„Uvědomují
si vůbec různí petičníci, organizátoři nátlakových akcí, mítinků apod., že tudy
cesta k prosperitě nevede?“ (Zpravodaj Sdružení vojenská obroda, č.
18/91).
Když jsem projížděl stopem
vojenským okresem Tachov, na dálnici E 12 stával poutač s nápisem, že
Západní Čechy jsou díky armádě pevnou hrází socialismu. Jel jsem totiž směrem
k západní hranici. Tam jsem také poznal nejednoho lampasáka (případně
lamPASÁKA), který nosil nejen zelený oblek na ples, ale měl i zelené auto, zelenou
kuchyňskou linku, zelený mundúr a zelený mozek.
„Z těchto a dalších závažných
poznání prohlašuji, že se na Československou armádu dívám jako na armádu, která
je v rukou zločinců, těchto lidí se štítím a pod nimi sloužit nebudu“ (z
dopisu Antonína Haupta z Jeseníku).
V srpnovém rozhovoru se
stanicí Svobodná Evropa sdělil náčelník inspekce ministerstva obrany ČSFR
plukovník ing. Rudolf Šilhán, že „důstojnický sbor tvořilo v armádě 83%
členů KSČ“. Dále v tomto rozhovoru přiznává, že „po půldruhém roce od
17.listopadu se nedá říci, že by se důstojnický sbor nějak změnil“. Je namístě
přímo dodat, že situace se stále zhoršuje. Už po listopadu byl televizní šot,
kdy v balících pošty byly objeveny ukradené granáty z vojny. Krade se
munice, zbraně, vojenský majetek a dokonce z těchto důvodů krádeží je
vojenský benzín barven na modro. Stojí za to citovat z dalšího dopisu
došlého naší redakci: „Když se podíváte na složení generálního štábu a různých
vojenských správ včetně VLA, VLVDÚ, ÚVN, VÚHEM, ÚLZ, vidíte, že na vedoucích
místech jsou stále titíž komunisté, kteří třicet let normalizovali a vysloužili
si vysoká vyznamenání a hodnosti za příkladné budování „socialistické vlasti“.
(…) Přes tyto skutečnosti si bývalí komunisté vypisují různé „výzkumné úkoly“,
aby dostali od státu finanční dotace. Všechny úkoly jsou tajné, protože
v konkurenci nebo v kritice civilu by neobstály. (..)
Kamarádšoft a vazby v armádní
bolševické mafii jsou obdivuhodné. Kamarádi z vojenských škol na sebe nedají
dopustit a jeden druhého chrání. Vedoucí náčelníci, bývalí komunisté, za
zvládnutí procesu normalizace, po roce 1968 jezdili za odměnu na Krym, dnes
jezdí do Španělska, Portugalska, Francie. Bude.-li se situace takto
nekontrolovaně v armádě (ale i jinde) vyvíjet i nadále, dožijeme se toho,
že v ČSA zůstanou pouze skalní komunisté – normalizátoři často
v penzijním věku se sníženou fyzickou a pracovní výkonností (90%
plukovníků a generálů má nadváhu), jsou tedy otylí a jsou zařazeni do
kvalifikace C – pokud se týká schopnosti vojenské služby. Konkrétně to znamená,
že mohou sedět za stolem a brát vysoký plat, ale nemohou se pohybovat
v poli. Většina plukovníků a generálů je v první kategorii
důchodového zabezpečení, tj. jodu do důchodu v 55 letech, s vysokým
odstupným (50-150 000 Kč). Každý voják z povolání má nárok na 30 dnů
dovolené, 10 dnů „mimořádné dovolené“, v nemoci bere plný plat tři měsíce,
má přednostní právo na přidělení bytu, na odlučné, jízdné a různé jiné
náležitosti. Páni důstojníci si vymohli tzv. „preventivní rehabilitaci“ pro
všechny od 45 let po dobu 3 týdnů pobývat zdarma v lázních. Nezapomeňte,
že čas do jisté míry nahrává starým strukturám, které se stále ještě
organizují. (…) Aby bolševická moc byla konečně a důsledně zlikvidovaná, je
zapotřebí jednat s komunisty způsobem pro ně jasným a pro ně
pochopitelným. Všichni musí odejít z vedoucích míst od nejvyšších
představitelů po frajtry.
„Sikana v armádě po převratu
neklesla, podle některých zdrojů dokonce stoupla. Množství případů nelze určit.
Vojáci přicházejí poučenější a šikanují kvalifikovanějším způsobem. Nenechávají
stopy po bití a snaží se nezranit. Průzkum v tomto směru neexistuje,
skutečnou tvrdost nelze odhadnout. Ponížení je bráno jako součást života.“
(Reflex 50/91, st. 5)
Armáda je zabalena do hrozného
svinstva. Stálo by za to zjistit, zda se skutečně v armádě falšují
výsledky střeleb, jak je to kolikrát s pracovní náplní vojáků, když musí
podbíjet koleje a vykonávat galeje, určené spíše vrahům. Dopisy do redakce však
chtějí ponejprv řešit otázku šikany v armádě. Sebevraždy v armádě se
množí, naposled se tisk věnoval podivné sebevraždě Milana Hory, který byl
nalezen oběšený v roce 1987 na pásce županu u VÚ Bělá pod Bezdězem, kde po
narukování během měsíce zhubl o 16 kg, předtím kopán do varlat apod. 18.září 1991
na shromáždění k ukončení výcvikového roku sám federální ministr obrany
řekl: „Kázeň je stále nedostatečná. V minulém výcvikovém roce došlo při
mimořádných událostech k 32 usmrcením, 29 osob bylo těžce zraněno. Má na tom
velký podíl alkohol (35 % trestných činů). Přetrvává šikanování, v mnoha
případech i fyzické. Šikanování přetrvává dodnes.
Podle veřejného průzkumu (červenec
1991) chápe 69 % našich občanů armádu jako prospěšnou výchovnou instituci. Jiný
názor na věc však mají ti, jichž se vojenská povinnost týká. 31 % branců Čechů
a 13 % BRANCŮ Slováků žádá o zařazení do civilní služby. 10 % dotázaných občanů
uvádí mezi důvody k zařazení do civilní služby jako důvod strach ze
šikanování. 40 % občanů pak pokládá vojenskou službu za ztracenou dobu.
Jelikož se v naší redakci
ohledně ŠIKANY V ARMÁDĚ apely množí, pisatelé stále ještě chtějí něco
udělat pro dobro věci, byl navržen text, na který kdokoliv může reagovat svým
svědectvím na adresu redakce a na mé jméno.
Pepino Maraczi