ækared  stýeda

Kdy§ jsem ve stýedu 7.10. odpoledne kolem týet¡ hodiny pýemìçlela jeçtØ v pr ci, co s naŸatìm odpolednem, byla jsem opØt nemile pýekvapena. Do pr ce za mnou pýiçli dva urostl¡ mlad¡ mu§i, tmavovlasì chlapec s n znakem kn¡rku a mnØ dosud nezn mì blondìn, uk zali legitimace a pýedvol nku na 19 z kona 40. MØla jsem j¡t ihned, p nov‚ se za mnou sna§ili vl‚zt na z chod i do pýevl‚k rny a neust le na mne kýiŸeli: "Tak dØlejte, rychle!" Kdy§ jsem chtØla zavolat dom…, tmavovlasì mne n sil¡m utrhl od telefonu a zavØsil. Pot‚ jsem byla pýevezena do d…vØrnØ zn m‚ BartolomØjsk‚ ulice Ÿ. 7 a bØhem pýevozu perlustrov na. Byla jsem uvedena do m¡stnosti Ÿ. 25, blondìn se kamsi ztratil a tmavovlasì mlad¡k se mne jal vyslìchat: "Tak kam ste volala, co jste to chtØla dØlat po pr ci? Bude to? No! No! Tak mluv, hovoý, ty mrcho, sypej to z ruk vu! "Pane, my si netyk me." "V¡te, proŸ tu ste? "Nev¡m". Podle 19 z kona 40. To v m staŸ¡." "Prosila bych o ý dn‚ vyŸerp vaj¡c¡ pouŸen¡." "Jestli to ýekneç jeçtØ jednou, dostaneç do dr§ky." "My si st le jeçtØ netyk me." "Ty svinØ, tebe se pt t nebudu. Ste bl zen, nepamatujete si, co bylo pýed pØti minutami, to pouŸen¡ jsem ti dal, ty huso. Budeç mluvit?" "Nebudu."

Pot‚ si telefonem zavolal starç¡ho tlust‚ho pleçat‚ho p na, kter‚ho u§ tak‚ zn m. Do telefonu se mladì mu§ hl sil jako Sbotka. Pan Sobotka sdØlil starç¡mu p novi, §e jsem byla pouŸena a nem m n mitek. Ohradila jsem se, §e jsem pouŸena nebyla. _Starç¡ p n se rozesm l, ýka: "Tak tohle u§ zn m, sleŸno üeh kov . Jste bl zen, nepamatujete si, co jste dØlala pýed pØti minutami, mysl¡te si, §e blbìmi vtipy naçe soudruhy vyprovokujete. Co jste chtØla ý¡ci, tvrd¡te snad, §e soudruh l§e?" "Ne, tvrd¡m jen, §e jsem nebyla pouŸena".

