--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Bidlo Franta č.: 461
Název: Cínoví vojáčkové
Zdroj: NN Ročník........: 0001/004 Str.: 015
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Vás jsem ochoten brát na milost. Vaše živé napodobeniny mi však k srdci nepřirostly - jejich zodpovědná práce mi jaksi neučarovala. Sorry. Ostatně lampasáci si mou nelásku vysloužili během dvou pozoruhodných osmdesátých let mého života - od té doby je pro mne "zelený mozek" prokazatelně existující zjev, který nemá se zodpovědností zbla společného. Najde-li se úctyhodný lampas, ztrácí se mi v zákrytu řečených zelených mozků. Přestože bych rád svůj nelichotivý názor pozměnil, nedostává se mi k tomu žádného zřejmého důvodu.

V pátek 23. 8. 91 se mi ve 20.15 přihodilo /odkázanému na rozhlas po drátě a čekajícímu na zprávy/, že jsem se stal posluchačem jakéhosi pořadu armádní redakce. Redaktor nejprve prohlásil něco v tom smyslu, že trable má dnes každý, a proto zaťukal na "náhodné dveře", aby nás v páteční večer pobavil trablemi lampasáků. Jó kdyby šlo o ironii...

Dozvěděli jsme se, že reorganizace v armádě se bolestně dotkla celé řady vojáků. Asi tři z nich hbitý reportér navštívil, aby je a jejich manželky svými otázkami takřka donutil lkát nad zmařenými osudy /otázky typu a co děti, neodnášejí to nějak?/. Z rozhovorů vyplynulo, že lampasáci, pro které již není v daném městě zaměstnání v armádě, musejí buď změnit místo, anebo - považte - stěhovat se do jiného města! V odchodu z armády jim brání to, že do nich stát nastrkal armádní peníze, a museli by je vracet, kromě toho nevědí, kde by se svou kvalifikací našli uplatnění /také si to neumím představit/. Mimoto nemají potuchy, kdo by jim nadále poskytl tolik peněz /+ ošacení + strava + služební byty/, aby nemuseli slevit ze své životní úrovně /to bych si možná představit uměl/. Převelení s sebou zase přináší problém ten, že musejí opustit rodiny, resp. rodná města a přátele, resp. byty, které si stačili v minulosti za své peníze zvelebit. Opustí-li lampasák rodinu, je to pro ženu těžké trauma, manželé se psychicky hroutí. Je-li manželství navíc dětné, jde vyloženě o rozbití základu státu. Následuje-li proto žena s dítky svého lampasáčka, dítka mění školu, nemají kamarády, jsou frustrována, těžko se orientují v novém prostředí a horší se jim prospěch. Zkrátka z rozhlasových vln jsem pochopil, že děti vojáků trpí. Nechci se o tuto skutečnost přít, jenom mě fascinuje, jak nonšalantně armádní redakce přehlédla úhelný kámen celého problému. Proto jsem zatoužil vyslovit prostřednictvím těchto novin pár vět do armádních řad.

Vážení necínoví vojáčci, dali jste se dobrovolně na vojnu, tedy bojujte. Kdo chce být lampasákem, ten zřejmě hodlá nést na svých bedrech břemeno zodpovědnosti za vojenskopolitickou situaci ve své zemi. Zříká se tak pohodlného života a vpravdě slouží - na úkor svého poklidného soukromí - státu, který ho za to na druhé straně všelijak zvýhodňuje oproti jiným profesím. Jsem-li lampasák, nepořídím se tři děti nebo nebudu láteřit, že mi někdo brání žít se svými třemi dětmi pravidelným rodinným životem. Jsem-li jednou lampasák, nebudu naříkat, že mi není dopřáno uvelebit se v pohodlném bytě svého rodného města a v pokoji zde dožít. Zkrátka budu připraven obětovat své pohodlí a nechávat se převelovat, aniž bych lpěl na idylickém životě v kruhu svých blízkých. Jsem-li pak redaktor, který chce poukázat na problémy lampasáků /v mnohém možná oprávněně/, uvědomím si nejdříve tyto skutečnosti a nebudu vést s vojákem rozhovor působící dojmem, že odpovídá chovanec ústavu sociální péče. Fraška, kterou způsobí lampasák veřejně fňukající nad svým převelením, je příčinou toho, že nadále nedůvěřuji schopnosti naší armády, nadále budu užívat rčení "zelené mozky" a nadále budu žít s pocitem, že kdyby skutečně o něco šlo, většina našich vojenských kádrů by se - slušně řečeno - rozklepala, a pokud by se přeci dostavila v daný čas na dané místo, je zcela nepravděpodobné, že by ještě dokázala řešit danou situaci na potřebné úrovni. Odpusťte mi, opravdoví vojenští experti, ale je vás nějak málo, a bohužel o vás slyším jen tehdy, když zrovna Irák okupuje Kuvajt.