--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Hála Jan č.: 659
Název: Chtěl jste to konkrétně, ministře!
Zdroj: NN Ročník........: 0001/009 Str.: 003
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: . . Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Delší dobu sleduji se zájmem souboj českého ministra vnitra Tomáše Sokola s větrnými mlýny Občanských komisí, které podle jeho soudu paralyzují činnost složek ministerstva vnitra v našem státě. Dovolte, abych citoval některé jeho výroky:
Svobodné slovo, 15. 10. 1991 - "Ale nyní už komise nepřehledným způsobem zmutovaly a v řadě případů není jasné, koho zastupují...", 30. 10. 1991 - "Občanské komise jsou do určité míry destabilizujícím prvkem." Lidové noviny, 11. 11. 1991 - "Kromě toho jsem přesvědčen, že idea občanského dozoru nad policií je velmi naivní." 13. 11. 1991 v Českém deníku - "V současné době neexistuje žádný právní předpis, který by existenci a činnost Občanských komisí ve vztahu k české policii jakkoli upravoval... Je třeba upozornit, že Česká národní rada nemůže přímo řídit žádný výkonný orgán, neboť obecně by to bylo porušením základních principů, na kterých je vybudována demokratická dělba moci..."
Aby bylo lze rozumět problematice, je nutné začít od prvopočátku. Občanské komise byly zřízeny zákonem Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní republiky, číslo 169, ze dne 9.5.1990, kde se v článku I praví: V resortech Federálního ministerstva vnitra a ministerstev vnitra České a Slovenské republiky působí Občanské komise jako iniciativní, poradní a kontrolní orgány pro otázky Sboru národní bezpečnosti a vojsk ministerstva vnitra v působnosti Federálního ministerstva vnitra... Podrobnosti o vytváření, působnosti a jednání Občanských komisí stanoví federální ministr vnitra v dohodě s ministry vnitra České republiky a Slovenské republiky. Tolik zákon. K dohodě mezi ministry vnitra došlo a výsledkem jejich dohody byl rozkaz federálního ministra vnitra číslo 94, ze 14. září 1990 o vytváření, působnosti a jednání občanských komisí, vydaný federálním ministrem vnitra, panem Langošem. Tedy není pravdou, že neexistuje právní úprava, která by činnost Občanských komisí ve vztahu k České policii jakkoli upravovala. Pan Tomáš Sokol argumentuje jakýmsi přerozdělením kompetencí, ale právě jeho souhlas podmiňoval podle znění zákona "v dohodě s ministry..." právní úpravu vztahu komisí k rezortům. Právní úprava, jak vidno, existuje, existuje i zákon. Zákon nebyl zrušen, ani pozměněn. Je s podivem, že jsou lidé, kterým platnost zákonů z let padesátých nečiní potíže se svědomím, ale zákony porevoluční ano.
Rád se se čtenáři podělím o své zkušenosti z práce v Občanské komisi. Jsem předsedou Občanské komise pro Prahu 4, tedy čtvrtinu Prahy, a členem Občanské komise při Pražském policejním ředitelství. Snažíme se vytvořit pro příslušníky České policie v přímém výkonu služby co možná nejlepší podmínky pro jejich nezáviděníhodnou práci. Vytváříme z pozic politických stran a členů zastupitelstev tlaky například na získání civilizovaných prostor a techniky, doprovázíme policisty na některých službách, a následně seznamujeme občany na setkáních i v tisku s problematikou policie, protože víme, že nedorozumění vznikají z neinformovanosti. Zářným příkladem toho jsou i kdysi utajované platy policistů, které vedly k mylným představám o jejich horentních platech. Ale na straně druhé musím oponovat panu Tomáši Sokolovi, když tvrdí, že: "po roce a půl existence komisí pak již de facto není koho prověřovat..." (Český deník, 13.11.1991). Na setkání Občanských komisí 30.10.1991 jsem přítomnému náměstku ministra vnitra České republiky sdělil, že nejsem spokojen s tím, když ve funkci personalisty je nyní pan mjr. Václav Hrouda, který od roku 1980(!) dělal personálního a kádrového vedoucího pro Prahu a Středočeský kraj, a tutéž funkci zastává koncem roku 1991 pro hl.m. Prahu, to vše pro dobrou práci policie. Major Hrouda je mezi svými podřízenými známý svými nesmlouvavými marxleninistickými přístupy z doby tuhé totality. Náměstek ministra Českého ministerstva vnitra, a tím i pana Tomáše Sokola, který mluví o destabilizující funkci Občanských komisí, jasně prohlásil před plénem Občanských komisí na pražském Magistrátě, že zmíněný major Hrouda již tuto práci nevykonává. Dnes, v polovině listopadu, po přečtení uražených článků ministra ČR, Tomáše Sokola, se dozvídám od policistů v přímém výkonu služby, že s ním, panem Hroudou, hovořili v jeho personalistické funkci. Fakta jsou fakta. Někdo tedy lže. Jestli jsou