Pan Sobotka odeçel a j  jsem osamØla se starç¡m p nem. "Tak jak se m te, sleŸno üeh kov ? Slyçel jsem, §e se budete vd vat, tak mluvte!" Pak jsem se dozvØdØla, §e je moje inteligence miziv  a pot‚ jsme mlŸeli. Po nØjak‚ dobØ se opØt vr til pan Sobotka. Tlustì p n mu sdØlil, §e jsem se ke vçemu pýiznala, i k protist tn¡ Ÿinnosti a odeçel. Pan Sobotka pravil, §e jsem husa, mrcha a kurva a nebudu-li mluvit, kurevsky to odnesu. Zcela samozýejmØ mi tykal, i pýes moje vìhrady. BØhem hovoru si pohr val s prav¡tkem, posl‚ze vstal a pýiçel i s prav¡tkem k m‚ §idli. "Tak budeç mluvit nebo ne, ty dØvko? U§ mØ sereç, nebav¡ mØ koukat na tv…j blbej ksicht, co nevidØt s tebou udØl m kr tkej proces, ty mrcho." "¦ d m v s, pane, abyste mi vykal a oslovoval mne akademickìm titulem." "Rozçvih m ti dr§ku prav¡tkem, a§ budeç divok , u§ mØ nebudeç dlouho sr t, narkomanko." Pak jsem se jeçtØ dozvØdØla, §e jsem dØvka a §e jsem se vyspala s celou Prahou. V pr…bØhu ýeŸi mi pan Sobotka çvihal prav¡tkem tØsnØ vedle hlavy, strkal mi prav¡tko pod nos a pod bradu a neust le mi vyhro§oval. Tak‚ mi strkal pod nos zaœatou pØst. Pýitom tvrdil, §e si mne pod , §e uvid¡m a nØkolikr t opakoval, §e si to kurevsky vodseru. Po t‚to mezihýe çvihl prav¡tkem a dveými odeçel a vr til se s posilou Ÿernovlas‚ho thymolinov‚ho krasavce s vysokìm hlasem, rovnا pýeborn¡kem v nad v n¡. "Tak kam jste volala? Kam jste chtØla j¡t?" "Prosila bych pouŸen¡". "U§ si ho dostala, ty kurvo, jestli nebudeç mluvit, pudeç zase do bl zince, co! Tak budeç mluvit, co!" "Dokud nebudu pouŸena, nebudu vypov¡dat". "Ale vy u§ jste pouŸena byla, mil  sleŸno. Ten paragraf jsme v m pýinesli a nechali pýeŸ¡st, jen§e vy jste bl zen a nic si nepamatujete, my jsme ale hodn¡ a pouŸ¡me v s podruh‚." ¦ danì paragraf mØ byl pýinesen. BØhem Ÿten¡ mØli p nov‚ pozn mky na t‚ma, jak jsem blb  a jak Ÿtu pomalu. Na dotaz, o jakì trestnì Ÿin jde, mi bylo ýeŸeno, §e jde o kr de§ vlastn¡ho pasu, kterì jim odm¡t m vydat. Mohu j¡t a§ na pØt let do §al ýe. Dokonce mi pýinesli trestn¡ ý d. OdvØtila jsem, §e si pýeji usnesen¡ o obvinØn¡ a advok ta, ale m¡sto toho mi opØt nab¡dl p r facek. Usnesen¡ prì mohu dostat dodateŸnØ, j  jen mus¡m mluvit, co§ se ale nestalo. Na to Ÿernovlasì hoch vznesl dotaz, jsem-li v ROH. Prì ve francouzskìch Ÿasopisech, jako je Le Monde a jin‚, byly pomlouvaŸn‚ Ÿl nky o ROH a v nich moje jm‚no, ¬asopisy mi bohu§el nebyly uk z ny, pýesto§e jsem to po§adovala, a tak jsem opØt mlŸela. Pan Sobotka zat¡m prov dØl obvykl‚ prstocviky s prav¡tkem opØt v tØsn‚ bl¡zkosti m‚ho obliŸeje. Tak‚ nØkolikr t tvrdil, §e ho u§ omrzelo koukat na m…j blbej ksicht a §e se mnou co nevidØt udØl  kr tkej proces. D le chtØli p nov‚, abych jim uk zala taçku. Povolen¡ k prohl¡dce samozýejmØ nemØli. Tak§e po pýivol n¡ posily mi taçku vytrhli n sil¡m. V pr…bØhu rvaŸky o taçku do mnØ strkali, kopali a kroutili mi ruce za z da. Pak mØ zvedli ze §idle a kamsi mØ t hli po chodbØ, po dvou metrech se otoŸili a odt hli mØ zpØt. Pr…bØh rvaŸky jakìsi p n fotografoval. Musel to bìt opravdu pØknì pohled na Ÿtyýi mu§e v m¡stnosti, kteý¡ vçelijak tahaj¡ a smìkaj¡ po podlaze d¡vku zkroucenou do klub¡Ÿka a ývou do chodby: "Pýineste mi klepeta, ta je nebezpeŸn !" Kdy§ se mnou vytýeli celou m¡stnost, opØt mne surovØ zvedli a pravili:"Tak deme dom…, nebo tu budeme pýes noc!" "Prosila bych sv…j obŸanskì pr…kaz." Pan Sobotka pleskl o st…l mìm obŸanskìm pr…kazem, chytil mne velmi bolestivØ za pravì biceps, druhì pý¡sluçn¡k za levì a metodou jeden krok, smìknut¡, druhì krok, kopanec, mne dostrkali k vìchodu. Tam st lo pýipraven‚ §lut‚ §iguli s 5 mu§i v zelen‚m. S posledn¡m zbytkem sil jsem se pý¡sluçn¡k…m vyçkubla. Jeden z nich mne na rozlouŸenou kopl do kostrŸe ýka: "A nemysli si, §e budeç o tom nØco vykl dat zahraniŸn¡m odborovìm £stýedn m, ty kurvo!" Bاela jsem temnou a lidupr zdnou BartolomØjskou ulic¡, pod‚l mne se sunulo §lut‚ §iguli. Po dobØhnut¡ na Perçtìn a N rodn¡, kde ji§ byli lid‚ a svØtlo, odjelo §lut‚ auto nezn mo kam. Velmi mne udivuje, §e bezpeŸnost v socialistick‚m st tØ pou§¡v  metody, kter‚ mi silnØ pýipom¡naj¡ gangstersk‚ filmy z kapitalistick‚ provenience. Jsem zvØdav  na ten kr tkì proces, kter  se mnou pan Sobotka udØl , ani§ v¡m proŸ.

V Praze 21.10.1981

Ing. Zdenka üeh kov