--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich č.: 434
Název: Tanec nad propastí
Zdroj: NN Ročník........: 0001/004 Str.: 000
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 21.08.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

T a n e c n a d p r o p a s t í Pokus o vojenský převrat v SSSR, který proběhl téměř na den shodně s neblahým výročím sovětské okupace Československa před 23 lety, prokázal permanentní nebezpečí militantních komunistických sil nejen za našimi východními hranicemi, ale i u nás.

Stále polemizovat o tom, zda komunisté - dnešní, včerejší či předvčerejší - jsou schopni se změnit a stát se logicky a přirozeným způsobem uvažujícími jedinci, je mrhání časem. Komunismus je stav ducha a nikoli pouhé intelektuální pochybení. V myslích všech "bývalých" tato latentní psychická choroba přetrvává, liší se pouze různým stádiem průběhu daným délkou služby této nenávistné ideologii a výší zastávané funkce. Letitá historie komunismu, deviantní a zločinné ideologie pomateného kolektivismu, je provázena desítkami miliónů zavražděných a stamilióny lidí po řadu let tvrdě a nemilosrdně utlačovaných ve všech zemích, ve kterých tento "předvoj lidstva" uchvátil moc. Těm, kteří stále ještě pochybují a v hloubi duše věří, že jejich přerod je možný, připomínám justiční vraždy, mučení, koncentrační tábory, pronásledování rodin neprávem odsouzených, likvidaci duchovních hodnot a staletých tradic našeho státu, zglajchšaltování školství a kultury, potlačení národního cítění, totální devastaci morálního vědomí a hrůzy napáchané na životním prostředí. Výčet škod páchaných po celou dobu existence tohoto nenávistného systému by zaplnil mnoho stran, kterých se mi spíše nedostává.

Někteří lidé možná namítnou, že nám už akutní nebezpečí převratu nehrozí, že naše situace je stabilní a dostává se nám záruk ze Západu, že to prostě není možné. Oněm prostoduchým optimistům doporučuji porozhlédnout se kolem sebe. Prozkoumat složení vládních i správních orgánů, ministerstva vnitra a obrany, justice, legislativy, vedení stále ještě státních podniků i nově vznikajících akciových společností, zemědělských družstev... Co se změnilo ? Většinu rozhodujících postů ve vládních i hospodářských funkcích i sdělovacích prostředcích obsadili lidé, ve vzdálenější či zcela nedávné minulosti svázaní s bývalým bolševickým režimem. Počet prověřených estébáků a prozatím veřejně neodhalených konfidentů na důležitých místech všech rezortů, včetně bezpečnostních složek a armády, je natolik zarážející, že obavy o demokratický vývoj v zemi jsou oprávněné. Stejně jsou zastoupeni i bývalí komunisté z partajní nomenklatury let minulých. Prominenti, jejichž jména vzbuzují neblahé reminiscence u střední i starší generace. Tito, mají nehynoucí zásluhu o přivedení nechtěného dítka místního komunismu na svět, jemuž stáli u kolébky, a stejnou měrou se podílejí na konzervaci postkomunistické společnosti. Jsou už opět pevně usazeni v přežívajících bolševických strukturách a pod maskou pseudohumanismu a údajného liberalismu (tolik proklamovaného Občanským hnutím), jejichž sloučeninou je zřejmě onen český politický realismus, jímž se honosí Petr Pithart, působí jako brzda systémovým změnám. Pochopitelně, že podobní, vesměs bývalí soudruzi z různých období režimu, mají obsazeny klíčové vládní funkce - Marián Čalfa, již zmíněný "realista" Petr Pithart, Pavel Rychetský, Jiří Dienstbier, zasloužilý tvůrce rudých ústav - Zdeněk Jičínský, čelný normalizátor a signatář ostudného moskevského protokolu z roku 1968 - Alexander Dubček (trapná postava naší politiky), Luboš Dobrovský s početnou oficírskou garniturou stále ještě komunistické lidové armády, loňský razantní muž Tomáš Sokol, bývalý ministr Richard Sacher ... Jim po bok se řadí protagonisté našich slavných nesdělovacích prostředků - Petr Uhl a televizní šéf Kantůrek, hlásných trub státního establishmentu. K těmto, již většinou zasloužilým soudruhům, patří ještě celá plejáda méně známých postaviček různých sort a odstínů, přičemž se někteří, ještě teplí soudruzi, jako ministr průmyslu Vrba a ministr dopravy Nezval, řídí stále heslem: Dohnat a předehnat - samozřejmě soudruhy zasloužilejší. Smutným faktem je skutečnost, dotýkající se nás, kteří se díky nostalgii stále nemůžeme zbavit podivného "disidentkomplexu", že vše na naší absurdní scéně se děje s plným vědomím Václava Havla! S hrozbou bolševického převratu v zádech musíme začít jednat tak, aby nám naše děti nevyčítaly totéž, co naše generace nemůže zapomenout svým rodičům.

V prvé řadě musí odstoupit ti, kteří vedou zemi tam, kde již jednou byla: Marián Čalfa, Petr Pithart, Alexander Dubček, Pavel Rychetský, Zdeněk Jičínský, ministr obrany Dobrovský. Jejich vědomě polovičatá řešení nás mohou zavést do propasti, ve které se téměř ocitl Sovětský svaz. Urychleně musí být vypracovány a přijaty zásadní zákony o debolševizaci společnosti, zákon prohlašující StB za zločineckou organizaci, jehož součástí musí být zveřejnění jmen všech pracovníků a spolupracovníků formou telefonního seznamu. Podobně i právní úpravy umožňující odebrat komunistickým exponentům neprávem nabytý majetek a vyloučit je z privatizace. Je nutno zrušit všechny gumové paragrafy a vyloučit tvorbu úprav umožňujících jejich stálé zneužívání. Přijmout konečně zákon, který definitivně odstraní monopol státních sdělovacích prostředků a další úpravy umožňující aplikaci lidských a občanských práv bez omezení. Na podporu nutných opatření je třeba použít všech zákonných prostředků, včetně demonstrací i stávkové činnosti, podobně jako v listopadových dnech 1989.

Vyhněme se konečně vágním formulacím a nazývejme věci pravými jmény - svůj postoj prezentovaný v článku publikovaném počátkem loňského roku v Informačním servisu pouze poopravím: "Jsem antikomunistou. Nikoli pouze ve smyslu filozofickém, ale i prakticky..."

A nemylme se, propast, o které jsme se domnívali, že se jí vzdalujeme, se nám stále otevírá u nohou.

B. Karel, 21.8.1991