POPIS  PROGRAMU

Pro automatické uspořádání rytmické notace v taktu v logicky čitelném tvaru pro hudební interprety byl vytvořen samostatný algoritmus:
 
         t     ...    časový okamžik nástupu nové rytmické délky (t=0 - začátek taktu)
            M  ...    délka taktu
            l     ...    nová rytmická délka (na vstupu)
            l'    ...     úsek v l, který bude bezprostředně zpracováván
           d   ...     úsek v l', který má být bezprostředně zapsán jedinou notou (na výstup)
           t'    ...     časový okamžik nástupu nové noty
           s    ...     krok na časové ose (t'=t'+s)
 
A. pokud nová délka přesahuje taktovou čáru(t+1M), je třeba uvažovat prozatím kratší délku: l'=M-t, jinak l'=l
 
B. v tabulce vybraných (např. jednou notou zapsatelných) délek na povolených pozicích v taktu (časovém okamžiku t) je nalezena první délka d, která celá leží v l'
B1. je-li nástup noty d shodný s časem t, zapíše se délka d na výstup, původní délka l se zkrátí (1=1-d), a je-li (po odečtení) nenulová, znovu se pokračuje krokem A; s následující notou bude spojena ligaturou; při 1=0 algoritmus končí
B2. není-li notou d pokryt začátek délky l' (časový okamžik t' nástupu noty d se neshoduje s t), bude se nejprve zpracovávat tento vynechaný úsek l'=t'-t  počínaje krokem B
  
 
II.g. TONE / REST - poměr výskytu tónů a pomlk, určený pseudonáhodným procentuálním výskytem v tabulkách s možností individuálního skladatelova doplnění; přitom dvě a více pomlk bezprostředně za sebou se sčítají (je třeba vždy zadat) - 1 znak <34>
 
 
II.h. TONE / ORNAMENT - poměr výskytu tónů a melodických ozdob, určený pseudonáhodným procentuálním výskytem v tabulkách (je třeba vždy zadat) - 1 znak <35>
 
 
II.i. TREMOLO / GROUP - poměr výskytu tremol, trylků, víření a frullata (dále jen "tremola") na jedné straně a ostatních melodických ozdob (skupinka, příraz, obal, nátryl, arpeggio aj.) - dále jen "skupinky", které se nezapočítávají do rytmických hodnot v taktu na straně druhé (zadává se jen tehdy, je li požadováno ORNAMENT v II.h.) - 1 znak <36>
 
Příklad zadání:

podle tabulky procentuálního rozložení TONE/REST č.3 jsou určeny poměry výskytu tónů a pomlk :
            tóny - 75%, pomlky - 25%
podle tabulky procentuálního rozložení TONE/ORNAMENT č.4 jsou určeny poměry výskytu tónů a melodických ozdob :
            tóny - 50%, ozdoby - 50%
podle tabulky procentuálního rozložení TREMOLO/GROUP č.5 jsou určeny poměry výskytu tremol a skupinek :
            tremola - 25%, skupinky - 75%
 
 
II.j. TREMOLO - INTERVALS - výskyt intervalů u tremol s procentuálním omezením, daným v tabulkách; velikost intervalu je definována počtem půltónů (interval 1 - malá sekunda, 2 - velká sekunda, 3 - malá tercie, 4 - velká tercie atd.); (zadává se jen tehdy, je-li požadováno TREMOLO v II.i.) - 2 znaky <37-38>
 
 
II.k. SIZE OF GROUP - nejmenší a největší počet tónů ve skupinkách (podle náhodného výběru v rovnoměrném rozložení) včetně nejbližšího následujícího rytmizovaného tónu; v případě vždy stejného počtu tónů stačí uvést jen jednu hodnotu (zadává se jen tehdy, je-li požadováno GROUP v II.i.) - 2 x 2 znaky <39-40 <41-42>
 
Příklad zadání:

podle tabulky procentuálního rozložení TREM.INTERVALS č.11 jsou určeny melodické intervaly v tremolech na základě přibližně častého výskytu :
            1 - 25%, 2 - 35%, 3 - 20%, 4 - 20%
v GROUP-NUMBER jsou skupinky v počtu od 6 do 10 rovnoměrně rozloženy po 20%
 
 
 
 
III. Tónová výška
 
 
III.a. AMBIT OF MELODY - povolené tónové rozpětí; nejnižší a nejvyšší použitelný tón ve skladbě nebo její části ve znějícím, netransponovaném zvuku nástroje (je třeba vždy zadat) - 2 x 4 znaky<43-46> <47-50>
 
