Zpráva příbuzných pro přátele odsouzených - červen 1980

-------------------------------------------------------

Petr Uhl

---------

Odsouzen k Pěti letům vězení v II.NVS, od ledna t. r. na Mírově, adresa: P.U., 8. 10. 1941, PS 1/6, PSČ 789 53 Mírov.

Koncem května byl Petr Uhl několik dnů v pracovní neschopnosti pro silné nachlazení s horečkami, v dopise z 8. června píše:

"I mne t. č. trápí kašel, vlastně už tři týdny. Poslední dny to je ale lepší, už se tak často v noci nebudím..."

Připomínáme znovu, že hrad Mírov je chladná a vlhká budova, ve které se od 15. dubna netopí, pro člověka, který trpí chronickou bronchitidou je to prostředí krajně nevhodné.

Petrovi Uhlovi je znemožněna jakákoliv intelektuální činnost, kromě četby knih, které si vypůjčuje z místní vězeňské knihovny. nemá možnost psát a nesmí si činit jakékoliv poznámky. Nemá stále trestně právní předpisy, které mu byly odebrány se všemi ostatními písemnostmi hned při příchodu na Mírov. U sebe má jen dvě fotografie rodinných příslušníků. Z dopisu dále citujeme: "Čtení knihy...Ti závidím....Přečetl jsem v poslední době /podruhé/ Svatého Bimbase od Raymonda Queneau, teď dočítám Když nastává odliv od Armanda Lanauxe, kterého mám jinak rád, ale tento jeho román se mi moc nelíbí. Čtu poměrně hodně.

"Odhad perspektiv v průběhu příštích měsíců ponechávám Tobě. Je mi jasné že nastává léto - doba prázdnin, kdy se nic neděje. Mezinárodní situace /aspoň v Evropě/ se trochu normalizuje. Opakuji, že nejsem netrpělivý. Dávám Ti však na úvahu, zda ve vhodnou dobu /letošní podzim?/, až budou vztahy na mezinárodní foru jasnější, abychom mohli začít jednat o vystěhování."

Petrovi Uhlovi zbývá do konce trestu bez jednoho měsíc čtyři roky.

Václav Havel

-------------

Odsouzen na 4 a půl roku vězení v I.NVS, adresa: V.H., nar. 5. 10. 1936, č. 9658/A2, NVÚ Heřmanice, PS 2, PÚ 13 PSČ 713 02 Ostrava 13.

Václav Havel pozdravuje všechny své přátele. Návštěva v heřmanické věznici dne 8. 6. 1980 proběhla celkem hladce a korektně, balíček mu však nebyl povolen/jak jsme byli předem informováni/. Příští návštěva a příležitost k balíčku bude v září t. r.

Vašek vypadá celkem dobře /až na ty krátké vlasy!/, nepozorovali jsme žádné zjevné známky duševní ani fyzických útrap. Dokonce mírně přibral. Podle vlastních slov si za každou cenu snaží zachovat svůj životní styl, způsob jednání i mluvy /vězeňský slang se naučil, ale nesnaží se jej používat/.

Zdravotní stav: občas /vždy tak po třech dnech, během kterých se cítí docela zdráv/ jej přepadá malátnost a zvýšená horečka - snad dozvuky zápalu plic, který prodělal začátkem roku. Lékařská péče o něj je však velmi dobrá. Úlevu v práci, která mu velmi nevyhovuje, však nedosáhl.

V porovnání se začátkem roku se vězeňských režim zhoršil. Psát si stále nesmí, ani deník /diář mu byl zabaven, v současné době žádá o jeho vrácení, stejně jako o povolení jazykových učebnic, které byly vráceny rodině/. jeho dopis, ve kterém rekapituloval své subjektivní pocity z uplynulého roku, nebyl odeslán. je však, zdá se, dovolena oběma směry psát o jeho hrách a jejich inscenscích. Dopisy z domova dostal v posledním období téměř všechny /až na jeden či dva/. Zajímá ho vše, včetně konkrétních událostí všedního dne, drbů, kdo se s kým schází, čím se kdo zabývá apod. Má starosti zda nedochází k neshodám mezi přáteli. Na čtení má stále málo času./ beletri je v knihovně dobrá - včetně některých věcí z konce šedesátých let - dal by však v současné době přednost obecně vzdělávací literatuře, aby nezaostával/. Občas možnost televize. TV noviny jsou pro ranní směnu povinné, k ostatním vybraným pořadům musí být individuální souhlas. Neobyčejně silně tam na něho a Jiřího zapůsobila TV inscenace Libuše /na které byli sami dva/.

Mnoho stále nových a silných zážitků odsouvá do pozadí jeho dřívější plány a konkrétní náměty na literární činnost po propuštění.

