Z dopis… Frantiçka St rka man§elce z vazby v LitomØýic¡ch
---------------------------------------------------------
/Frantiçek St rek je obvinØn z trestnìch Ÿin… vìtr§nictv¡ podle 202,
kter‚ £dajnØ sp chal t¡m, §e vyd val a rozçiýoval undergroundovì Ÿasopis
"Vokno"/
Ahoj Marcelo
v
uplynulìch Ÿtrn cti dnech jsem nedostal § dnì dopis, jen pohled od m my. Tak
tedy nem m na co odpov¡dat. Ve vØci £Ÿtu jsme uŸinili nov‚ kroky a teÔ Ÿek m na
vìsledky. Jinak se ,mnou nen¡ nic nov‚ho, a§ na to, §e jsem pýekonal urŸitou
krizi, kter byla zýejmØ patrn z minul‚ho dopisu. Byla asi zp…sobena
nedostatkem tv…rŸ¡ Ÿinnosti. TeÔ jsem si u§ naçel prostor k realizaci, to jsou
vzpom¡nky. Nechci ý¡kat pamØti, sp¡çe vzpom¡nky, proto§e tØmi se tady d §¡t. Tak
tedy: Moje tyj try.
"DØl te tu pØknej tyj tr", ý¡k vala n m m ma, kdy§ vidØla, jak
hrajeme loutkovì divadlo. Nebyla to pochvala naç¡ umØleck‚ Ÿinnosti, ale vìtka,
proto§e v jej¡m slovn¡ku bylo slovo "tyj tr" synenymem pro
"rambajs", co§ vçe dohromady znamenalo prohýeçek proti poý dku a
klidu. To, §e tyj tr m nØco spoleŸn‚ho s divadlem jsem se dozvØdØl a§ pýi
hodinØ ruçtiny "tØatr, eto znaŸiœ divadlo".
Kdy§ ale chci vzpom¡nat na dØtstv¡ ve spojitosti s divadlem, mus¡m se
vr tit do vØku pýedçkon¡ho, kdy v divad‚lku "na çikm‚m roku" hr li
loutkov‚ poh dky: "P¡çe, p¡çe, Caryp¡çe", "O babce chåapce"
a jin‚.
Tu
poslednØ jmenovanou hru jsem vidØl jeçtØ jednou, a to asi po dvaceti letech. To
u§ byl se mnou m¡sto m my Renek, kter‚mu byly pr vØ tak Ÿtyýi roky jako pýedt¡m
mnØ. VlastnØ jsem si ho k tomu £Ÿelu "vyp…jŸil" od Jarky, proto§e se
jaksi nehodilo, abych çel na loutkovou poh dku s m ve Ÿtyýiadvaceti.
Renek vçak nebyl nijak pýekvapen, pova§oval to za jakìsi druh televize a
zaj¡mala ho sp¡ç copat holŸiŸka pýed n mi. To j v çestapades t‚m jsem byl
jinak uneçen. Nepamatuji se u§ na svoje reakce bØhem pýedstaven¡, ale §ivØ si
vzpom¡n m, jak jsem jednou ýval, kdy§ divad‚lko z nØjakìch d…vod… nedohr lo.
T‚to moj¡ pý¡chylnost¡ k loutk m si vçiml i m…j starç¡ br cha, a tak jsem asi v
pØti letech dostal k je§¡çku maå ska "M¡çu". Na mou malou ruku byl
sice trochu velkì, ale kam nedos hly prst¡ky, staŸila fantazie. Sed val jsem
pod stolem, M¡çu na ruce a rozmlouval jsem s n¡m. Dialog byl jednoduchì, ale
M¡çova gestikulace bohat , kìval nebo vrtØl hlavou Ÿi rozhazoval tlapkami. To
byl moment, kdy jsem zaŸal pýistupovat aktivnØ ke vçem vØcem kolem divadla.
Tomuto zlomu, tedy zmØnØ z div ka na tv…rce, pomohlo rozhoduj¡c¡ mØrou
sezn men¡ s Pep¡Ÿkem Novotnìm. Jeho tat¡nek se toti§ zabìval loutkaýinou a
Pep¡Ÿek byl pro vçe kolem divadla pý¡mo posedlì. Kdy§ mØ jednou vzal k nim
dom…, tak jsem vidØl stojany s loutkami, byl to pro mne impulz k zalo§en¡ k
zalo§en¡ jak‚si "divadeln¡ spoleŸnosti". Ta sest vala z Pep¡Ÿka,
kterì byl starç¡ a ve vØcech kumçtu zkuçenØjç¡, a ze mne. To u§ jsem chodil do
çkoly a naçe divadìlko dosahovalo u§ urŸitou £roveå.
