--------------------------------------------------------------------------------
Autor: výbor FF Akční č.: 609
Název: Pravda vítězí
Zdroj: NN Ročník........: 0001/008 Str.: 000
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
v Brně. V Brně dne 3. května 1948
Věc: zástupci studentů a
zaměstnanců v profe-
sorském sboru.
Ústřednímu akčnímu výboru vysokých škol
v Brně
Akční výbor filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně schválil jednomyslně ve své plenární schůzi dne 30. dubna 1948, aby do profesorského sboru uvedené fakulty byli delegování tito zástupci:
za posluchače fakulty:
Fr. Jordán (předseda SPV), Brno, Biskupská 8, Fr. Hejl, Brno, Schodová 6,
Miloslav Dočkal, Brno, Štěpánská 4a, Zdeněk Štěpánek, Brno, Neumannova 30,
Antonín Goněc, Brno, Těsnohlídkova 17, Helena Steinerova, Cápkova 14,
Jaroslav Burian, Brno, Čelakovského 4 Eva Kuncová, Brno Tvrdého 7,
Milan Jelínek, Brno-Černovice, Jarmila Duchoslavova, Brno, Skladištní 16,
Irena Holíková, Stalinovy sady 18,
za zaměstnance fakulty (asistenty, úředníky, zřízence a j.): Karel Hošek, ředitel, Brno, Grohova 7,
Dr. Fr. Kalousek (předseda A V), Brno, Grohova 7, Dr. Václav Křístek (jednatel A V), Brno, Grohova 7, Boh. Vokál, Grohova 7,
Dr. Bedřich Šindelář, Brno XV, Mikšíčková 24, Ot. Majerová, Brno, Grohova 7,
jednatel. předseda
AKČNÍ VÝBOR Dr. Fr. Kalousek filosofické fakulty Masarykovy univerzity ÚSTŘEDNÍ AKČNÍ VÝBOR
BRNO VYSOKÝCH ŠKOL V BRNĚ
Došlo: 3. V. 48
Č.j.: 166 Příl.:
Vyřízeno
Pravda vítězí ?
Před rokem proběhla v brněnském tisku ostrá polemika. Rektor Masarykovy univerzity v Moravských novinách osočil etickou komisi lékařské fakulty doslova z toho, že inkvisiční metodou, neslušným způsobem projednává případy diskreditovaných učitelů, přičemž snižuje jejich lidskou důstojnost, a nezadá si s Akčními výbory. Destabilizuje tak lékařskou fakultu. Do polemiky se zapojil i Doc. MUDr. Ladislav Skalník, CSc., který v etické komisi zastupoval Akademické sdružení politicky diskriminovaných pracovníků brněnských vysokých škol. Polemiku zakončil zveřejněním výzvy, aby rektor Jelínek odstoupil. V současné době se v Lidových novinách vyjadřuje rektor Jelínek k lustračnímu zákonu i k údajné "dezinformaci", spočívající v tom, že byl označen
za člena Akčního výboru filozofické fakulty v r. 1948. Požádali jsme proto pana docenta Skalníka, aby nám odpověděl na naše otázky:
Pane docente, co se za ten rok stalo? S: Rektora jsem skutečně vyzval k odstoupení. Zveřejnil jsem dopis děkana LF, a který spolu se svým kolegiem konstatoval, že etická komise vždy postupovala zcela korektně. Tím se dokázalo, že obvinění vznesená rektorem byla křivá a jeho tvrzení v tisku nepravdivé. Ukázalo se, že jsem nebyl lhářem já. Celá aféra vznikla v souvislosti s projednáváním případu určité zkompromitované osoby, na které měl rektor osobní zájem. Masarykovo heslo znělo: "Pravda vítězí". Domnívám se proto, že by v čele univerzity, nesoucí jeho jméno, neměl stát člověk, který k prosazení svých stanovisek neváhá jít cestou nepravdy.
Proč pan rektor neodstoupil? S: Zeptejte se jeho. V každé demokratické zemi by jistě veřejný činitel za těchto okolností odstoupil. Jakto, že byl znovu zvolen rektorem?
S: Volba měla některé pozoruhodné momenty. Rektor byl zvolen až ve třetím kole hlasování. Kandidátka nebyla změněna, když dvě kola hlasování byla bezvýsledná. Volbu rektora pro nové volební období prováděl starý akademický senát. Ten zprvu stanovil věkový limit 62 let pro nového rektora, což prof. Jelínka vyřazovalo z kandidatury. Po jeho násvštěvě však akademický senát tento požadavek zrušil. Pozoruhodné je, že předsedou tohoto starého akademického senátu byl poslední předseda KSČ na právnické fakultě.