Svým přátelům vzkazuje, aby co možná drželi pospolu - tím že mu udělají největší radost.

Dopis z 8. 6. 1980 se týkal poslední návštěvy:

"Považuji ji za velmi zdařilou, jsem pořád ještě pod jejím blahodárným vlivem a znovu si uvědomuji, jak veliký význam i tak krátké setkání po dlouhé době tady pro člověka má: najednou si uvědomí, že ten druhý, normální, jeho svět není jen snem, ale že fyzicky existuje. A najednou se mu i ten svět, v němž se musí pohybovat, jeví v úplně jiné perspektivě..."

"Přivedla mě téměř do stavu euforie, teprve teď /je odpoledne/ se má euforie mění pozvolna v nostalgii. Její příčinou není ani tak fakt, že návštěva je už za mnou a že další bude zase až bůhví kdy, jako spíš konfrontace atmosféry při návštěvě s životem, do něhož jsem se vrátil. /Před chvílí jsem například vyslechl menší přednášku jednoho spoluvězně na téma, že lidi jsou špatní, nesní se věřit nikomu a nemá smyslu nikomu nepomáhat přednášet na toto téma tady sice slyším denně, nicméně v kontextu dnešního dne dostala ta přednáška poněkud jiný valér:/"

"Pokračuji po menším přerušení. Nostalogie už zase pominula a vrátila se euforie. Ani nevím, co způsobilo ten obrat, ale určitě to byla nějaké maličkost. Tady stačí opravdu málo k tomu, aby se člověku zlepšila nálada - vlídné slovo, trochu zájmu bližšího a bližšího, pohled na strom. Totální nedostatek čehokoli krásného, povznášejícího, nějakých kladných citových zážitků a zkušeností vede člověka k zvláštní žíznivosti - která se mnohdy projeví tak, že se člověk televizní hrou, kterou by měl jeho rozum správně odsoudit za její prolhanost."

Václav Benda

-------------

Odsouzen na 4 roky vězení v I.NVS, vězněn též v Heřmanicích, adresa: V.B., nar. 8. 8. 1946, č. 9654/A5, dále adresa stejná.

Citujeme z dopisů:

"Zdráv jsem jako řípa, dramatické změny životního stylu dokonce téměř vyléčily i mé chronické rýmy a následné poruchy sluchu, takže mě zlobí již jen ta vytrvalá vyrážka na nohách a rukou. Náladu a potažmo i duševní kondici se mi úspěšně daří udržovat vysoko nad zdejším průměrem, můj vlídný a za všech okolností usměvavý obličej již patří ke zdejšímu folkloru a ti otrlejší si zvykli i na mé hojné prozpěvování, jež ostatně převážně zaniká v hukotu strojů. V poslední době zase hojněji hraji šachy a dokonce se mi daří si občas něco lehčího přečíst - převážně si doplňují mezery z novější české literatury, teď např. konečně čtu Klímovu Hodinu ticha."

"Jsem rád, že Vám lidé pomáhají, je to ovšem jen o důvod víc pro to, aby člověk bez reptání poskytoval pomoc, kdykoli a kdekoli je to zapotřebí. Ať to stojí, co to stojí - a jak vidíš sama, tato věta není nutně frází. A v podstatě nemá právo se ptát, jak lidé s jeho pomocí naloží a zda jí nezneužívají: v okamžiku, kdy to učiní, přestává ctít v druhém svobodnou bytost a předává pokušení být jako bohové. Což je svod, který člověka pronásleduje už od dob rajských a na jehož účet spadá podstatně část zla v lidských dějinách.."

"...já momentálně alespoň mimopracovně polehávám, neb jsem si polámal palec u nohy /jak říkávala babička, nešikovné maso se musí otlouct: což bych nerad aplikoval příliš doslova, protože si nejsem jist, co by pak ze mne zbylo/ - leč přidělenou lehčí prací jsem odmítl a raději pokračuji v plnění původních úkolů."

Do konce trestu zbývají Vaškovi téměř tři roky.

Jiří Dienstbier

---------------

Odsouzen ke 3 letům vězení v I.NVS, vězněn rovněž v Heřmanicích, adresa: J.D., č. 9657/A4, dále stejná.

15. 6. 1980 měl Jiří Dienstbier za dobu svého pobytu v heřmanicíh druhou návštěvu příbuzných. Návštěva proběhla v klidné a nerušené atmosféře. J.D. vypadá dobře, psychicky a fyzicky se zdá být ve velice dobrém stavu /zdravotní potíže stále tytéž/. Z výrazu obličeje a z chování vůči přítomnému vychovateli lze usuzovat na ještě se zlepšující adaptovanost na poměry. Možnost kontaktu s Václavem Havlem a Václavem Bendou je po rozstěhování na různá oddělení velice omezená, pouze náhodná - setkání při cestě do práce nebo v jídelně. Všichni tři jsou pemanantně sledováni, uniknou-li pozornosti sledovatelů na několik minut, nastane v táboře poplach.

