--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kostlán František č.: 654
Název: Sen, humanismus a chobotnice
Zdroj: NN Ročník........: 0001/009 Str.: 001
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

František Kostlán Jeden můj kamarád dostal osmnáct měsíců. Šel z hospody a v dobrém rozmaru strhl sovětskou vlajku. Bohužel ho přitom přistihl domovní důvěrník.

Disidenti byli souzeni za to, že říkali, co si myslí, a dělali to, co pokládali za potřebné k prosazení svých názorů. Pavel Wonka byl v podstatě odsouzen za to, že se odvážil kandidovat do parlamentu.

Tyto tři příklady ukazují, za co všechno může být člověk odsouzen ve státě, který si na právní stát jen hraje.

Různé výhody, rozkrádání majetku za pomoci stranické funkce, vyhazování lidí ze zaměstnání a škol, a především zabíjení, týrání, vyhrožování, udávání a další metody, které používala represivní složka komunistického režimu - Státní bezpečnost. Toto vše tedy - komunistický takzvaný právní stát nepostihoval, protože by tím odsoudil sám sebe, své metody, způsob fungování státu, udržování moci.

Mně osobně z tohoto faktu logicky vyplývá, že by tyto zločiny měl nějakým způsobem postihnout režim, který nahradil ten totalitní. To však jen za předpokladu, že tento nový stát bude státem spravedlivým, státem, jenž nepřevzal od minulého režimu ani jediný z výše zmíněných aspektů. A tady se zřejmě stala chyba. Ano. Mluvím o komunistickém (socialistickém) či pseudohumanistickém způsobu myšlení některých našich vládních a parlamentních představitelů. Tito představitelé se ve své většině dají, byť i velmi zjednodušeně, z politického hlediska shrnout pod pojmem: levice. Někteří z reprezentantů této části politického spektra úmyslně opomíjejí lidská práva bývalých politických vězňů, exulantů i jinak komunistickým režimem postihnutých občanů a výrazně preferují lidská práva komunistů, členů represivních složek a jejich pomocníků, všech těch, jež vynikali v ponižování druhých.

Ptáte se, jak je možné, že i lidé komunisty postižení dnes vehementně brání své pronásledovatele? Myslím si, že jsou dvě takové skupiny levičáků.

Do té první spadají bývalí soudruzi, kteří vědí, že jakýmkoli napadáním komunistických myšlenek je ohrožen jejich sen. Jejich velká levicová blamáž: SOCIALISMUS. Světonázor, ve jménu kterého bylo zabito a umučeno nejvíce lidí v historii. Obludnost, která své původní, zřejmě dobře myšlené heslo "Volnost, rovnost, bratrství" vždy doplnila na "Volnost, rovnost bratrství - oligarchie, diktátorů". Každý pokus prosadit toto heslo jako celek, skončil vždy násilím, nesvobodou, nerovností a bratrovraždou. A tak politici, jimž prostě zůstal alespoň kousek z tohoto velikášského snu o vlastní moci, jenž vyhazovem z rodné strany nemohl být naplněn, odmítají napadání systému i jednotlivců, protože ti jednotlivci jsou jako domeček postavený z karet. Jednu vyndáš a zbytek se zhroutí. A s nimi ten zrůdný sen. Proto se socialisté Rychetský, Dienstbier, Pithart, Burešová, Štěpová, Richter, Kořínková, T.Sokol, Jičínský, Uhl, Kantůrek, Komárek, Zeman, Matějka, Fišera, Kučera, Dostál, Dobrovský, Šabata a mnozí další snaží udržet na výhodných místech co největší počet kolaborantů-úředníků, a vykonavatelů represivní moci-estébáků a jejich spolupracovníků, protože s nimi půjde lépe sabotáž a zadržování zavedení skutečné demokracie u nás, a s těmito kreaturami je větší naděje na znovuzavedení nějaké formy socialismu. Ať už se tato varianta bude nazývat jakkoliv. Potom je tu druhá skupina ochraňovatelů komunistických zločinců. Už jsem o nich psal několikrát. Jsou to naši proslulí pseudohumanisté. (Nejvíce se jim obdivují socialisté ze západních zemí. Ti samí, kteří svou podporou na západě pomáhali udržovat teroristický režim na východě). Neboli lidé, kteří špatně pochopeným významem výrazu humanismus, odpuštěním zločincům bez předchozího pokání a spravedlivého trestu či dokonce projevováním úcty některým z těchto zločinců mohou být svým způsobem ještě horší než samotní socialisté. Rakouský politolog, filozof a ekonom F.A.Hayek řekl, že: "Většinu zla nezpůsobili barbaři, ale šlechetní jedinci, kteří toto zlo umožnili."

