--------------------------------------------------------------------------------
Autor: NN č.: 599
Název: O podivném svědomí A. Dubčeka
Zdroj: NN Ročník........: 0001/008 Str.: 000
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Že by A. Dubček měl opravdu svědomí mnohem zachovalejší, než předseda SL R. Battěk? Ten totiž lustrační zákon podepsal, a to bez "heroického boje" se svým svědomím, jaký prý kvůli nepodepsání tohoto zákona svedl A. Dubček. Neměli bychom asi zapomínat na to, že ten "hrdinský čin" (nepodepsání lustračního zákona) má také jakousi odvrácenou stranu: znamená totiž
zároveň i souhlas s tím, aby oni "ukřivdění" zůstali dál na svých místech. - není to podivné svědomí, které chce toto?
Ale svědomí A. Dubčeka bylo přece velice podivné už před dvaceti lety! Projděme si třebas Dubčekem (jako předsedou FS) podepsané "Zákonné opatření o některých přechodných opatřeních
nutných k upevnění a ochraně veřejného pořádku" ze dne 22.8.1969! Tady se Dubček nerozpakoval podepsat zvýšení horní hranice odnětí svobody o polovinu u "trestných činů" pobuřování, hanobení představitele republiky, tzv. podněcování a tzv. výtržnictví, a to s tím, že "přípravné řízení podle
trestního řádu se nekoná", že "účast obhájce se připouští teprve
v řízení před soudem" a, že "zadržení orgány SNB může trvat až
tři týdny"! V <177> 4 se říká, že "toho, kdo svou činností narušuje
socialistický společenský řád a ztrácí tím důvěru
potřebnou k zastávání dosavadní své funkce nebo svého dosavadního místa, lze z funkce odvolat, případně s ním okamžitě rozvázat pracovní poměr... Studenta lze za uvedených okolností vyloučit z dalšího studia". - A nešlo o postihy časově omezené, šlo o postihy doživotní! Není snad Dubčekův
podpis i pod touto hanebností přímo důkazem, že kdyby ho Husák nevypoklonkoval, tento "věrný syn rodné strany", by nejspíš také bez uzardění normalizoval až do listopadu 89? Ale ani tím ještě zdaleka nejsou podchyceny "výjimečné kvality" svědomí A. Dubčeka v celé jejich úplnosti! Bylo by třeba se ptát, jak si to "přejemné" svědomí poradilo s politickými rozsudky smrti v padesátých a šedesátých letech, jak si poradilo s politickými rozsudky nad tisíci statečných a ušlechtilých lidí, kteří se provinili jen tím, že se dovolávali základních lidských práv.
Není to velká nestydatost a velký cynismus, když jistí lidé mluví o svědomí
a dovolávají se ho třebas proti lustračnímu zákonu?
NK