--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Bělohoubek Antonín č.: 581
Název: Polopodvedení
Zdroj: NN Ročník........: 0001/008 Str.: 000
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Také 17.listopadu roku 1989 se událo cosi jako zázrak. Po desetiletích kulturně i hospodářsky pustošivé vlády, po nebývalých triumfech lži, násilí a strachu se znovu vynořili lidé, ochotni trpět pro život v pravdě a svobodě, pro život důstojný oduševnělého člověka. Takový život vyžaduje i poctivé respektování spravedlnosti. A ke spravedlnosti patří i to, aby nás o pravdě, svobodě, odpovědnosti i o samotné spravedlnosti ve státních sdělovacích prostředcích, na vysokých školách a z titulu významných funkcí už nikdy nepoučovali takoví, kteří nás o tom všem pro svou doživotní fedormaci intelektuální i etickou už vlastně ani poučovat nemohou.

Důkladná debolševizace je jen jedním z příkazů respektování spravedlnosti a spravedlnost sama je jen jednou z podmínek na cestě k ušlechtilému životu. Spravedlivé debolševizace se tedy nedožadujem jako samoúčelu, nebo dokonce ze msty. Důkladná debolševizace je však nutná nejen pro hrůznou minulost komunistů, nejen pro naše vybřednutí z politické a morální otrlosti, nejen pro obnovení patřičného respektu ke spravedlnosti, ale i proto, že bývalí komunisté, ponechaní ve významných funkcích, si i dnes počínají zpravidla velice záludně. Bývalí reformisté se bez nejmenšího uzardění spojili

s bývalými normalizátory, takže jsou to opět zpravidla kurážnější nekomunisté, kdo je vyhazován ze zaměstnání. Bývalí komunisté nám tak opět ukázali, že kdo není schopen pokorně přiznat své velké provinění, ten není důvěryhodný, a není tudíž hoden zastávat významnější funkci.

Velké ignorování spravedlnosti, to je nepochybně největší politické a morální provinění našich polistopadových hodnostářů. Není dokonce ani tak důležité, jestli se ho někdo dopouští ze záludnosti nebo z nemohoucnosti. Dokud se toto ignorování spravedlnosti podstatně nezmenší, dobře u nás nebude a nebudeme mít ani právo mluvit o tom, že budujeme právní stát. Ti, co pohotově

zabránili tomu, aby ono nádherné listopadové vzepětí proti zvůli nebylo zmarněno zcela, si zaslouží náš vděk. Zaslouží si však i náš hněv za to, že v následném politickém vývoji tak velice selhali, že se dodnes ani nepokusili o poctivou debolševizaci našeho veřejného života! Především oni mohou za to, že po morální a politické otrlosti způsobené

zvůlí fašistů a komunistů přichází dnes politická a morální otrlost způsobená velkým ignorováním spravedlnosti. Především oni mohou za to, že je dnes mnohonásobně víc těch, co ve spravedlnost už opět nevěří, i těch, co se spravedlnosti už opět nebojí, než těch, co dál statečně vzdorují záludnostem jedněch a nemohoucnosti druhých! Jak hodně provinilým, tak hodně zklamaným začíná být zřejmé, že onoho památného listopadu šlo spíš o významnou změnu než o revoluci. Revoluce tu být mohla, ale nebyla. Vedoucí úloha bývalých komunistů trvá fakticky dál. I ti z bývalých komunistů, kterým jsme ve volbách dali své hlasy, protože se tvářili, že nám pomohou z významných funkcí vypoklonkovávat soudruhy hodně provinilé, se začali hned po volbách chovat tak, že dodnes jen zíráme. Politicky a morálně neotrlým opět nezbývá, než mít desetkrát víc kuráže a statečnosti, než mají jiní nestydatosti a záludnosti.

Vážení a polopodvedení studenti, vážení a polopodvedení občané, nevzdávejme svůj boj se špatnými a se špatným kolem nás i v nás samotných!

Ant.Bělohoubek