podle Tomáše Sokola Občanské komise destabilizujícím prvkem, je nutno si položit otázku, koho vlastně destabilizují, zvláště v souvislosti s kontrolou plnění lustračního zákona v jeho rezortu. Ano, policisté mají obavy. Mají obavy z některých svých "nepostradatelných" nadřízených, kteří své židle neopustili, anebo systémem škatule, hýbejte se, kolují po židlích v teplých kancelářích Českého ministerstva vnitra a Pražského ředitelství policie. Tito "nepostradatelní" zahlcují do dneška policisty v přímém výkonu služby zbytečnou administativou, a ztěžují již tak těžkou práci výkonných složek. Ano, je nutno si přiznat, policisté se bojí. Bojí se například podat žádosti o rehabilitace, protože Hroudové se vyjadřují, že je "odstřelí". Tak tedy znovu, kdo to má takové obavy z Občanských komisí? O zákonném ustanovení Občanských komisí jsme již hovořili. Věnujme se tedy postoji Tomáše Sokola k naivnosti občanského dozoru nad policií. Na Václavském Václaváku i na Letné jsme si všichni řekli, že chceme práci vnitra zprůhlednit a očistit od lidí, kteří poctivým policistům zkazili pověst. Řekli jsme si, že chceme vědět, za co platíme své daně a kam naše vlády vedou naše země. Je to proto, abychom se jednou opět neprobudili někde jinde, než jsme chtěli být. Proto mi velmi vadí řeči o naivitě občanského dozoru nad vnitrem. To kdyby řekl šerif ve Státech, nestačily by mu dveře. Český ministr vnitra však řekl víc. Demagogicky v článku "Černobílou tupost odmítám" určuje České národní radě její kompetence a její usnesení je pro něj "doporučením". Když tedy neuznává legislativní sbor České republiky, proč neplní zákon vydaný Federálním shromážděním? Všechny články, z kterých jsem citoval, jsou charakterizovány podsouváním myšlenek, které Občanské komise nikdy neměly. V těchto článcích je kritizována nekonkrétnost takzvaných obvinění, přičemž kritika sama je mlhavá a neadresná. Rozhodl jsem se tedy napsat článek, který konkrétní bude, a použil jsem citace konkrétního zákona, konkrétního rozkazu federálního ministra vnitra, konkrétního případu vědomého krytí staré struktury na klíčovém místě na vnitru a konkrétních výborů českého ministra vnitra, Tomáše Sokola tak, jak je sám uvedl v konkrétním tisku s konkrétními daty.
Závěrem přiznávám, že Občanské komise nedostávají za svou dobrou práci ani haléře, stojí nás mnoho času, který jsme mohli věnovat podnikání, členové komisí jsou doposud mnohde fyzicky napadáni a jediní, kteří nám drží palce, jsou policisté v přímém výkonu služby. Oni totiž nemají rádi administrativně byrokratický aparát, obsazený různými Hroudy, který jim kazí reputaci a svazuje ruce.
Vždy, když se přihodí něco nesrozumitelného, kladu si základní otázku - komu to přináší užitek? Ve čtvrtek, 14.11.1991, jsem poslouchal ranní zprávy Svobodné Evropy. A tam mi zazněla zvláště rušivě jedna zpráva. "Prezident Bush varoval prezidenta Gorgačova před novou, lépe připravenou vlnou puče v Sovětském svazu. Vycházel přitom z vyhodnocení americké zpravodajské sítě." V kontextu se skutečností, že legislativa státu není schopna se dohodnout o nejzákladnějších věcech, například o ústavě, vzhledem k sílícím tlakům na odstranění jediného kontrolního orgánu, který má informace a praxi v jejich obstarávání, jsem nucen dospět k závěru, že se zřejmě jedná o akci koordinovanou, s cílem připravit půdu pro jinou variantu konečného řešení akce typu NORBERT.
Na rozdíl od mnohých si nemyslím, že ministr Českého ministerstva vnitra by byl darebák, který tento stav vědomě spoluvytváří. Spíše se jedná o to, že ve svém svatém entuziasmu a na základě přílišné důvěry jde přesně tam, kam chtějí někteří zkušení pracovníci na úseku vnitřního nepřítele z doby nedávno minulé. Nejsme z těch, kteří vytvářejí pro svůj vlastní prospěch permanentní obraz protivníka. Nejsme však ani tak naivní, abychom neviděli věci takovými, jakými jsou ve skutečnosti. Slušné a poctivé politické strany, vědomy si vážnosti situace, se za tento názor Občanských komisí postavily. Jmenuji zde některé z nich: ODS, ODA, KPVČ, Republikánská unie, KAN, Konzervativní strana - Svobodný blok a další. S námi stojí též poctiví policisté z přímého výkonu služby, kteří vědí, že je chráníme, a že se snažíme učinit vše pro to, abychom České policii vrátili tu prestiž, kterou měla v období mezi světovými válkami. Žádáme proto poctivé poslance České národní rady, aby přednesli a odhlasovali v pořadí již šestý návrh zákona o Občanských komisích, který zajisté bude dokonalejší než jeho současný federální bratr.
Jan Hála - Obč.komise, Praha 4