A tak se dějí "překvapivé" věci. Na popud Václava Havla drží naše politická reprezentace minutu ticha za pozitivně lustrovaného předsedu HSD-SMS B.Bártu. Čarnogurský, Mikloško a další představitelé slovenské reprezentace drží minutu ticha, děkují za KRÁDEŽ oltáře a jsou přítomni na pohřbu jednoho z největších poválečných zločinců v Československu - Husáka.

Dnes vám předkládáme dva dokumenty, které vypovídají o obou zmíněných skupinách ochránců lidské spodiny - komunistických zločinců.

První z těchto dokumentů je trestní oznámení na občany dr.Čarnogurského a dr.Mikloška. Jeden z předních disidentů, žalářovaný komunisty, předseda Jazzové sekce (dnes Art-forum) Karel Srp, to už prostě psychicky nevydržel a žaloval předsedu SNR Mikloška i svého druha z disentu, předsedu Slovenské vlády Čarnogurského, v souvislosti s uctíváním Gustáva Husáka, za propagaci fašismu, schvalování trestného činu a zneužití pravomoci veřejného činitele.

Druhý dokument jsme získali na tiskové konferenci Antikomunistické aliance, respektive od Dokumentačního střediska zločinů komunismu, v této alianci působícím. Tento seznam spolupracovníků Státní bezpečnosti dokazuje, že v naší společnosti neexistovala sféra, která by StB nezajímala, a jíž by nepokryla.

Přestože už seznam nemusí být do detailů odpovídající, od tiskovky AA už nějaký ten den utekl a někteří spolupracovníci StB mezitím mohli ze svých funkcí odejít, zveřejňujeme jej celý. Můžeme se zde přesvědčit, jakou budoucnost nám socialisté a pseudohumanisté přichystali.

Nejvíc mne pohoršuje setrvávání udavačů ve sdělovacích prostředcích a na školách, kde budou moci působit na celou společnost včetně nastupující inteligence.

Vrcholem všeho pak jsou agenti StB, které si vybrali pro spolupráci prezident Havel, předseda parlamentu, soudruh Dubček a předseda federální vlády, soudruh Čalfa.

Naopak mě vůbec nepřekvapuje vysoký počet agentů na různých ministerstvech. Vzhledem k tomu, jak je tento seznam krátký, bude zřejmě počet estébáckých pomocníků v parlamentních a vládních úřadech a na ministerstvech hrůzný.

Hodláme podle tohoto i dalších seznamů společně s Dokumentačním střediskem zločinů komunismu a Antikomunistickou aliancí vyhledávat a zveřejňovat osoby, které už měly být podle lustračního zákona pryč ze svých dobře placených mocenských postů, a zároveň budeme podávat trestní oznámení (podněty prokuratuře) na ty, kteří porušili lustrační zákon a dopustili, aby tito zločinci zůstali na svých místech i nadále. (O těchto případech nám pište).

Tento seznam nezveřejňujeme proto, že se chceme mstít. Např. já osobně znám několik takových lidí, a žádnému jsem kamenem nevymlátil okno, nýbrž proto, abychom poukázali na zrůdnost systému komunistického režimu, a na ty, kteří chtějí tohoto systému využít ke skrytému návratu k socialismu.