Kreslil jsem r…zn‚ postavy /sedl ka, pan¡, psa, Ÿerta a dalç¡/, pak je
vystýihovali ze Ÿtvrtky a zezadu k nim lepenkou pýipevåovali çpejle tak, aby se
daly vodit zespodu.
Je
zaj¡mav‚, jak se nØkter‚ vØci po dvaceti letech opakuj¡. Na V¡sce jsme jednou
dØlali se Silvou pro dØti zrovna takov‚ loutky. Ale to by byla jin kapitola.
TeÔ hrajeme s Pep¡Ÿkem pro Alici ze Ÿtvrt‚ho patra, naçeho Ÿast‚ho a
vdØŸn‚ho div ka. JeviçtØ je sestaveno ze dvou §idl¡ postavenìch proti sobØ.
Pýes jejich opØradlo le§¡ §ehl¡c¡ prkno s pýehozenou dekou, aby n s nebylo
zezadu vidØt. Nahoýe jsou kulisy, rovnا vystý¡han‚ z pap¡ru, jsou to vØtçinou
stromy, paýezy, skalka a tak podobnØ, proto§e vØtçina naçich her se odehr v v
lese. Sc‚n ý neexistuje - vçechny poh dky jsou improvizovan‚. éspØch vçak maj¡
v§dycky...
Ned se vçak ý¡ci, §e bychom se spokojili s dosa§enìm, sna§ili jsme se
bìt st le "opravdovØjç¡m" divad‚lkem. To znamenalo, v naçich
pýedstav ch, hlavnØ ýady div k… a loutky, kter‚ by mohly v¡ce jednat ne§ naçe
pap¡rov‚, jen z jedn‚ strany pou§iteln‚ figurky.
ZaŸalo to liçkou. Pep¡Ÿek mi ji vØnoval k narozenin m, asi ji uçila jeho
maminka. Liçka vçak byla skuteŸnì maå sek. Medv¡dka jsem jeçtØ mØl, staŸilo,
aby mu m ma pýiçila hlavu, kter se mu utrhla. Tato epizoda byla vìznamn t¡m,
§e mne pýivedla na n pad: "Kdy§ m ma um¡ maå ska opravit, mohla by ho i uç¡t".
A u§ jsem pýi ka§d‚ mo§n‚ i nemo§n‚ pý¡le§itosti çkemral. Vyneslo to dalç¡
maå sky, teÔ u§ si vzpom¡n m i na pejska a pras tko. Vybavuji si je asi proto,
§e je m ma uçila z b¡l‚ho pl tna a j si je barvil vodovkami. S kulisami nebyly
pot¡§e. bylo jen nutn‚ je kreslit vØtç¡ a polepovat kartonem z krabice. Les
jako jedin promØna st le z…st val. Mnohem v¡ce se vçak rozç¡ýily mo§nosti
pou§¡v n¡ rekvizit. Vzpom¡n m si napý. na koç¡k s houbama, kolem nØho§ se toŸil
tento pý¡bØh: pejsek jde do lesa na houby, polo§¡ si koç¡k, jde se nØkam
pod¡vat, liçka mu koç¡k ukradne, pras tko ji vidØlo, ýekne to pejskovi, ten se
spý tel¡ s medvØdem, spoleŸnØ pak liçku pron sleduj¡ atd., atd. Dnes bych si u§
tاko vymyslel tolik dØjovìch mo§nost¡.
Dalç¡ podm¡nkou "opravdovosti" byli pro mne div ci. Naçe
kuchyå, kde se odehr vala vçechna pýedstaven¡, byla nevhodn , a to hlavnØ z
toho d…vodu, §e jsem si nemohl vodit dom… pý¡liç mnoho dØt¡. ¬ steŸnìm ýeçen¡m
bylo cosi jako "letn¡ divadlo". Bydleli jsme tehdy v pý¡zem¡, a tak
jsem hr l z okna. UrŸitou dekorac¡ byly pýitom i muçk ty v kvØtin Ÿ¡ch.
Ale ani tato mo§nost nevydr§ela moc dlouho. M ma nehodlala tolerovat roj
dØt¡ na chodn¡ku u naçich oken. Probl‚m s m¡stem pro divadlo se nepodaýilo
nikdy uspokojivØ vyýeçit. Ani chodba Ÿin§ ku, ani pr delna ve sklepØ nemØly
dlouh‚ trv n¡. Ale tento probl‚m je obecnìm jevem pro vØtçinu aktivit dØt¡ a
ml de§e. RadØji vçak zase k loutk m.
Pýesto, §e jsem se u§ "specializoval" na maå sky, bylo mi
jeçtØ jednou souzeno vr tit se k pap¡rovìm pan Ÿk…m na çpejl¡ch...
/pokraŸov n¡ snad nØkdy pý¡çtØ/