--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Dědinová Sidonia č.: 433
Název: Rozpad říše Če-skoslo-venské
Zdroj: NN Ročník........: 0001/004 Str.: 000
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Rozpad Říše Če-skoslo-venské Fejeton politické fikce

Mezi Břeclaví a Bratislavou se náš rychlík plouží krokem. Vojáci oboustranných domobran kutají zákopy a vztyčují ostnaté dráty, zřetelně již použité.

Vjíždíme do malého fašistického státečku jménem Vensko. Zahrnuje zhruba Pováží a západní svahy Velké Fatry, zatímco na východních svazích halekajú bačovia. Prestislava se stala hlavním městem maďarské provincie, a v správním žargonu je označována prostě jako Buda 2.

Naproti tomu nejkrásnější oblasti Tater, od Oravy po Spiš, si přisvojily označení Slo, a v této podobě hodlají vstoupit v roce 2008 do Evropy, jako odnož italského Švýcarska. Jejich žádost u ES podporuje jeden purkmistr z Tessinu, protože jeho babička se narodila v Kvačanech.

Nejčilejší aktivita vládne ve východním Rudohoří, které si z opevněných pozic podmanilo Košice a čtvrtinu Prešova. Dále dosahuje rudohorský vliv až k Humennému, "kde končia prašné cesty". Zatímco Svidnik a okolí se odtrhly, vyhlásily samostatnost a vzápětí byly obsazeny polskými partyzány, skrývajícími se pod jménem pětkrát rozdělené Solidarity. Nejvlivnější silou, která však pracuje převážně v podzemí, je politické hnutí zvané Čača, zlí jazykové tvrdí, že jde o zkratku Čarnogurský-Čalfa, potvrzeno to však není. Známo je pouze, že někdejší místopředseda FV a pozdější (slo)venský premiér byl jmenován nunciem v Rimavskej Sobotě, podle tajných zpráv se zdržuje převážně v Mukačevu a usiluje o odpojení Podkarpatské Rusi od Ukrajiny. Dřívější federální premiér je naproti tomu raným pensistou, snad u Moskvy, snad u Peterburgu. Kdosi jej prý zahlédl v Gorkém.

Po kratičké, nedůležité návštěvě v Trnavě, hlavním městě Venska, se vracíme kolem trosek leopoldovské věznice (vyhozena do povětří na příkaz pokrokového venského diktátora Čundry, což mu jedni zazlívají, druzí přičítají k dobru) do Historických Zemí. Letmo míjíme podivný kombinát zvaný Ču-ču, tj. Čundra-Čuba. Co se nepovedlo jinde, zkouší se, opět s mimořádným úspěchem, v povážském státečku.

Putování Historickými Zeměmi je neméně složité. Zbytek jistého družstva tu posloužil co jádro obnovené Velkomoravské říše. Velkoknížetem je jistý PP, jeho snímek však nikde neexistuje, pouze někteří pamětníci tvrdí, že připomíná vizáží někdejšího českého premiéra. Velkomoravská Novoříše je ale tak bezvýznamná, že po identitě jejích představitelů nikdo nepátrá.

Při průjezdu Brnem nás zdvořile zdraví rakouští celníci. Lid vypadá spokojeně, místo "šalina" říká "úbán", přestože se veřejná doprava odehrává na povrchu, avšak, sympatie je sympatie, a čí chleba jíš, toho píseň zpívej. Pod Brnem roste mohutná chladicí věž nové nukleárky, která má zásobovat Linec a Wiener Neustadt. Zato si mohou Brňáci nakupovat v jejich kaufhausech, protože od nedávna jsou vypláceni v šilincích místo v korunách. Dřívější měna se postupně stahuje a úředně ničí.

Potom protínáme polsko-slezský státní jazyk, sahající v podobě trojúhelníku až do Jihlavy. Polské děti ze smogových oblastí u Katovic se nyní jezdí léčit na Vysočinu, kdysi Českomoravskou. Jediné, co drží pohromadě, zároveň však roste jako vodnatá tykev, je Město Praha. Podivínský Král Václav pěstuje na svazích malostranských zahrad vinnou révu, bývá ho vidět v mnišské kutně, a v interviewech tvrdí, že připravuje cyklus varovných bratrovražedných dramat pod pseudonymem William. Nikdo neví, zda to jsou pouhé adaptace jistého autora 16.století, anebo čerpá-li z osobní zkušenosti. Nicméně je Král Václav nadějným kandidátem na prestižní Einsteinovu cenu, udělovanou státní radou v Santiago de Chile.

S úlevou posléze překračujeme zelenou hranici do spolkové země Če, která se po slavné Klatovské proklamaci připojila k Bavorsku. Če-ští domorodci byli přijati vlídně jako pátý zemský kmen, k příbuzným, kteří sice jinak mluví, avšak dobře spravují svou zem. A o to vlastně běží.

Klatovští doufají, že se jim podaří k podobnému kroku přemluvit i severní Sko, kde na čas převládl zdivočelý hospodský proletariát. Nyní, po zajištění pravidelných dodávek plzeňského a bavorského piva, již zcela ztratil původní bojovnost, takže se k slovu dostávají ušlechtilejší síly. Nelze zcela vyloučit, že se od Klatov začnou šířit myšlenky, které by mohly vést k postupné obnově rozpadlé domoviny.