála, nar. 3.5.1934, bytem sídliště 9.5. 2264, resp. 273 01 Žilina u Kladna č. 204, byl vězněn po jeden rok /od 20.1.1978 do 20.1.1979/ pro přípravu trestného činu nedovoleného opuštění republiky, když chtěl s platným cestovním pasem - ale bez výjezdní doložky - odcestovat z Polska do Švédska.
Ve vězení odmítal Pavel Skála pracovat, protože své věznění pokládal za nesprávné. Často též otevřeně kritizoval poměry ve výkonu trestu i ve vazbě. Za tuto činnost byl Pavel Skála odsouzen okresním soudem Plzeň-město rozsudkem ze dne 7.9.1979 čj. 7 T 16/79-116 po několika odkladech a jednom vrácení rozsudku k opětovnému projednání k deseti měsícům odnětí svobody ve II. nápravně výchovné skupině. O všech peripetiích případu Pavla Skály jsme informovali ve sděleních č. 85, 94, 123 /obsáhlá pasáž v souhrnném sdělení/ a 131.
Proti uvedenému rozsudku se odvolal obžalovaný a jeho otec Čestmír Skála. Krajský soud v Plzni v údajně veřejném zasedání konaném dne 21.12.1979 tato odvolání zamítl. Zasedání, kterému předsedal JUDr. Antonín Trtík, proběhlo bez účasti obžalovaného, který se pro nemoc předem písemně omluvil a marně žádal o změnu termínu. Krajský soud tedy potvrdil vinu Pavla Skály, že se dopustil trestného činu podpory a propagace fašismu a podobného hnutí dle § 261 tr.z., jehož se měl dopustit tím, že "v Plzni dne 16.6.1978 v NVÚ Plzeň - Bory při školení odsouzených na nástupním oddělení prohlašoval, že naše zákony jsou sadistické, ponižují lidskou důstojnost a že bychom si měli brát příklad z fašismu." Dále byl uznán vinným trestním činem maření úředního rozhodnutí podle § 171, odst. 1 písm. c tr.z., neboť "v době od června do listopadu 1978 soustavně odmítal vykonávat přidělenou práci a za uvedené období zmeškal 21 pracovních směn."
Obžalovaný i odvolatel shodně namítali, že ve výroku uvedeném v rozsudku nelze spatřovat podporu a propagaci fašismu a dali jasně najevo, že šlo o varování před užíváním podobných metod, uplatňovaných kdysi fašisty. Poukázali též na zřetelné rozpory ve výpovědích svědků. K druhému bodu uvedli, že se jednalo o mnohem menší počet zameškaných směn než uvádí rozsudek. Z uvedených směn mohl Pavel Skála vlastním jednáním zmeškat pouze 5, protože po ostatní dobu byl ve výkonu kázeňského trestu. V odvolání obou je navrženo zrušení obvinění.
Krajský soud v Plzni pouze poukazuje na správnost postupu okresního soudu a "bezpečnost vybudování" jejich závěrů. Tyto závěry mají však - co se týče prvního rozsudku - velmi chatrný podklad ve výpovědi dozorce Baxy, zatímco výpovědi svědků Čubky a zejména Řeháka a Zajace mluví spíše ve prospěch obžalovaného. Pro dokázání viny obžalovaného podle § 261 tr.z. by bylo třeba potvrdit jeho znalost fašistické ideologie a jeho sympatie k ní. Takový důkaz žádný ze soudů neprovedl a ani se o to nepokusil. Pavel Skála svůj výrok opět opět cituje: "Vězeňským řádem je porušována lidská důstojnost proti smyslu § 23, odst. 2 tr.z. a právě komunisté by si měli vzít příklad z fašismu, kdy trpěli v koncentračních táborech a neopakovat sadistické metody: mučení hladem, zimou a vlhkem v celách korekce." Původní rozsudek okresního soudu, který rozhodl o stejné výši trestu, kvalifikoval verbální čin Pavla Skály podle 198 /hanobení rasy, národa a politického přesvědčení/. Užití ů 261 má patrně Pavla Skálu zdiskreditovat a znemožnit solidární akce s ním. Pavel Skála se však ve vězení nedopustil ničeho jiného než otevřené a oprávněné kritiky vězeňských poměrů.
Ve druhém bodě rozsudku ani okresní ani krajský soud neprovedly důkaz, kterým by se přesvědčily o skutečné délce kázeňských trestů Pavla Skály, tj. nezhodnotily na základě vězeňských dokladů dobu, kdy Pavel Skála prostě pracovat nemohl. Naše solidarita s Pavlem Skálou v tomto bodě je založena především na odporu vůči nucené práci ve vězení a na podpoře práva svobodně vycestovat. Pavel Skála žádá o vycestování s rodinou /má dvouletou dceru a asi měsíční dítě/ do USA. Tato žádost byla zamítnuta, cestovní pas formálně odejmut 6.3.1979.
Pavel Skála je dále trestně stíhán pro údajný útok na státní orgán a na orgán společenské organizace /§154, odst. 2 tr.z./, jehož se měl dopustit svým písemným odvoláním proti rozhodnutí okresního soudu v Kladně, kterým měl napadnout JUDr. Zdeňka Milera údajně hrubými urážlivými výroky. VONS má opis inkriminovaného odvolání k dispozici a považuje výroky typu: "...jsem odsouzen na rok vězení s mučírnou..." "...zájem je jen jeden, a to ne obecný, ale komunistický, vzít mi onu peněžitou částku a obohatit se..." je mi líto, že zabraná částka bude použita k rozvracení demokratických společností na Západě..." zaujatost soudce Milera, jenž mě neoprávněně odsoudil do vězení s mučírnou..." atd po obsahové stránce za prostý výkon práva obhajoby a vznesení námitky podjatosti v případě dr. Milera. V žádném případě tu nejde o "hrubou urážku a pomluvu státního orgánu pro výkon jeho pravomoci", tím spíše, že adresátem byla jen oficiální instituce.
V této věci se konalo hlavní líčení dne 9.3.1980, avšak bylo přerušeno, protože Pavel Skála vznesl námitku pro podjatost vůči soudkyni Miladě Vinčarové, smutně proslulé z procesů proti hudebníkům undergroundu v roce 1976. K pokračování tohoto hlavního líčení bude muset být Pavel Skála předváděn, neboť dne 18.3.1980 nastoupil trest 10 měsíců odnětí svobody.
14.5.1980
Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných
Československá liga pro lidská práva
člen Mezinárodní federace pro lidská práva