--------------------------------------------------------------------------------
Autor: CK č.: 665
Název: Žijeme v demokracii?
Zdroj: NN Ročník........: 0001/009 Str.: 011
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Typickým rysem totality je nekontrolovatelnost moci těch, kteří vládnou. Lid je pro ně davem, který má jediný úkol - souhlasit. Proto chceme demokracii, kde svobodné vyjádření názorové plurality umožňuje účinnou kontrolu moci.

Nežil jsem v demokracii. Celý život jsem však ji pasivně prožíval jako divák na obrazovce rakouské televize a v rozhlase. Znal jsem podrobně rakouskou politickou scénu. Kdo je jakým ministrem u nás, jsem nevěděl. Viděl jsem i pády z nejvyšších mocenských míst ve státě. A ty pády přivodily sdělovací prostředky, které vždy pečlivě sledovaly jednání představitelů státní moci a nemilosrdně odhalovaly i nejmenší jejich chyby. Zejména stranický tisk opozice byl nejpřísnějším kontrolorem. A tak padli poslanci, vicekancléř, a své dostal i stařičký kancléř Bruno Kreisky. Po pádu totality nám byla slíbena demokracie. Věřili jsem tomu, i když se v řadě vedoucích míst octli ti, kteří v minulosti sami totalitu u nás budovali. Předpokládali jsme, že doba ústrků, kterou zažili na své kůži v disentu, je vyléčila z toho, čím byli dříve - privilegovaní občané s nekontrolovatelnou mocí. Kontrola moci v demokracii se může odehrávat jedině střetem pluralitních názorů. Kolbištěm tohoto střetu mohou být jedině hromadné sdělovací prostředky, poskytující prostor i těm názorům, které jsou nepohodlné současným mocným. To, že mohu svůj názor sdělit známému na ulici, a nemusím se obávat, že mne někdo uslyší a zavře, není ještě demokracie.

Jaká je dnes situace? Vystihl ji dokonale ve svém projevu na Václavském náměstí poslanec Michal Malý. Ano, existuje cenzura šéfredaktorů a ředitelů sdělovacích prostředků. Ani poslancovi nedovolí zveřejnit nepohodlnou kritiku. I dnes si osobují právo posuzovat, co je "bohulibé", a může tedy být zveřejněno. Zato je dána publicita názorům lidí typu pana Jičínského, presentující názory "bohulibé". Pan Malý je neslušný, nezodpovědný, jistě se dozvíme, že neví, co je politická kultura, tolerance atd. A lid, který tleskal panu Malému, je "snadno zmanipulovatelný dav", který bude tleskat všemu, tedy i, o hrůza, kritice nedotknutelné postavy A. Dubčeka. A co tito lidé dělají z osoby velkého demokrata a humanisty našich dnů, V. Havla? Stavějí ho do pozice velkého neomylného, nekritizovatelného vůdce. Kdo si to odváží kritizovat A. Dubčeka, když ho pozve sám velký představitel? Tak se tedy dozvídáme, čím jsme a čím jsme tedy byli i v listopadu 1989. Byli jsme tedy i tehdy snadno zmanipulovatelným davem, který tleská všemu, co mu kdo nakuká, podobně jako dnes jsme tleskali poslanci Malému a "demagogovi" Pavlu Tigridovi. Zda-li pak již nevidí leccos v jiném světle, než když se vrátil po 40 letech?

A protože jsme tedy manipulováni a nemáme volný prostor pro vyjadřování i nekonformních názorů ve sdělovacích prostředcích, upadáme znovu do apatie a začínáme, stejně jako za totality, na všechno "kašlat". Exkomunisté na rozhodujících místech nám opět zavírají ústa a mění nás v "mlčící většinu". A tak jako v minulosti, ani dnes žádné svrchu organizované akce nás neprobudí k aktivitě. A proto znovu samizdat, za který se tyto noviny oprávněně prohlašují.

CK

Souhlasím s publikací tohoto článku pod pseudonymem CK. Činím tak proto, že nesouhlasím s názvem TY RUDÁ KRÁVO, a nikoliv ze zbabělosti.

Doc. MUDr. L. Skalník, CSc

Loosova 12, 638 00 Brno