--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Duha č.: 583
Název: Jaderný odpad - vstupenka do nebytí
Zdroj: NN Ročník........: 0001/008 Str.: 000
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

vstupenka do nebytí

Narůstající množství vysoce radioaktivních odpadů ve Spojených Státech, v Evropě, v SSSR i v zemích Třetího světa způsobí, že již na konci tohoto století bude nutné uložit odpady o aktivitě 150 000 MCi (megacurie). Otázka je velmi jednoduchá: Jak můžeme zajistit, aby se toto velké množství koncentrované radioaktivity nestalo hrozbou pro budoucí generace?

***

Vysoce radiokativní odpad je extrémně radiotoxický. Obsahuje zejména zbytky vyhořelého paliva, má dvě hlavní složky:

1) Štěpné produkty: Jsou to prvky, které vznikají štěpením uranu v reaktorech. jedná se o alfa zářiče s většinou krátkým poločasem rozpadu (90Sr-stroncium, 137Cs-cesium: poločas rozpadu kolem 30 let). Po 600 letech je v dopadu obsažena jen jedna miliontina původního obsahu, což je množství, které lze považovat za neškodné. Avšak jsou zde přítomny i izotopy s dlouhým poločasem,

například 99Tc-technicium (200 000 let) nebo 129I-jod (16 miliónů roků). Štěpné produkty zapříčiňují převážnou část radiace a uvolňování tepla z odpadů v prvních několika stech letech. Zároveň jsou tak nebezpečné, že i v množství řádově miliontin gramu jsou schopny vyvolat při styku s živou tkání rakovinu.

2) Vedlejší produkty štěpení: Jsou to prvky vznikající po zachycení neutronu jádrem uranu. Zejména jde o sérií aktinidů - izotopů plutonia, americia, neptunia atd. Většina z nich jsou opět alfa zářiče, které se ale rozpadají mnohem pomaleji. Například izotop 239Pu-plutonium, resp. 237Np-neptunium má poločas rozpadu 25 000, ve druhém případě dokonce, 2 milióny let. Tyto látky vyžadují izolaci po dobu delší, než jsou geologická období. Jsou stejně nebezpečné jako předešlé.

***

Dnes se zkoumá několik různých metod ukládání radioaktivních odpadů. Lidé, kteří podporují rozvoj jaderné energetiky, vidí bezpečné řešení v tom, že se odpady po určitém upravení pohřbí uvnitř stabilního geologického masivu nebo pod mořským dnem. Tato koncepce ovšem vznikla z potřeby vyvolat na veřejnosti dojem, že způsob ukládání jaderných odpadů je znám. Skutečnost je bohužel jiná.

Pro ukládání radioaktivních odpadů je totiž nezbytné nalézt úložiště spolehlivé tisíce let. Experiment, který by mohl prokázat bezpečnost takového řešení by musel trvat alespoň stejně tak dlouho. Jaderný průmysl však počítá s ukládáním v současnosti nebo alespoň v nejbližších desetiletích. Takový přístup, který přijímá nějakou

teorii aniž by ji ověřil v praxi, je neobhájitelný. Situace by navíc vypadala jinak, kdyby šlo pouze o akademické diskuse, které nepředstavují žádné nebezpečí pro obyvatelstvo. Bohužel je v sázce mnohem víc - lidské životy, kvalita životního prostředí a budoucnost následujících generací.

Většina zemí se potýká s nedostatkem zodpovědnosti i pouhé kvalifikace na to, aby mohla zajistit alespoň přijatelné bezpečné skladování již existujících odpadů, nemluvě o množství, které vznikne v budoucnu. Navíc se mnoho zemí, využívajících jadernou energetiku, nachází v oblastech s častým výskytem zemětřesení a vulkanické činnosti, které mohou

v jediném okamžiku zničit veškerá bezpečnostní opatření a rozšířit radioaktivní spad po celé biosféře. Která ze zemí, dnes využívající jadernou enrgii, může zaručit na stovky tisíc let svou technickou, sociální a politickou stabilitu nutnou k bezpečnému uchovávání odpadů? je vůbec reálné spoléhat na to, že se vyskytne (kdekoliv na Zemi) sabotáž

nebo válečný konflikt, který by zasáhl osudné místo, spojené s jadernou energetikou nebo ukládáním odpadů?

Pokračující výroba jaderné energie je založena, mimo jiné, na předpokladu, že řešení jaderných odpadů existuje a bude v budoucnosti nalezeno. Neznáme však žádný přírodní zákon, který zaručuje řešitelnost všech technických nebo vědeckých problémů. Problém jaderných odpadů vyřešen není a možná nikdy nebude.

NEVYŘEŠENÉ ASPEKTY JSOU TAK ROZSÁHLÉ, ŽE Z MORÁLNÍHO HLEDISKA NELZE PŘIJMOUT JADERNÉ TECHNOLOGIE, KTERÉ TENTO ODPAD VYRÁBÍ. PROTO OTÁZKA, JESTLI MUŽEME VYRÁBĚT DALŠÍ ODPADY, TJ. JESTLI MUŽEME POKRAČOVAT VE VÝSTAVBĚ A PROVOZU JADERNÝCH ELEKTRÁREN, MÁ JASNOU ODPOVĚĎ: "NE!"

HNUTÍ DUHA

JAKUBSKÉ NÁMĚSTÍ 7

602 00 BRNO