--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Bělohoubek Antonín č.: 393
Název: O hanbě jménem Dubček
Zdroj: NN Ročník........: 0001/003 Str.: 001
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Politicky a morálně neotrlé lidi uráží a pobuřuje, když se většina našich nových a snad všichni naši staronoví hodnostáři tváří, jakoby se za doby vlády komunistů s naší zemí a s našimi lidmi nic tak hrozného nestalo.Spravedlnost, přísnou logiku a nedeformovanou etiku vykázali do kouta, a říkají tomu " tolerance a politická kultura"! Pravda a láska nad lží a nenávistí u nás nezvítězily především pro velké ignorování spravedlnosti. Pohotovým chameleonům, ba ani velice provinilým cynikům od našich saměťáků spravedlnost nehrozí. Lásky jsou v naší morálně zpustošené společnosti hodni jen nemnozí. Knaprosté většině našich lidí může dobrotivý, ale zároveň i poctivě kritický člověk cítit spíš jen soucit. Bude asi třeba ještě hodně hořkých i tvrdých slov než si po soucitu zaslouží mnozí i lásku. A co se pravdy týče, s tou jsme na tom ještě hůř než s láskou. Takových, co mají dost poctivé kritičnosti i dost poctivé kuráže, u nás bylo, je a dost dlouho asi ještě i bude poskrovnu, a to i mezi těmi, u nichž by ty vlastnosti měly být samozřejmostí, totiž u našich poslanců v nejvyšších zastupitelských sborech. Také proto nikdo z nich dosud nepromluvil dost otevřeně o Dubčekovi. Ujmu se toho hořkého úkolu proto sám. Učiním tak ve víře a v naději, že pranýřovat nestydatost a hanbu smysl snad přeci jen má. Stejně jako za zvůli může i ten, kdo si jí nechává líbit, tak ani hanby národa by nebylo, kdyby se s ní národ nesmiřoval. Že je tedy doživotní bolševik a vícenásobný podvodník Dubček dodnes předsedou Federálního shromáždění, to je možné nejen pro jeho nezměrnou nestydatost (která mu dovolila do této funkce kandidovat), ale i vinou až obludné politické a morální otrlosti těch, kdo ho zvolili za poslance a pak i za předsedu FS.
Řekl jsem doživotní bolševik a vícenásobný podvodník - patří se, abych tato konstatování ozřejmil.
Co se týče toho doživotního bolševika, to dokazovat nemusím, protože to dokazuje Dubček sám dost často i dost jednoznačně. Zastavím se proto jen u toho vícenásobného podvodníka.
Poprvé byl a je podvodníkem jako komunista. Komunisté přece slibovali společnost, která kapitalismus výrazně předčí hospodářsky, občanskými svobodami i možnostmi rozvoje člověka. Skutečnost byla a je zcela jiná. Byla jiná i v tom, že nešlo o žádnou komunistickou stranu, ale o komunistickou m a f i i se vším všudy. Dubček tedy nebyl žádným generálním tajemníkem strany, ale jen a jen šéfem supermafie! Podruhé je podvodníkem tím,že se tváří jako člověk seriózní. Ve skutečnosti například jeho předsedání v FS i těm, kteří po léta strádali v komunistických (to jest i jeho) koncentrácích, to přece není nic jiného než veliký cynismus!
Potřetí je podvodníkem tím, že se tváří jako upřimný stoupenec úsilí o vybudování státu spravedlivého. Ve skutečnosti se např. nerozpakuje mít d o d n e s za svého poradce toho, kdo byl poradcem Husákovi a Indrovi. Opravdu spravedlivý by výtečníka takového kalibru nesnesl za svého poradce ani jediný den!
Počtvrté je podvodníkem tím, že se tváří jako člověk, který je intelektuálně způsobilý zastávat funkce předsedy FS. Ve skutečnosti nejen mnohá jeho vystoupení ve FS, ale i většina jeho zahraničních promluv jsou jen větší nebo menší ostudy (jeho i naše).
Popáté je podvodníkem tím, že se tváří jako člověk velice skromný. Ve skutečnosti je až chorobně rozbažený po slávě a po moci; je do hloubi duše přesvědčený, že tím nejpovolanějším, kdo má být (i po 42 letech komunistického řádění!) předsedou našeho FS, není na příklad některý z bývalých politických vězňů, ale on, spoluvěznitel mnoha statečných lidí!
Pošesté je podvodníkem tím, že se tváří jako velký vlastenec.- Ve skutečnosti po celá desetiletí vzýval komunistický "internacionalismus" a byl to také na prvním místě právě on, kdo podepsal v roce 1968 nejen velice potupné, ale i velice zrádné moskevské protokoly. Jeho tvrzení, že tím předešel kdovíjakému běsnění okupantů, mohlo snad být pro někoho jakž takž důvěryhodné krátce po onom podpisu: opakovat však tuto slabomyslnost i po dvaceti letech pustošivé a zlotřilé vlády jeho spolumafiánů, po intenzivním mrzačení životů milionů našich lidí, to už je snad rovnou na psychiatrické zkoumání!
Lze tedy konstatovat, že podobně jako mafiáni Husák, Biľak, Jakeš a bezpočet dalších doživotních bolševiků, tak i Dubček už nejspíš dávno zapomněl ( jestli to ovšem někdy jaksepatří věděli), co je to politický stud a svědomí. I on by si proto měl ony pojmy nalistovat v naučném slovníku a přečíst si, co jimi morálně nedeformovaní lidé vlastně myslí. Je sice nepravděpodobné, že by si to po tom čtení uvědomil svou doživotní diskvalifikaci pro j a k o u k o l i v vyšší funkci, ale jakási ozvěna tohoto vědomí by i v něm snad přece jen zapůsobit mohla.
Ten, kdo by chtěl tato má konstatování kvalifikovat jako urážky veřejného
činitele, nechť napřed poctivě zkoumá, jestli nejde jen o prostá,
ověřitelná konstatování skutečností. Měl by také napřed poctivě zkoumat,
kolik milionů lidí velice urazil a uráží dodnes on a kolika milionům
lidí silně pomrzačil životy (třebas "jen" tím, že museli žít na duševní
úrovni mnohem nižší, než na jaké žít mohli, nebýt zvůle komunistů)
tento spíš než veřejný činitel - v e ř e j n ý n e s t y d a.
(Poznámka autora: Bylo by mi milejší přispívat do novin nesoucích poněkud jiný n á z e v budící rozpaky, než rozpaky budící o b s a h a jména autorů, proslulých politickou prostitucí za vlády komunistů.)