Krátké zprávy:
--------------
Co jsem se dozvěděli o tom, co se přihodilo v bytě A. a F. Marvanových
-------------------------------------------------------------
23. července 1980 ve tři hodiny ráno - jak jsem pak viděla na hodinách - nás vzbudila velká rána a vzápětí padla druhá. Když jsme rozsvítili, byly největší tabule obou oken v pokoji proraženy velkými kameny, jeden jsem při vstávání shodila peřinou z lůžka. Druhý ležel na zemi. Pro množství střepů jsme hned nemohli k oknu, až po chvilce, nikoho však už nebylo vidět. Prošli jsme bytem a v každé místnosti to bylo stejné. Množství střepů, proražené okenní tabule a velký kámen, velká kostka patrně ze silniční dlažby. Hned jsem volala na "tísňový telefon" 158, kde mi bylo slíbeno, že někoho pošlou. Asi za patnáct minut si mé údaje telefonicky ověřovali a znovu řekli, že přijedou. Vzala jsem si proto župan a malou baterku a šla jsem čekat před dům. Na ulici nikdo, jen dvakrát projelo kolem nevalnou rychlostí plné auto, zdá se mi, že bylo totéž. Až ve 4,15 přijížděl krokem hlídkový vůz VB. U rohu našeho domu obracel do protisměru, začala jsem tedy mávat rozsvícenou baterkou, aby nás nemuseli hledat. Vůz však pomalu projel kolem mne a nezastavil. Vrátila jsem se domů znovu telefonovat, až jsem se zase dostala k příslušníkovi, který si mé první volání ověřoval. Jeho kolega mi řekl, že ten je za jinou prací, a že mám přijít na místní oddělení VB. To jsem odmítla s tím, že považuji za nutné, aby pracovníci SNB viděli byt po útoku a kameny tam, kam dopadly. Řekl tedy, že přijedou, ale až ráno. Když se nikdo neukázal do deseti hodin dopoledne, volala jsem znovu VB a žádala k telefonu náčelníka kriminálního oddělení. Kdosi se mi tak představil, znovu jsem vylíčila noční útok i to, že na pomoc čekáme již sedm hodin. Řekl, že pošle hlídku. Za další dvě hodiny pak přišel onen příslušník, který si mé noční volání ověřoval devět hodin předtím.
Škoda činí asi tisíc korun - osm velkých okenních tabulí, sklo na konferenčním stolku a dvě roztržené záclony. Velikost kamenů /jeden jsem vážila, měl 1,46 kg, ostatní byly zhruba stejně velké/, síla, s jakou byly vrženy /naše okna nejsou nijak nízko a kameny vletěly až 3 m do pokoje/, příprava útoku /kameny museli být přineseny, nikde v okolí nejsou ani podobné/, a to, že byla vytlučena naše okna i za rohem domu - nasvědčují promyšlenosti a přípravě. Nemohu než to považovat za pokus o zabití. Na "pouhé" rozbití oken by stačily kamínky, jakých je na chodníku dost. Brutálnost teroristického útoku je zvlášť odporná, protože byl podniknut na dva nemocné lidi. Po zralé úvaze oba s manželem vylučujeme, že by se toho mohl dopustit někdo z lidí, které známe. Žádáme o zahájení trestního stíhání proti dosud neznámým útočníkům. Můžeme o nich říci zatím jen to, že byle nejméně dva - do čtyř oken padly rány na dvakrát-, že byle fyzicky silní, obratní, a že uměli házet.
..Střepy jsme uklidili, jak to jen šlo, ale byt je plný prachu. Bydlíme v jedné z hlavních ulic, naše okna jsou stále rozbitá, my ale žijeme. A náš sklenář má ještě dovolenou.
Praha 26. 7. 1980
---------------------
Tutéž noc ve tři hodiny ráno neznámý pachatel - pro změnu cihlou rozbil okna kuchyni / v prvním patře/ v bytě Jiřího Rumla.
Podobná událost se stala u profesora Jiřího Hájka.
--------------------------------------------------