Jaro je tady (Ludv¡k Vacul¡k)

Noc na prvn¡ jarn¡ den prospal jsem v indi nsk‚ s¡ti zvan‚ amaka, p…vodem z Nicaraguy. Den nato doçlo v sousedn¡ Guatemale ke st tn¡mu pýevratu. Ty opakovan‚ pýevraty musej¡ bìt nØco straçn‚ho. Ale kdy§ se dlouho nechce nic pýevr tit, je to tak‚ hrozn‚. Nev¡m, Ÿemu d t pýednost. V s¡ti se spalo neŸekan‚ dobýe. Kdy§ je dlouh pýes çest metr…, dobýe napnut , nem te ani z da dokulata a r no vst v te svØ§¡, jako kdyby v s jenom sundali ze vzduchu, jen§ nikde netlaŸ¡, nedØl faldy na býichu, nehmo§n¡ klouby. Indi ni v n¡ sp vaj¡ naz¡, cel rodina, bylo mi ýeŸeno, a neuvØýitelnØ pý¡jemnØ s v n¡ rozmno§uj¡. Musel jsem si ovçem vzpomenout na Gruçu, kterì v§dycky v s¡ti "stehim", pýiŸem§ Memset ho k rala: "Ty bys jim chtØl zhasnout?" M¡nila t¡m div ky venku, za ok‚nkem chìçe. R no se mØ hostitel kupodivu ani nezeptal, co se mi zd lo. MnØ se napotvoru nezd lo nic, ani ŸistØ soukromØ. Letos v býeznu do§ila se pan¡ uŸitelka Svatonov devades ti let. Jeli jsme do Brumova trochu to s n¡ oslavit. prvn¡, naŸ se mne ptala, bylo, co tedy ty dvØ rusk‚ sondy na Venuçi naçly. Pan¡ uŸitelka u§ dost çpatnØ vid¡, proto jsem j¡ tamØjç¡ krajinu popsal svìmi slovy: naŸervenal‚ kamen¡ a prach, horko pýes 400 stupå… a tlak devades t atmosf‚r, z nedìchatelnìch plyn…. Pan¡ uŸitelka ýekla: "Hm, a to§ oplat¡ se to?" "UrŸitØ", ýekl jsem, ale Madla mØ ihned opravila: "Kdepak, pan¡ uŸitelko, to je jenom takov‚ pýedh nØn¡. TeÔ AmeriŸan‚ dØlaj¡ zase s t¡m raketopl nem." Ideovou str nku vçech kosmickìch projekt… um¡ pan¡ uŸitelka posoudit sama dobýe, ale technickou potýebuje si d t vylo§it. Vylo§il jsem j¡ n vratnost raketopl nu a ona chraplavìm hlasem pravila: "To§ to je çikovn‚. No. Snad se lidstvo jednou sjednot¡ na Ÿemsi rozumn‚m. A co naçe zlato? Tady lid‚ Ÿekali, §e kdy§ ho AmeriŸan‚ vr tili, §e se to, pravda, mus¡ pý¡znivØ projevit i v z sobov n¡, ale to je samozýejmØ hloupost." "Pan¡ uŸitelko, co si mysl¡te!" nal‚havØ zvolala Madla, "j mysl¡m, §e to zlato k n m ani snad nedoçlo!" "ælo," opravil jsem ji, "vezli ho po Pý¡kopech." Ovçem kdov¡ co vezli, myslel jsem si, kr Ÿeje po hýbetØ tunelu, kterìm pr vØ projel n kladn¡ vlak. bl to krajiny povrchovØ rozmrzlo, musel jsem ka§dì krok vyhled vat. V rìh ch byl sn¡h. Rozhl¡§eje se uvidØl jsem, §e tam, kde bìvala çirok spleœ kamenitìch cest, zbyla jedna, kde§to ostatn¡ jsou rozor ny v pole, om§en‚ zelen¡ ozimu. Nad prostorou kr korala zas vr na. NemØl jsem to v £myslu, ba naopak pý¡mo jsem si zak zal ten ban ln¡ smØr, jen§ nem…§e u§ Ÿten ýe zaj¡mat, ale nohy mØ tam zas nesly. Sledoval jsem smØr, jen§ nem…§e u§ Ÿten ýe zaj¡mat, ale nohy mØ tam zas nesly. Sledoval jsem to s vìsmØchem a um¡nil jsem si bìt velmi skeptickì. Velmi skepticky jsem proto vidØl mohutn‚ strmØn¡ st le mocnØjç¡ch dub… a lip v hr z ch a çœavnatì zaŸ tek raçen¡ pod nimi. ækodolibØ omØýil jsem kroky od tabuov‚ho stromu k zanesen‚ stud nce, kterou - pokus se mne tìŸe - budu si umØt kdykoli odkrìt. Pr…hledem v nØm§ mi nebr nilo listov¡, jsem u§ zd lky nazýel do jedn‚ Ÿtvercov‚ j my a m vnuv ironicky rukou, vØdØl jsem ty konce: jak to vçechno pýijde k pok cen¡ nebo ke spaden¡ a zetlen¡ a nam¡sto toho, jak vçude vyr…st nov svØ§¡ houçtina a na rose jak le§¡ novì pal slunka. Metr ky novìch oçtØp…. Odtud vracel jsem se pýes hýbitov, kde jsem zas post l nad hrobem rodiŸ… a tak‚ u neosazen‚ho hrobu Ÿ.55, odkud bude dobrì vìhled na kostel, hrad, pivovar a mØçœanku. Odpoledne pýiçel pan¡ uŸitelku pozdravit Miroslav Zikmund. Prvn¡, co od nØho chtØla vØdØt , bylo: "A to§ kterì je nejsluçnØjç¡ st t na svØtØ?" Cestovatel se zamyslel a zaŸal vypr vØt o Nep lu, jac¡ tam §ij¡ v chudobØ uçlechtil¡ lid‚.." Jen§e ona to, pan¡ uŸitelka", pýeruçil jsem ho, "myslela politicky. Kterì s t se nejsluçnØji chov k svìm obŸan…m. A oŸek vala, §e ýekneç Anglii." "Snad kdysi dý¡v, ale teÔ bych bych Ÿekala sp¡ç Skandin vii..." Cestovatel si povzdechl, §e Evropu nezn , proto§e Evropu s kolegou poý d nech vali na a pozdØjç¡ vØk, a§ budou unavenØjç¡ Ÿi l¡nØjç¡ a zat¡m doçlo k tomu, §e nesmØj¡ nikam. Poc¡til jsem nen vist a pan¡ uŸitelka chraplavØ zas pravila: "Jako§to zkuçenì ŸlovØk kus svØta jste, pravda, vidØl, odkud se bere ta zloba a n sil¡?" "Je to samo jenom ze sebe, nØjak, nebo to nØkdo organizuje, kdo to potýebuje?"

Cestovatelova odpovØÔ - zýejmØ d vno pýedt¡m promyçlen - je zde Withheld Ÿili zadr§ena. Nejsme ve Skandin vii.

Cestou zp tky do Prahy dov¡dali jsme se? novì sn¡h na VysoŸinØ. A pý¡mo v Praze pak, §e z vazby byli propuçtØni Katel Kyncl, Ruml syn, Jiýina æiklov a Eva Kant…rkov . Ale jedna vlaçtovka jaro nedØl !

Býezen 1982