--------------------------------------------------------------------------------
Autor: CK č.: 552
Název: Inteligence v řadách KSČ
Zdroj: NN Ročník........: 0001/007 Str.: 011
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: . . Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Marxisté definují inteligenci jako vrstvu, sloužící vždy vládnoucí třídě. Neříkají, kdo k ní patří. Prostý dělník může mít vyšší vrozenou inteligenci než akademik. Dělí je jen míra vzdělání. Ta umožňuje děje lépe analyzovat, poznávat souvislosti a domýšlet důsledky, a proto přináší i větší míru zodpovědnosti a viny v případě selhání. Kdo za totality chtěl lehce budovat úspěšnou kariéru, musel vstoupit do KSČ. Tím získal i moc a možnost rozhodovat o druhých. Taková nezdravá ctižádostivost zrodila socialistickou inteligenci.

Pětačtyřicátníci (1945-1947)

Věřím, že před r. 1948 vstupovali do KSČ v dobré víře, že pomohou vybudovat spravedlivou a lepší společnost. Toto vysvětlení je možno přijmout jen u prostého člověka, ne u příslušníka inteligence. Kýžený cíl přece nabízela i soc. demokracie. Lišila se od záměrů KSČ jen volbou prostředků k dosažení cíle. A proto, kdo z řad inteligence vstoupil do KSČ, vyslovil souhlas s metodou násilí diktatury proletariátu a třídního boje. Proč tehdejší dvacetiletí místo romantice lásky a mládí dali přednost pochodu v řadách chladné totalitní strany za zpěvu : "Kupředu levá?" Jejich hlas svědomí se zřejmě dal lehce "odkecat" (Havel : Asanace). Jen tak lze vysvětlit, že schvalovali diskriminaci lidí jen proto, že se narodili určitým rodičům - kapitalistům- a zapomněli, že nedávno šly ze stejného důvodu na smrt židovské děti. Jen tak mohli přehlédnout společné rysy všech diktatur. Jsem přesvědčen, že je zaslepila touha po moci a rozhodování, snad neuvědomělá, která se později plně vyjevila.

Osmačtyřicátníci (1948 - 1968)

Prvním úkolem KSČ po únoru 1948 bylo nastolení diktatury proletariátu. Příslušníci inteligence se do tehdejších nezákonností Akčních výborů plně zapojili. Co to v nich bylo, že se neštítili zasednout po bok oné obdobě maratovské lůzy Výborů veřejného blaha z dob francouzské revoluce? Vždyť každý máme v sobě to, co Kant nazývá mravním zákonem. Proto i dítě pozná nemravnost postihu spolužáka za to, že nebyl v Pionýru. Proto ani 42 let demagogické propagandy neudolalo naši mládež.. Druhým úkolem bylo provést nábor nových členů, podle metody : "Podepiš, nebo vyletíš". Již tehdy se osvědčila metoda vydírání rodičů pohrůžkou postihu dětí. Proletář nemá co ztratit, a proto na nábor reagovalo 5x méně dělníků než "ostatních". Část nových členů bylo pasivních, a nelze je odsuzovat, že podlehli strachu. Mnoho bohužel pochopilo, že stranická aktivita jim přinese prospěch. Dělničtí předsedové brzo poznali, že s. doktor se lépe vyjadřuje a vyzná se v písemnostech. Rádi jim přenechali své funkce. Stranická školení vyžadovala učitelský aktiv, ideální uplatnění pro stranickou inteligenci. Ani odhalení Stalinových zločinů je nepohnulo k tomu, aby se vystavili nebezpečí ztráty svých prebend, a odsoudili je. Došlo jen k liberalizaci, která vedla k smrtelnému hříchu komunisty, ke vzniku frakce A. Dubčeka. Tehdy se za ni postavil celý národ, který po letech ucítil první závan svobody.

Normalizátoři (1969 - 1989)

Srpen 1968 vyjevil politickou naivitu, kterou bylo přehlédnutí existence zločinné brežněvovské moci. Opět za podpory inteligence se začalo formovat "zdravé jádro strany". Vzpomeňme sochaře Famíru, herečku Švorcovou, univ.prof. MUDr. Hrbka a jiné. Aktivitou vynikali zejména osmačtyřicátníci. Pětačtyřicátníci, kterým nebylo možno prominout frakční činnost, jsou odsouzeni k zatracení. Snad proto, že "nemají co ztratit než své okovy", se s nimi setkáváme s jako významnou složkou disentu. V roce 1968 nezpochybňovali ani myšlenku socialismu, ani vedoucí roli strany, kterou chtěli jen zreformovat. A tak mnozí z nich po letech útrap s nezměněným přesvědčením v srdci zaujali vedoucí pozice v OF, a touto cestou i ve státě.

1990 .......

Zdál se mi zlý sen. Přepadl mne vrah. Nebyl v kondici. Stačil sametový náraz, upadl a pustil nůž. Chtěl jsem ho odzbrojit. Objevil se zástup disidentů- pětačtyřicátníků. Nedělej to! Udolej ho mravní převahou! Zastydí se a změní se. I my jsme byli kdysi takoví, a podívej se dnes! Pozor, bere si nůž! Styď se! Chceš mu snad upřít demokratické právo užívat nože? Nebuď jako on a nepoužívej násilí!

Asi by to byl kultivovaný přístup. Zhlediska praktické politiky však naivní, a protože umožňuje recidivu násilí, bezesporu nemravný. Jako dříve, tak i dnes sdělovací prostředky ovlivňují veřejné mínění. Kdo to v nich sedí, že zase povolují jen neadresnou kritiku? A protože opět povolují jen kritiku, kterou považují za "konstruktivní, znovu s námi manipulují. Tvrdě vyžadují odpuštění. Chameleoni zůstávají ve funkcích. Přece se ke KSČ nezachováme tak nedemokraticky, jak učinil celý svět po válce v případě NSDAP! Kdybychom KSČ zakázali, zahnali bychom ji do ilegality. A tak tím, že jsme jí nechali organizační strukturu, tisk, spojovou techniku, jsme jí asi účinně zabránili, aby skryla tu činnost, kterou skrýt chce.

A tak jsem se probudil ze sna. Probudilo mne mrazení v zádech.

Doslov 1991

Blíží se Dušičky. Zašel jsem k zapomenutému hrobu Františka Kriegla. Raduj se! Saša Dubček se pochlapil. Vzal si z Tebe příklad. Ty jsi se v Moskvě v r. 1968 postavil proti všem a nepodepsal jsi. Stejně tak i on se proto dnes nebál postavit se názoru většiny a nepodepsal. Hřbitovním listím pohnul vánek. Tiše zaznělo: "Je lidské vyhnout se zodpovědnosti za své činy." CK