Závidíme Vám čtenáře, milé Lidové - noviny,

nemáme Vás za lháře, neb jste takové - dobré. Profesionálně i lidsky. Milé Lidové noviny, jak Vás často oslovují Vaši čtenáři, kteří Vám píší v obou našich federativních jazycích! Když už se chcete obořit - ať už s humorem nebo s vrchnostenským pohoršením - na jiné noviny, které jsou nesrovnatelně hůře vybaveny než Vy, čiňte tak prosím alespoň s otevřeným hledím. Nikoli tedy alibistickým zveřejňováním ironických dovětků z prognostických dementi nebo z dopisů čtenářů, zavánějících objednávkou nejméně na dálku Václavského náměstí, kde Vaše novodobé politické i etické centrum československé žurnalistiky sídlí. Sotva budete tvrdit, že se s těmito názory neztotožňujete. To by pro nás bylo opravdu překvapení.

Váš čtenář Zdeněk Mareš z Prahy s na příslušné straně Vašeho čísla ze dne 7. 10. 1991 svěřuje se svým zážitkem nad č. 3 našich novin TY RUDÁ KRÁVO. Zřejmě by je nevzal do ruky, kdyby mu je doma na stole nezapomněl švagr z Olomouce Po tomto důležitém distančním detailu se rozběsňuje nad napadáním představitelů našeho státu, jmenovitě Alexandra Dubčeka a Petra Pitharta. Souhlasili bychom s nevyřčeným: soudruzi, kteří si toto dovolí, to snad ani nejsou soudruzi! Logicky následuje uvážlivá chvála poledníku Špígl, nejprve s vážnou notou o jeho poukazech na rozbujelou zločinnost, kterých by si měl povšimnout prokurátor /Devátý, Kubáte a Žáku, třeste se!/, poté o zbytku poledníku, sloužícím tomuto čtenáři k poctivému zasmání, což naopak v žádném punktu nesvede nad novinami TY RUDÁ KRÁVO. Pokud tedy přijmeme toto smíchání holek a vdolků, vyplývá z něho stoupencům takovéto říše čtenářského zájmu jedno povzbuzení: O Špígl se nebojte, budou-li v tom rudokravské prsty, lidovky jsou s Vámi - a kdovíkdy jinak! Závěrem čtenář také varuje před nebezpečnou ubohostí novin TY RUDÁ KRÁVO, před tímto „praubohým periodikem“. Chceme Vás ujistit, milé lidovky, že významný skvost takto umístěné předpony PRA nijak nespojujeme se stářím Vašich ctihodných novin. To bychom ani samodědicům Adolfa Stránského a Karla Čapka nemohli udělat především z úcty k oběma jmenovaným.

Milé lidovky, ponecháme zatím raději stranou náš názor na Vaši pozitivistickou krmičskou péči o občanskou pohodu současné měšťanské vrstvy v oné podobě, do jaké se stihla ztvárnit za reálného socialismu až do pohotového cinkání klíči po náměstích a v prakticky nepřerušeném režimním aplausu. To je širší téma. Zaujala nás pozoruhodná „skromnost“ Vašeho tvůrčího vkladu ke zmíněnému dopisu Vašeho čtenáře. Citace jeho dopisu je ukončena spojením našeho redaktora Josefa Maracziho, podepisujícího se jako Pepino Maraczi, se všemi nectnostmi, které čtenář v našich novinách zjistil. Vrcholí to označením tohoto redaktora za fašistu. Prý asi dobře ví, proč se této nálepce předem brání. Souhlasná euforie redaktora, který stránku DOPISY do tohoto Vašeho čísla připravoval, a zřejmě i lechtání jeho bránice nad jménem našeho redaktora, přiměly tohoto člověka k označení dopisu tučným titulkem PEPÍNO MARACZI. Mimochodem, toto jméno není zcela neznámé z manifestací v ulicích, z policejních stanic a ze setkání na Kampě pro ty, kteří se před léty nepohybovali v disentu toliko po nejvyhledávanějších salónech. Nepodezříváme Vašeho redaktora, že č. 3/1991 TY RUDÁ KRÁVO četl. Rádi věříme, že zapomětlivý švagr není vždy po ruce. Jinak by si pan redaktor povšiml, že „výplody“ s podpisem Pepino Maraczi zaplnily naše č. 3 pouze na jedné straně a to v krátkém dokončení jeho článku Totalisti, fóristi z předchozího čísla, kde na rozdíl od tohoto č. 3 na Dubčeka a Pitharta opravdu nadává, a ještě půlsloupkovém článečku a kvalitě pitné vody. Autorem článku O hanbě jménem Dubček, který vyšel i v jiných novinách než u nás, je pan Antonín Bělohoubek pracující dnes ve FS, jedna z obětí normalizace, signatář Charty 77 (v lednu 1977 a HOS.

Milé lidovky, budete-li nadále v tak neupřímném žonglování se jmény redaktorů takto přízemně pragmatičtí, když chcete vyjádřit svůj postoj k jejich novinám, nebudete nikdy - ani při nejnebetyčnější samolibosti - oním světýlkem na konci tunelu /za které se zjevně a kdoví proč považujete/, ve kterém se pohybuje naše chabá žurnalistika. Nesoudíme, že my se této chabé úrovni vymkneme sebesilnějším křikem. Nejen o něj se nám totiž jedná. Jakkoli jsme oproti Vám slabí a prestižně bezvýznamní, tedy amatérští, děláme svou práci se zájmem o nezastíranou pravdu a bez platů a honorářů, na jaké jste u Vás už viditelně zvyklí. Můžete se nad tím srdečně zasmát a nebo se poslušně pohoršit, ale nepolepšíte si tím profesionálně ani v odpovědnosti za svou zvolenou cestu. Pak už Vám to nevyřeší ani šéf na autorskou účast v novinách permanentně rezignující, ani šéfredaktor autorsky plodný.

Redakce NN TRK