--------------------------------------------------------------------------------
Autor: V.P. č.: 490
Název: Živý prapor
Zdroj: NN Ročník........: 0001/005 Str.: 005
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 16.07.1918 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Vzpomínka na vyvraždění carské rodiny Mikuláše II.,16. července 1918. Když jsme se po únoru 1948 setkávali v uprchlických táborech

i s ruskými exulanty, z nichž mnozí přišli z našich zemí, kde byli

od konce 1. světové války, nejednou přišla řeč i na osud cara Mikuláše

II. Věděli, že carská rodina byla vyvražděna, když se k Jekatěrimburku

blížily jednotky čs. legií. Kolikrát to znělo i tak, že právě tato

okolnost byla asi příčinou tragického konce poslední rodiny Romanovců.

Padly i poznámky, že české legie mohly lehce včas zachránit národní

Rusko, které bylo již na cestě k parlamentní demokracii, kdyby se

o to byly jen pokusily. Je snad možné, že vnější bojové okolnosti mohly uspíšit

tragický konec carské rodiny, ale její osud byl zpečetěn - dle vyjádření

Trockého-Bronsteina - rozhodnutím samého Lenina, který nechtěl nechat

"bílým" (tj. antikomunistům) "živý prapor, kolem něhož by se mohli

shromáždit!". To bylo právě v době, kdy se komunisté sami nacházeli

ve velké tísni! Tento surový čin likvidace cara měl jednak odstrašit

nepřátele, jednak ukázat i vlastním stoupencům, že není návratu k

minulosti a že pro komunisty je možné jen dokonalé vítězství nebo

totální zničení! ("The Genesis of Czechoslovakia", Josef Kalvoda,

str. 375).

S osudem cara se běžně spojovala - a to ještě i dnes -

otázka, zda mohly české legie uchránit národní Rusko od záhuby v komunismu.

Klíčem ke všem takovým a podobným otázkám je odpověď na

základní otázku : "Kdo měl ten vliv a moc legie k takové záchraně

povzbudit a vést?" Víme, že to byl Masaryk. Ten se však hned od počátku vyslovil

pro neutralitu, v tom jej následoval i Beneš. Na hodnocení situace v Rusku se Masaryk diametrálně rozcházel

s názory Duricha, který tvrdil, že neutrální postoj Masarykův napomáhá

komunistům a vyvozoval, že komunismus není jen záležitostí Ruska -

jak hlásal Masaryk - ale záležitostí evropskou a světovou. Téhož názoru

byli i spojenci i mnozí z českých politických i vojenských vůdců,

zejména Kramář. Masaryk jednal, jakoby neznal Marxův "Komunistický manifest"!

Na konferenci v Jassy (Rumunsko) koncem r. 1917 generál

Alexejev věřil, že by pomocí čs. legií mohl zachránit "Donskou oblast",

kde čekal generál Kalewdin se 100.000 kozáky, a tím uchránit případně

celou Rus od bolševismu. Masaryk odmítl požadavek náčelníka spojenecké

mise v Jassy, aby čs. jednotky obsadily Bessarabii a jižní Rusko (Ukrajinu)

a tím pomohly spojencům udržet jižní frontu (ukrajinskou). Masaryk

tento plán spojenců zmařil. Když pak 25. ledna 1918 vyhlásila Ukrajina

svou samostatnost, vyslovil se Masaryk rozhodně proti svobodné Ukrajině

mimo rámec Ruska v obavě, že by se prý taková Ukrajina mohla stát

provincií Německo-Rakousko-Uherska. Masaryk, který tak vehementně zastával bojovou neutralitu

čs. legií v revolučním Rusku, že byl zato mnohými nazýván zrádcem

národního Ruska, sám později prohlásil že mohl Rusko zachránit od

bolševizmu ve dnech povstání petrohradských komunistů, 7. listopadu

1917, kdy měl k dispozici 2 divize (40.000) zkušených a dobře vyzbrojených

legionářů.

Masaryk se tragicky mýlil v domnění, že ustavení vlády Sovětů

je jen přechodná fáze, na Rusko samo omezené proletářské revoluce.

V názoru na komunismus se Masaryk i Beneš zásadně rozcházeli

i se Štefánikem, který si byl mimo to i vědom vděčnosti k národnímu

Rusku za zřízení čs. legií, jež vyzýval ještě na jaře 1919 - před

návratem ze Sibiře do Evropy - k neúprosnému boji proti komunismu,

nepříteli svobody a důstojnosti člověka a celého lidstva. Po tragédii na vojnarském letišti, 4. května 1919, jeho

hlas umlkl.

Na pařížské mírové konferenci se Kramář, předseda čs. vlády,

zasazoval o intervenci spojenců na záchranu národního Ruska. Viděl

v tom druhu, novou příležitost pro naše legie a prozřetelností výzvu

k velikosti našeho národa nejen ve Slovanstvu a Evropě, ale i v historii

celého lidstva. 18. července 1919 obdržel na konferenci přípis od

prezidenta Masaryka, že je zbaven svého úřadu. Pro Masaryka se měly čs. legie stát základem budoucího státu

Čechů a Slováků v souhlase s jeho neskrývanou, protikatolickou filozofií.

