Přichází zlatý věk aneb od radikalismu k loajalitě

Vstoupil jsem mokrou nohou na Žofín. Byla středa a mžilo. Pozval si mě Respekt jako svého předplatitele dokonce zadarmo, na večer čtenářů Respektu s názvem "Přichází zlatý věk". Vstoupil jsem do malého sálu, kde za dvacet minut měla začít beseda redakce se čtenáři. Místo besedy začalo sedm žesťových bohů Universal Brass Prague hrát klasiku. I Bach se vešel. Sál příjemně hučel, spousta čtenářů Respektu měla naléhavé sdělení pro svého souseda. Kampak na mne s "Kouzelnou flétnou". Muzikanti si z toho rámusu dělali srandu, pomrkávali na sebe a hráli uvolněně. Mylně se domnívali, že je nikdo neposlouchá. Konečně se dostala klasická hudba k masám, splnil se můj šílený sen poslouchat Mozarta v hospodě, kde řinčí půllitry a sálem se nesou neodkladná sdělení. V tom mi došlo, že bohužel nejsem v hospodě. No nic, alespoň mi pořadatelé zrealizovali představu socreálného režiséra, který v historickém filmu předvádí proletariátu jak se bavila a jaký přístup k umění měla šlechta v prohnilém baroku a dalších nesocialistických obdobích. Po čtyřiceti minutách byli hudebníci decentně upozorněni, že čtenáři Respektu již nereflektují na jejich služby.

Do popředí sálu bylo pozváno asi patnáct lidí vesměs se zabývajících uprchlíky a přistěhovalci. Zřejmě měla nastat zajímavá diskuse se čtenáři na toto téma. Představitelé státních i humanitárních organizací, kterých si velmi vážím, však neměli na co odpovídat. Podle mého sklromného názoru měli být přizváni spíše nečtenáři Respektu. Přesvědčovat přítomné o něčem, o čem jsou už dávno přesvědčeni, k velké diskusi nevede.

Ján Langoš si krátce postěžoval na rozpory ve svém nitru. Jednalo se o rozpor mezi přístupem člověka a přístupem vládního úředníka k uprchlické otázce. Trapná byla reakce presidenta Václava Havla na citaci z dopisu Biskupské konference, jemu adresovaného, v němž byl dotázán, proč stát nadřazuje vojensko-politický přístup k uprchlíkům, nad přístup humanitární.

Odpověděl, že ten dopis ještě nečetl, ale že možná jeho poradci na něj už odpovídají a - cituji "dříve či později se ke mně tento dopis dostane, ale nemohu na něj hned odpovědět. Musím se nejdříve poradit se svými poradci". Je zřejmé, že rozporem, kterým se trápí Ján Langoš, Václav Havel rozhodně netrpí. Njlepší realcí na tuto odpověď byla hlasitá poznámka muže, sedícího nedaleko presidenta: "Že já vůl sem vůbec lezl".

Vystoupil i rumunský uprchlík, nyní zaměstnaný v expedici Respektu a nedávný utečenec ze sovětské armády, kterého před sovětskými a československými úřady ukryl a tím i zachránil režisér Kvasnička.

Měl jsem pro původně plánovanou diskusi s redakcí Respektu připraveno několik otázek, kterými jsem však přirozeně nechtěl zasahovat do rozmluvy o něčem jiném. V Respektu č. 36 v článku "Neúspěch nebo dezinformace" je otištěna část našeho prohlášení k událostem okolo letiště Mošnov (otištěno v NN TRK č. 3). Vedle drobných nepřesností - prohlášení nepodepsalo Hnutí za občanskou svobodu, které žádnou činnost bohužel nevyvíjí, ale jeho podstatná část Klub demokratické pravice HOS, nepodepsal je ani VONS, pochybuji, že by Petr Uhl něco takového vůbec dopustil, nýbrž VONN - Výbor za odsouzení nespravedlivě nestíhaných, dále bylo decentně pomlčeno o podpisu redakce Necenzurovaných novin TY RUDÁ KRÁVO - byla záměrně vpašována nepřesnost: o ministru Langošovi nepadlo v celém prohlášení ani slovo. Pouze jsme vyjádřili přesvědční, že ČUTAPO (tajná policie DAK MOVA Bratislava, složená z bývalých příslušníků StB) chce prostřednictvím dezinformace odstranit z vedení FMV ostrůvek demokratických sil, soustřeďovaných kolem náměstka ministra Jana Rumla, protože náměstek Ruml je onen rozhodný muž na svém místě.

Chtěl jsem se tedy zeptat, jestli způsob informování jakým se Respekt v poslední době presentuje, je v rámci přesunu od radikalismu j loajalitě zaštítěn Havlovým heslem: "Žít v pravdě a lásce". Tento posun v uvažování, důraz na dění v zahraničí a nakonec i neuskutečněná diskuse s redakcí mě utvrdila v přesvědčení, že příští večer s Respektem už si budu muset koupit vstupenku.

Ze sálu jsem odcházel s pocitem, že zlatý věk opravdu přichází. Ovšem dorazí k nám, jak už kdysi správně propagoval informační servis, až komunisté všeho druhu a pseudohumanisté bránící průchodu spravedlnosti prohrají volby do parlamentů.

Celý večer však nebyl úplně marný. Vítěžek věnuje Respekt Nadaci pro vzdělávání uprchlíků.

Neokázalá pomoc bližnímu je v civilizovaných zemích běžná a přirozená věc. Kdyby každý z nás, místo nadávání: "zase z nás tahají peníze", věnoval deset korun na charitu, tka by tím dokázal, že to s tím komunismem v nás není zase tak zlé.

Konto Nadace pro vzdělávání uprchlíků: Komerční banka, Na Příkopě,110 00 Praha 1, č. k. 19-11616-011

František Kostlán