Příklad zadání:

zadání v AMBIT: BH-1,XF3 určuje tónové rozpětí od Hes ve velké oktávě po fis v tříčárkované oktávě
  
 
III.b. MODES - řada tónů, které je možné ve skladbě použít a které může skladatel v tabulkách libovolně měnit a doplňovat; pokud se modus periodicky neopakuje po oktávě, je základním tónem C1 (je třeba vždy zadat) - 2 znaky <51-52>
 
Přehled použitých modů, jejich kódování a hudební přepis (jsou definovány všechny pěti až dvanáctitónové běžně užívané mody od historicky nejstaršího bezpůltónového pentatonického modu přes celotónový a diatonický modus, Messiaenovy mody, až po chromatický modus a dále všechny mody, které se periodicky opakují v jiné, než oktávové periodě s kombinacemi intervalů 1,2,3,4 a maximálním počtem tří stejných nebo různých intervalů) :

definice modu spočívá v přiřazení nul a jedniček všem tónům tónové soustavy (0 - tón nelze použít, 1 - tón bude v modu obsažen); první hodnota definující posloupnosti (periody) modu se přiřadí tónu C1 (případná transpozice tón C1 posouvá), ostatními hodnotami se obsadí následující půltóny; po vyčerpání vstupní posloupnosti se hodnoty periodicky zkopírují jak směrem nahoru, tak i dolů
 
Příklad zadání:

*28:    BH-3 | BD-2 BE-2 F-2 | BA-2 BH-2 C-1 | BE-1 F-1 G-1 | BH-1 C0 D0 | F0 G0 A0 | C1 D1 E1 |
            G1 A1 H1 | D2 E2 XF2 | A2 H2 XC3 | E3 XF3 XG3 | H3 XC4 XD4 | XF4 XG4 XA4 |
 

  
 
III.c. DIRECTION OF MELODY - nucené směrování melodie nahoru nebo dolů podle procentuálního omezení, vybraného skladatelem; pokud by tón v požadovaném směru přesáhl povolené rozpětí, je zamítnut a generován další vhodný tón; výsledkem zadaného směrování je pohyb melodické linky převážně v určené části ambitu - pro realizaci tohoto záměru se ignoruje prvých 50 vygenerovaných tónů melodické linky (je třeba vždy zadat) - 1 znak <53>
 
Příklad zadání:

  podle tabulky procentuálního rozložení DIRECTION č.6 jsou určeny poměry stoupajících a klesajících intervalů v melodické lince:
            směrování nahoru - 75%, dolů - 25%

 
  
III.d. NUMBER OF VOICES - maximální počet hlasů ve vícehlasé harmonii; základním (nejnižším) hlasem je melodie, generovaná podle parametrů v II.a. - II.k, III.a. - III.c. a III.g.; pokud by další harmonický hlas přesáhl daný tónový rozsah v III.a., tón nevznikne (není-li zadán počet hlasů větší než 1, vícehlas se nevytváří) - 2 znaky <54-55>
 
  
III.e. HARMONY - charakter harmonie a tremol v rámci a mimo rámec modu a daného melodického rozpětí; není-li harmonický nebo tremolovaný tón v určeném modu nalezen ani po 1000 pokusech, další tón se nevytvoří (zadává se jen tehdy, je-li požadováno TREMOLO v II.i. nebo vyšší počet hlasů než 1 v III.d.) - 1 znak <56>
 
charakter je definován kódem 1 až 4 :
kód 1 - vytváření tónů je omezeno určeným modem a melodickým rozsahem
kód 2 - tóny jsou omezeny pouze daným modem
kód 3 - tóny jsou omezeny jen rozsahem
kód 4 - vytváření tónů není omezeno ani modem ani melodickým rozsahem
 
 
III.f. HARMONIC INTERVALS - výskyt intervalů ve vícehlasu s pseudonáhodným procentuálním omezením, daným tabulkami (zadává se jen tehdy, je li požadován v III.d. vyšší počet hlasů než 1) - 2 znaky <57-58>
  
 
III.g. MELODIC INTERVALS - výskyt intervalů v melodii s procentuálním omezením, daným tabulkami (je třeba vždy zadat) - 2 znaky <59-60>
 
Příklad zadání:

 podle tabulky procentuálního rozložení HARM.INTERVALS č.6 jsou určeny poměry výskytu intervalů ve vícehlasu :
            interval 3 - 50%, interval 4 - 50%
podle tabulky procentuálního rozložení MEL.INTERVALS č.3 jsou určeny poměry výskytu intervalů v melodické lince :
            interval 0 - 20%, 1 - 17.1%, 2 - 14.5%, 3 - 12%, 4 - 9.9%, 5 - 7.9%, 6 - 6.15%, 7 - 4.6%, atd.  

