C h a r l i e

--------------

S Charliem jsem měla vždycky trochu nevyjasněné pocity. Znám Charlieho budujícího a odcházejícího, většinou s úsměvem. Charlieho možno zastihnout při nejrůznějších činnostech. Jen tak koupil a daroval koně.

Jen tak běhal s kolečkama malty spoustu dní a naštípal parkety ze syrového dřeva, které, jak se ukázalo, v maltě nedržely. Charlie se tomu usmál.

Později přebral stádo ovcí, když zavřeli Lise. Ovce pak převážel v autě po kraji a možnostech pastvy. Čas od času nepřevážel ovce, ale včely. Trpělivě plel v zahrádce, když na to přišlo.

Charlie, ten písničkář a pisatel dopisů apelujících na lidská svědomí /třeba prezidentovo/. Člověk sahající po všech možnostech, aby pohnul lidskou lhostejností nebo současným stavem.

Napadne-li ho hladovka, začne hladovět.Napadne-li ho vypít na protest 10 000 piv, pustí se do toho se stejnou vážností, v Charlieho případě pochopitelně s úsměvem. může se stát, že Charlie svůj úmysl vzdá, ale vypadá to, že hlavně proto, aby začal z jiného konce tu stejnou věc.

Charlie kouskama se táhne soudržnost a návaznost. Ne snad k nějakému konkrétnímu cíli, ale na cestě Charlie rozhodně je. na cestě člověka, který se nenechává omezovat ani přesvědčit o něčem, k čemu sám nedošel.

Teď Charlie sedí, za svoje úsměvy, za písničky. za svoji schopnost vidět groteskní svět a vyjádřit se o něm.

3. 7. 1980 Marie Benetková