V průběhu polemiky byl rektor Jelínek obviněn z členství v Akčním výboru FF. Podílel jste se na tom i Vy, a na základě čeho?
S: Ano. Přátelé z Konfederace politických vězňů objevili v archivu tento materiál. Prosím, přečtěte si jej. Pro mne je důkazem, že rektor byl členem pléna Akčního výboru filozofické fakulty v dubnu 1948.
Rektor však tento materiál odmítá jako důkaz členství v Akčním výboru. Jak to zdůvodňuje?
S: Dne 6.1.91 se k této záležitosti vyjádřil rektor písemně ve zprávě pro Akademický senát univerzity. Cituji: "Únor 1948 pro mne znamenal prvý otřes, netajil jsem se se svým nesouhlasem s násilným řešením politického sporu. Proto jsem nebyl jmenován do akčního výboru FF (viz zápis o ustavující schůzi z února 1948). Akční výbor mne však v květnu 1948 vyslal spolu s asi 10 dalšími studenty do vědecké rady, kde jsme měli zastupovat zájmy studentů".
Přijmout toto vysvětlení znamená uvěřit zcela absurdní situaci: plénum Akčního výboru, nemající ve svých řadách vhodné zástupce, sáhlo po straníkovi, který se "netajil nesouhlasem s násilným řešením politického sporu", a který navíc hrubě porušil stranickou disciplínu tím, že neposlechl výzvy ÚV KSČ, vznesenou ústy Gottwalda, a nezapojil se do činnosti vytvářených Akčních výborů. Kdo nepamatuje tuto dobu, nechť si přečte "Dějiny KSČ", Praha, 1966, str. 181 a 187. Dozví se, že hlavním úkolem KSČ pro první polovinu r. 1948 bylo nastolit diktaturu proletariátu a zlikvidovat pozice třídních nepřátel. To byl důvod, proč byl student Jelínek bok po boku s uklízečkou a údržbářem delegován do profesorského sboru a nikoliv "hájit zájmy studentů". Dokument skutečně neříká, že byl zakladatelem, nebo členem předsednictva Akčního výboru. Říká ale, že plénum Akčního výboru si ze svého středu zvolilo studenty, údržbáře, uklízečku, úředníka apod., které delegovalo jako členy profesorského sboru. A mezi nimi student Jelínek je. A kdo si pamatuje tuto dobu, ví, že "netajit se" s jakýmkoliv nesouhlasem znamenalo
v té kruté době vyhazov ze strany a ze studia. Proto stejně nevěrohodná jsou další rektorova tvrzení, že cit.: "od r. 1956 rostla má opozice vůči partajní byrokracii", nebo že "od r. 1956 jsem měl konflikty s partajní byrokracií." Pokud by to byla pravda, jak by se r. 1960 mohl stát docentem, r. 1964 profesorem, r. 1960 proděkanem, r. 1962 děkanem a r. 1966 prorektorem univerzity. Všechny tyto funkce předpokládaly
absolutní důvěru KSČ. Vrcholem všeho je to, že tento "nesouhlasící" straník, střetající se se stranickou byrokracií, byl vyslán na 2 roky působit na pařížskou univerzitu v době rozvinutého stalinismu u nás. A zda se v dobách nejtužší studené války StB zajímalo, či nezajímalo o zkušenosti člověka, působícího dlouhodobě v nepřátelské cizině, vyjeví možná lustrace.
Dobře. Ale jak to vše může mít vliv na dnešek? S: Pan rektor svým postojem k očistě vytvořil takové podmínky, že se nesplnilo očekávání prezidenta Havla. Ten prohlásil, že by chtěl, aby se studenti již nemuseli dívat do tváří diskreditovaných učitelů. A to stále musí. Levicová minulost pana rektora se jistě podílela na tom, že spolu se starým spolusoudruhem, panem Šabatou, prosazovali setrvání komunisty Pernici ve funkci brněnského
primátora. Činili tak bez ohledu na to, že svými postoji destabilisují brněnské OF, které odmítalo levý tlak. Kdykoliv po revoluci vyvstala otázka postavení Moravy, zjevoval se na obrazovce pan Šabata jako mluvčí Moravy. A v Brně na této platformě stál pan prof. Jelínek. V situaci, kdy hrozí rozpad státu, se opět objevují bojovníci za samostatnou Moravu. A tak se bojím, abych jednou nežil pod zemským prezidentem Šabatou a ministrem školství Jelínkem.
Pane docente, děkujeme Vám za rozhovor. Nechť si čtenáři na základě Vašich informací vytvoří vlastní názor, mimo jiné i na to, zda skutečně pravda vítězí.