 
 
III.h. TRANSPOSITION - prvním údajem je o daný počet půltónů transponován modus (modální transpozice), přičemž se rozsah melodie nemění, v druhém údaji, který určuje transpozici v ladění nástroje (instrumentální transpozice) se mění i melodické rozpětí, zadané v III.a. - 2 x 3 znaky<61-63> <64-66>
 
Příklad zadání:

zadání v TRANSPOSITION: -8,14 určuje modální transpozici o malou sextu dolů a nástrojovou transpozici o velkou nonu nahoru (např. u basového klarinetu v B ladění )
 
 
 
        
IV. Inicializace
 
Zadání počátečních parametrů pro generátor pseudonáhodných čísel s údajem jen pro první z dvojice čísel (druhé číslo je vždy 0); je třeba zadávat samostatně pro tónovou délku i výšku; výhodou tohoto postupu je možnost vytvářet části skladeb podobné rytmicky a melodicky klasickým variacím; pro rovnoměrné rozložení pseudonáhodných čísel je prvních 50 vygenerovaných čísel vždy eliminováno.
 
 
IV.a. RHYTHM-RANDOM - počáteční parametry pseudonáhodných dat pro II.d., II.g., II.h., II.i., II.j., II.k. (je třeba vždy zadat) - 4 znaky <67-70>
 
 
IV.b. MELODY-RANDOM - počáteční parametry pseudonáhodných dat pro III.c., III.f., III.g. (je třeba vždy zadat) - 4 znaky <71-74>
 
 
 
V. Notace
 
Notační zápis dodržuje ustálené tradiční postupy jak pro partituru, tak i pro rozpis partů; výjimkou je notace bez předznamenání, s posuvkami, které platí jen pro jednu notu (kromě ligatury); zápis melodických ozdob je proti tradiční notaci graficky zjednodušen, všechny melodické ozdoby se zapisují vyplněnými notovými hlavičkami bez nožek na příslušnou rytmickou dobu; tóny tremol jsou umístěny v hranatých závorkách se samostatně vyznačenou rytmickou délkou.
 
Pro automatický notační zápis posuvek v logicky čitelném tvaru pro hudebního interpreta byl vytvořen samostatný algoritmus :
 
N ... noty C D E F G A H (bez křížků a bé)
X ... noty XC XD XF XG XA (s křížkem)
B ... noty BD BE BG BA BH (s bé)
 
I1 ... intervaly {1,3,5,8,10} + 12*O; O = 0,1,2,3,4,5,6,7
I2 ... intervaly {2,4,7,9,11} + 12*O
I3 ... intervaly {6} + 12*O
I4 ... intervaly 1 3 5
I5 ... intervaly 2 4 7
 
A1. po X následuje X nebo N
A2. po B následuje B nebo N
 
B. následuje-li po N buď X nebo B  platí:
B1. při I1 směrem nahoru nebo I2 směrem dolů, je-li nejbližší následující N po I4 nahoru nebo I5 dolů, zvolí se X, jinak B
B2. při I1 směrem dolů nebo I2 směrem nahoru, je-li nejbližší následující N po I4 dolů nebo I5 nahoru, zvolí se B, jinak X
B3. při I3 směrem nahoru nebo dolů, je-li nejbližší následující N po I1 nahoru nebo I2 dolů, zvolí se X; nenásleduje-li N, vybírá se z not {XC, BE, XF, XG, BH}
B4. při I3 směrem nahoru nebo dolů, je-li nejbližší následující N po I1 dolů nebo I2 nahoru, zvolí se X; nenásleduje-li N, vybírá se z not {XC, BE, XF, XG, BH}
 
C. při zápisu vícehlasu v jedné notové osnově nebo tremol platí:
C1. podle uvedených pravidel v A1. - A2. a v B1. - B4. se postupuje jen u základních (nejnižších) tónů vícehlasu a tremol
C2. u ostatních tónů rozhoduje o notaci podle pravidel v A1 - A2. a B1. - B4. nejvyšší tón vícehlasu nebo základní tón tremola tak, že tento tón je považován za poslední tón melodické linky
 
