--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Maraczi Pepíno č.: 376
Název: Totalisti fóristi !
Zdroj: NN Ročník........: 0001/002 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 06.01.1990 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Mně se chce něco říct a já to řeknu, ba přímo zvolám: T O T A L I S T I F Ó R I S T I !

Milý redaktore/?/ D.Š., je známo, že Občanský deník je straničtější než Rudé právo. Proto Vás zvou Kojzarem listu, v němž prezentujete své slovní šplouchance. Ostatně, vidím-li ve Fórum 46/90 na straně 3 zveřejnění korespondenčního lístku ze Slovenska a porovnám s tím, co zveřejnilo Rudé právo na první straně 8.srpna 89 (výstřižek přikládám), nebudu dalek pravdy. Nerad se vracím. 17.11.90 jsem chtěl se dotazovat dr. Sládka, hned po projevech obou státníků. Viděl jsem, jak dav trhal transparenty, které "sládkovci" nesli, viděl jsem, jak došlo k napadení této skupiny davem. Poté jsem dostal hozeným předmětem do hlavy (změny v mém myšlení po úderu nenastaly), byl jsem vyzván svým známým (m.j. pražským zpěvákem), abych pomohl Doktora odvést do bezpečí. Cestou dolů Václavským náměstím jsem demokraticky sluchal názvy hodné doby Gottwalda: estebáku, hajzle, fašisto, rudá svině, šašku, komouši, čuráku, vole, kašpare... Ten hrozný magnetofonový záznam vlastním. Tak jako z uzávěry, trvající skoro tři hodiny v ulici 28.října, kde "sládkovce" držel "pokojný" lid, který nechtěl, aby došlo k zneuctění Národní třídy. (Ostatně, v tu dobu na Národní třídě skupinka studentů v místě, kde byla před rokem zbita, pojídala čokoládový dort ve tvaru náhrobku, jako recesi a happening - a co musela vyslechnout za hrubé výroky).

Když ne s námi, tak s kým ? Dr.Sládkovi nebylo dovoleno promluvit megafonem ke "svým dětem", nikde jsem neslyšel "Chceme Pinocheta", jak psal právě Občanský deník loni 19.11., z vašeho sídla, z balkonu "Špalku" si nás všechny rozfázovaně nafotil vousáč pokročilého věku (OFoun?), v davu i okolí se pohybovali chartisti (nyní v Úřadu na ochranu ústavy atd.: "Já jsem tady, Pepo, prostě služebně"). Občanský, lidový, hradní i mladnesfrontový tisk denní jel v jedné koleji, cíl cesty: odsouzení republikánů. "Kantůrkova bednička" jenom něco naznačila do našich příbytků...

Nerad se vracím ještě dál. Po komedii (17.listopad 89) nás vyzvali k práci na obvodech. Pro mne to byla Praha 8, týden jsem mrznul do půlnoci na metru (tehdy Fučíkova), abych na petici za navrácení "komunistického Kremlu" stojícího v Libni, nasbíral 5.000 podpisů, polovinu toho, co celé KC OF. Z prodeje týdeníku Fórum jsem vrátil OFounům i to, co jsem na prodeji vydělal. V redakční radě Fórum 8 jsem psal, fotil, kreslil, o jiných schůzích ani nemluvě. Zatímco fóristický samet narůstal a zapustil své kořínky. Vloni v dubnu mi komunistický blbec skoro zlomil ruku, prý: "abys ty svině už nic nemohl napsat", 11.května mě napadl holí bývalý šéfmilicionář, komouš a signatář "99 z roku 68", přímo před domem, den před prvními svobodnými volbami, mě v půl čtvrté odpoledne bolševici nadvakrát škrtili na sídlišti Invalidovna. Díky OFsametu jsem se názorově s fóristy rozešel. Pracuji jen v Občanské komisi (OK).

Když krátce před vánocemi OFčáci na KC OF zahájili schůzku, byl jsem požádán, abych opustil místnost. Na předsedu OK jsem musel čekat na mrazu. Uvnitř zůstali a sněmovali převážně lidé, které jsem nikdy těsně po 17.tém neviděl, i s rozhlasákem a bývalým ortodoxním mládežníkem a bratrem exkomunisty, dnešního ministra Dienstbiera. Mé osobní věci, od psacího stroje po skládací židličku, které jsem KC OF zapůjčil, mi asi podají (a opravdu vrátí?) jen mezi dveřmi...

Senzační odhalení se nekoná? Pro mne je komunismus horší fašismu. Bolševici seděj všude, ti z padesátých let, z roku 1968, z doby nedávné. Ti bolševici, co odešli, mají vysoké důchody, došetření Listopadu se nekoná, majetek KSČ je - kde ? A už slyšíme o nových fašistech: Sládek, Špígl, Expres..., zatímco vrahové vlastního národa chodí mezi námi (viz třeba případ Wonka). Charta 77 vyzve své signatáře, aby jednotlivě zažalovali Expres, vládnoucí nemohou spolknout bulvární tisk, tak běžný na Západě, konají se fyzické útoky na Evu Petrášovou z Bratislavy. Ve věznici na Ruzyni týden podřezávají mladého člověka, až vykrvácí a patnáctiletý člověk umírá. Prezident, vláda, parlament, ČNR mlčí.. jako nějací tajní. A když nemlčí, tak rozdávají: ten je fašista, tahle redakce je vulgární, fašistická, estebácká, placená komunisty...

Dál, jen dál... psávali v padesátých letech. Nemám patent na rozum. Vaše redakce má v záhlaví slovo "občanský", zkuste se tedy mezi občany vrátit. Běžte napsat o hlavním nádraží (pracoval jsem tam s magneťákem tři noci a byl jsem rád, že jsem ve zdraví přežil), běžte psát do front na základní potraviny a zeptejte se matek, co si myslí o dvojím zdražení sunaru, běžte mezi běžence, retardované, přestárlé lidi, pojďte se zeptat do fabrik mezi dělníky (Pamatujete? Dělníci jsou tu s námi!), běžte mezi lid zvaný obyčejný. Aby vaše psaní nebylo spaním. Jinak se přikryjte sametem a hezky spinkejte, pane redaktore/?/ D.Š., skalní fóristo! Já budu bdít: aby nás nemlátili titíž lidé v jiných uniformách, jak mi nedávno napsal Karel Srp.

Tři hodiny po půlnoci v Novém roce jsem na Václavském náměstí zažil, jak si černošský student zakoupil párek. Aniž do něj stačil kousnout, přišli k němu mladí lidé a každý si drze ulomil kousek párku a chleba. Zůstal tam jen tak stát se špičkou párku. Dostal strach, tak nabídl i ten poslední žvanec kolemjdoucím. Ten mu už nikdo neuzmul, tak vložil první poslední sousto do úst, zakroutil nad tím hlavou a odešel. V té chvíli jsem se také cítil být černochem této společnosti...

Praha, 6.ledna 1990 Josef Maraczi, Vršní 13, Praha 8