J. Dienstbier nás informoval o průběhu rozhovoru s náčelníkem, na který byli v uplynulém týdnu individuálně pozváni. Náčelní jim sldělil, že si uvědomil jejich znevýhodnění v tom, že jim dosud nebylo povoleno zúčastnit se různých soutěží /např. o titul vzorného pracovníka/ a získat tak jisté odměny. Pro příště tuto možnost mají. Pokud nebudou tři měsíce kázeňsky trestáni, budou jim povoleny jazykové učebnice/které podle řádu o výkonu trestu odnětí svobody mají být povoleny bez podmínek/. Při splnění této podmínky dostane prý Václav Havel lepší práci. Mohou si nadále dělat poznámky, ale jenom do určitého množství /asi 15 stran/, pak je musí zničit.

Dopisy od Jiřího Dienstbiera docházely v červnu velice nepravidelně citujeme z nich:

"Jsem právě ve stavu, kdy několik záležitostí mého zdejšího života je v jakési střední, načaté a nevyjasněné fázi: jde sice o maličkosti, ale právě konkrétně umožňují člověku celkovou orientaci. Z toho plyne, že i moje osobní vyhodnocení měnících, či možná jenom vyjasňujících či fixujících se poměrů musí počkat na výsledky. Je-li to nejasné, tak proto, že takový je právě i můj současné výhled...Základní situace je však stále stejná a zrovna tak i moje základní názory a postoje".

"Promítnu-li si uplynulá léta, vidím, kolik skvělých přátelství se v nelehkých podmínkách vytvořilo a jsou to přátelství trvalá. To všechno vyplyne až když jsme v nemilosti a podle konjunkturálních měřítek na dně, nemluvě o tom, kdy vyjádření přátelství přináší i určité riziko ohrožení či ztráty materiálních výhod...nic nemůže narušit mou víru v to, že lidi jsou přece všechny zkrátka fajn.."

Jirka v každém dopise zdraví všechny přátele, některé jmenovitě. Z nich v každém dopise Martu, které to touto cestou vyřizuji.

Otta Bednářová

-------------

Odsouzená ke 3 letům vězení v I.NVS, adresa: O.B., nar. 18. 6. 1927, Ústav SNV ČSR, PS 115/0, PSČ 746 49 Opava.

Nejméně do poloviny června zůstala Otka v pankrácké vězeňské nemocnici na přešetření zdravotního stavu, koncem června byla pravděbodobně převezena zpět do opavské věznice. Během asi měsíc dlouhé hospitalizace v Praze se podrobila několika vyšetřením různých orgánů - biopsie jater dopadla /překvapivě/ dobře, lékaři však doporučují operaci žlučníku, kterou ale otka ve vězeňských podmínkách odmítá podstoupit a trvá na své žádosti z ledna t. r. o přerušení výkonu trestu ze zdravotních důvodů. Po nejasném přesouvání odpovědnosti bude snad o této její žádosti rozhodovat krajský soud v Ostravě, který bude mít k dispozici též lékařské zprávy z jejích posledních zdravotních vyšetření. V nemocnici měla Otka poměrný klid a odpočinek od práce/ většinu času prospala/, na váze však nepřibrala a nově ji oslabovaly gynekologické potíže.

Matka Otty Bednářové napsala dopis prezidentu republiky dr. G. Husákovi, v němž ho prosí o milost pro svou dceru: Kancelář prezidenta republiky však odmítla potvrdit příjem tohoto dopisu v podatelně, dopis byl pak poslán poštou. Ministr spravedlnosti postoupil náš návrh na udělení amnestie Ottě Bednářové ze zdravotních důvodů /jako vyjímku/ k posouzení městskému soudu v Praze / o tomto našem podnětu jsme psali v minulé zprávě/.

Z jejích dopisů citujeme:

"Za ten měsíc jsem do poroty, jsem napsala pěkných pár hodin, takže přece jen aspoň trochu odpočinku.."

O svém zdraví:"..není v pořádku. A to vlastně celé dny jen ležím a odpočívám! Proto jsem stále tak unavená.."

"Moc mě mrzí, že jsem ztratila nervy, když jsem posledně psala o svých zdravotních obtížích. Tyhle moje další obtíže sice trvají dál, ale rozhodně nechci nikoho z vás zarmucovat a zatěžovat věcmi, se kterými se také, bohužel, nic dělat nedá."

"Zatím jsem se nespravila."

"Kromě zdravotních potížích, o kterých jsem psal, jsem bohužel zjistila další."

Do konce trestu zbývají Otce ještě téměř dva roky.