 
V.a. STAVES - automatický rozpis vícehlasu do předepsaného počtu notových osnov v partituře s prioritou vyššího hlasu (zadává se jen tehdy, je li požadován v III.d. vyšší počet hlasů než 1 a má-li být víceřádková notace zapsána); zápis v notové osnově o menším počtu linek je možné definovat kódy -1 až -4 (týká se především notace bicích nástrojů) - 2 znaky <75-76>
 
je-li ve vícehlasu menší počet hlasů, než je zadáno (viz. poznámky v III.d. a III.e.) nebo je-li zadáno méně hlasů pro rozpis do více řádků, rozloží se při zápisu v partituře stejnoměrně dané tóny vícehlasu v udaném počtu notových osnov (na př. akord, složený ze tří tónů se rozdělí do šesti řádků tak, že 1.a 2. řádek obsahuje nejvyšší tón, 3. a 4. řádek prostřední tón, 5. a 6. řádek nejnižší tón akordu); není-li možné stejnoměrné rozdělení, zdvojí se při rozpisu především vyšší tóny vícehlasu (na př. při daných čtyřech tónech akordu se do šesti notových řádků rozdělí tóny tak, že 1. a 2. řádek obsahuje nejvyšší tón, 3. a 4. řádek druhý nejvyšší tón, 5. a 6. řádek zbylé dva tóny akordu)
 
     
V.b. CLEFS - automatický výběr notových klíčů, používaných u daného nástroje (není-li zadáno, klíč se nezapisuje - týká se především notace bicích nástrojů) - 1 znak <77>
 
použití notových klíčů je definováno kódem 1, 2, 3, 7, 9 :
kód 1 - houslový klíč
kód 2 - basový klíč
kód 3 - použití houslového i basového klíče
kód 4 - tenorový C klíč
kód 7 - použití houslového, tenorového a basového klíče
kód 8 - altový C klíč
kód 9 - použití houslového a altového klíče
Pro automatický notační zápis při použití dvou nebo tří různých klíčů v jedné notové osnově byl vytvořen samostatný algoritmus :
 
pro kód 3 :
A1. začíná-li skladba nebo její část tónem C1 nebo tónem vyšším, je použito KG
A2. začíná-li tónem H0 nebo tónem nižším, je použito KF
B1. v KG je dále použito jen tónů po BG0 a vyšších, při tónech XF0 a nižších nastupuje KF
B2. v KF je dále použito jen tónů po XF1 a nižších, při tónech BG1 a vyšších nastupuje KG
 
pro kód 7 :
A1. začíná-li skladba nebo její část tónem F1 nebo tónem vyšším, je použito KG
A2. začíná-li v tónovém rozmezí od F0 po E1, je použito KC4
A3. začíná-li tónem E0 nebo tónem nižším, je použito KF
B1. v KG je dále použito jen tónů po BH0 a vyšších, při tónech XA0 a nižších nastupuje KC4
B2. v KC4 je dále použito jen tónů v rozmezí od BA-1 po XC2, při tónech BD2 a vyšších nastupuje KG, při tónech XG-1 a nižších nastupuje KF
B3. v KF je dále použito jen tónů po XF1 a nižších, při tónech BG1 a vyšších nastupuje KC4
 
pro kód 9 :
A1. začíná-li skladba nebo její část tónem F1 nebo tónem vyšším, je použito KG
A2. začíná-li tónem E1 nebo tónem nižším, je použito KC3
B1. v KG je dále použito jen tónů po BH0 a vyšších, při tónech XA0 a nižších nastupuje KC3
B2. v KC3 je dále použito jen tónů po E2 a nižších, při tónech F2 a vyšších nastupuje KG
C. při zápisu vícehlasu v jedné notové osnově nebo tremol platí pro určení notových klíčů v kódech 3, 7 a 9 :
C1. začíná-li skladba nebo její část, platí údaje v A1. - A3.; nevyhovují-li pro všechny tóny vícehlasu nebo tremola, pak rozhoduje nejvyšší nebo nejnižší zapisovaný tón, který má od uvedeného tónu v A1. - A3. největší intervalovou vzdálenost; nevyhovuje-li ani potom, použije se nejblíže nižšího klíče
C2. změna klíče je realizována při překročení některého z uvedených limitů v B1. - B3.; přitom je rozhodující v KG nejnižší, v KF a KC3 nejvyšší zapisovaný tón vícehlasu nebo tremola; KC4 se použije jen tehdy, jsou-li všechny tóny vícehlasu nebo tremola v udaném tónovém rozmezí
 