Již 31. srpna 1917 divizním rozkazem nahradil dosavadní ruská vyznamenání

Kříže sv. Jiří, křížem "husitským" a pluk sv. Cyrila a Metoda přejmenoval

na pluk Jiřího zPoděbrad. Třetí pluk a dělostřelecká brigáda se staly

útvary Jana Žižky z Trocnova. Tak byly původní pluky sv. Václava a

sv. Cyrila a Metoda ze slavné bitvy u Zborova (2. července 1917 přejmenovány

v duchu Masarykovy státotvorné filozofie. Při agitacích pro vstup

do čs. legií označoval Masaryk za největší nepřátele čs. hnutí za

svobodu mezinárodní kapitalisty a Vatikán. Proto se hesla "Pryč od

Říma" a"Řím musí být souzen a odsouzen" mísila do jásotu 28. října

1918.

Ještě 28. října, když už bolševické jednotky učinily konec

nezávislosti Ukrajiny a Bílé Rusi, obhajoval Masaryk svou neutralitu

k ruské revoluci. Proto mohl generál Syrový, který vždy ochotně plnil

příkazy Benešovy, vydat v únoru 1920 admirála Kolčaka bolševikům i

se zlatým carským pokladem. Kolčak byl zastřelen 7. února a jeho poslední

slova prý byla: "Spasibo vam, Čecho-sobaki!". Churchil, který si vážil Kolčaka, se s politováním vyslovil

o této zradě, kterou si čs. legie potřísnily svou dosavadní dobrou

pověst.

Zde už je těžko hovořit o neutralitě! Téhož roku v srpnu se valily armády bolševiků přes Polsko

s úmyslem spojit se s německým proletariátem k ovládnutí Evropy dle

směrnic Trockého na světovou revoluci. "Zázrak na Visle", jak dosud

Poláci nazývají toto vítězství nad přesilou komunistické invaze, tomu

zabránil.

Tak Poláci po druhé zachránili Evropu: 1863 u Vídně před

Turky a 15. srpna 1920 na Visle před bolševismem (byť jen na čtvrt

století)!

Čeští železničáři, jak známo, zadrželi vlaky z Francie

se zbraněni pro napadené Polsko. Prý odvetou za Těšínsko! Jak malými jsme dovedli být v této osudové hodině Evropy!

V našich vůdcích jsme zradili národní Rusko, po 28.říjnu

1918 jsme zklamali důvěru a naděje Slováků a napadenému Polsku jsme

odepřeli pomoc! Nedaleká historie prokázala tragičnost Masarykova postoje!

Jeho, Benešem sdílená neutralita, umožnila vzrůst komunismu na Rusi

a jeho protikatolická filosofie nedovedla zabránit zhroucení jím budovaného

státu ještě jen před 20. výročím "Dne svobody"! Proces, který Masaryk

zahájil, skončil Benešovou smlouvou v Moskvě 1943, kdy vložil osud

našeho národa do rukou Stalina. Únor 1948 byl jen předehrou k okupaci

1968.

@PRAPOR = V historické perspektivě to bylo osudově prozřetelnostní,

že jeden z nejmenších národů Evropy stál u zrodu apokalypticky založeného

a zaměřeného zjevu? Zrození komunistické moci, která zahájila novou

etapu lidských dějin utrpení, poroby a beznaděje. Vůdcové našeho národa měli možnost a moc v zárodku zašlápnout

rodící se Zlo! Bylo snad souzeno světu, že tak neučinili? Čím si zasloužil být nástrojem k rozhodnutí dějinně tak

osudovému?

Proč museli legionáři pod prapory Božích bojovníků, Masarykem

vztyčenými, nečinně přihlížet k růstu v dějinách dosud nevídaného,

neslýchaného Zla? To byl ten "husitský duch", jímž chtěl Masaryk legie oduševnit?

Naši vůdcové se v kritickém okamžiku nerozhodli v duchu

tisícileté křesťanské tradice národa, z níž svévolně odepsali půl

tisíciletí původních dějin s ideou cyrilometodějskou a svatováclavskou

i s inspirační ideou blanických rytířů pod korouhví sv.Václava!

Měřítkem věcí jim byly jen jejich osobní aspirace a cíle!

Na pochybné znalosti a hodnocení národních i světových dějin

a na pochopení pravého smyslu jejich našimi vůdci tragicky doplatilo

národní Rusko náš národ i Evropa a celé lidstvo! Je hrůzné pomyšlení na to, že v hlubinném

zamyšlení nad osudným omylem neutrality, jež vedla k bezměrné katastrofě lidstva

- včetně obětí nedávných demonstrací čínských studentů - jako bychom

ve vanu mrazivých větrů sibiřských slyšeli z mohyl všech ubitých,

umučených a hladem vymořených onen zoufale bolestný povzdech: "Spasibo

vam, Čecho-sobaki!" Jedna z pravoslavných církví ruské orthodoxie vexilu prohlásila

před několika lety vyvražděnou rodinu cara Mikuláše II. za mučedníky

a umístila jejich ikonu mezi ostatní uctívané ikony v cerkvi. Pozvedla

tím "živý prapor", kolem něhož se dnes duchovně shromažďují ti, kteří

v úctě ke všem obětem světového komunismu věří v brzké "zmrtvýchvstání"

utrpením osvěžené a posílené svobodné "Svaté Rusi!" Jsme moc dlužni národnímu Rusku, Slovanům, Evropě a celému

lidstvu!

V. P.

P. S...: Zavražděni byli carští manželé, jejich pět dětí a čtyři služební.