Pro použití označení OTTAVA a QUINTADECIMA SOPRA nebo OTTAVA BASSA platí (pro všechny kódy) :
A. bez označení v KG po tón XF3, použití 8va sopra od tónu BG3 a vyššího do tónu C3, zrušení 8va sopra od tónu H2 a nižšího
B.označení 8va sopra v GK po tón XF4, 15ma sopra od tónu BG4 a vyššího do tónu C4, zrušení 15ma sopra a znovuzavedení 8va sopra od tónu H3 a nižšího
C. bez označení v KF po tón BG-3, použití 8va bassa od tónu XF-3 a nižšího do tónu XC-2, zrušení 8va bassa od tónu BD-2 a vyššího
D. při zápisu vícehlasu v jedné notové osnově nebo tremol je v GK rozhodující nejvyšší zapisovaný tón, v KF nejnižší; přitom platí pravidla v A., B., C.
  
 
V.c. LEGATO - první číslo udává počet legátovaných tónů, druhý údaj určuje maximální možný interval v půltónech, při kterém je legáto povoleno (pokud nezadáno, legáto se nezapisuje; není-li zadán interval, jsou legátovány všechny tóny) - 2 x 2 znaky <78-79>  <80-81>

udaný počet legátovaných tónů je přerušen opakovaným tónem, začátkem a koncem skupinky nebo větším intervalem než je povoleno; toto přerušení současně nuluje aktuální počet legátovaných tónů, přitom tremolo je považováno za jeden legátovaný tón; o velikosti intervalu ve vícehlasu nebo u tremol rozhoduje základní (nejnižší) tón
 
   
V.d. INTERPUNCTION 1. - určuje další možné zápisy pro frázování a úpravu melodie (pokud nezadáno, interpunkce se nezapisuje) - 2 znaky <78-79>
 
zápis frázování pro každou notu melodické linky nebo vícehlasu je definován kódem -1 až -9 :
kód -1 - akcent
kód -2 - staccato
kód -3 - akcentované staccato
kód -4 - tenuto
kód -5 - akcentované tenuto
kód -6 - portamento
kód -7 - akcentované portamento
kód -8 - glissando směrem k nejbližšímu následujícímu tónu
kód -9 - akcentované glissando
 
 
 
V.e. INTERPUNCTION 2. - výběr tónů pro frázování, uvedené v V.c. nebo v V.d. (není-li zadáno, požadované frázování v V.d. platí pro všechny tóny) - 2 znaky <80-81>
 
výběr tónů je definován kódem -1 až -9 :
kód -1 - zápis frázování platí jen pro skupinky
kód -2 - frázování jen pro noty s rytmickými délkami 8 a 16
kód -3 - skupinky a noty s délkami 8 a 16
kód -4 - noty s délkami v rozmezí 4 až 16
kód -5 - skupinky a noty s délkami 4 až 16
kód -6 - noty s délkami v rozmezí 1 až 4
kód -7 - noty s délkami v rozmezí 1 až 4.
kód -8 - noty s délkami v rozmezí 1 až 2
kód -9 - noty s délkami v rozmezí 2 až 4
 
 
 
V.f. INTERPUNCTION 3. - další možnosti interpunkčních úprav notace podle individuálních požadavků každého skladatele (platí jen tehdy, není-li zadáno V.d.) - 2 znaky <80-81>
 
interpunkční úpravy jsou definovány kódem 1 až 99
    
  
V.g. INSTRUCTIONS - další přednesové, interpretační aj. pokyny pro výraz, tempo, agogiku, dynamiku, způsob provedení, zápis vokálních textů apod. - počet znaků není omezen <82> - ...
 
zadané údaje se do partitury nebo při rozpisu do partů zapisují pod notový řádek; jsou-li v kulatých závorkách, zapisují se nad notovou osnovu pod údaje, uvedené v I.a.; jsou-li označeny lomenými závorkami, zapisují se zadané údaje na konec notovaného úseku skladby; mají-li být údaje zapsány pod sebou, oddělují se lomenou čarou
 
 
 zpět