Pařez zůstane pařezem, komunista soudruhem!

K dezinformacím našich občanů dochází v listech, které nemají celostátní působnost, ale přesto mají poměrně rozsáhlou klientelu. Jedním z nich je „Nová Pravda“, vycházející v Plzni.

Ve vydavatelství Vltava, ve kterém list vychází, má skoro stoprocentní kapitálovou účast německá firma z  Passau. V těchto novinách tak vznikla originální symbióza německého kapitálu a reformních komunistů na postech novinářských.

Šéfredaktor je Stanislav Nedvěd, jeho zástupcem Jaromír Milot. Oba mají nedozírnou studnici zkušeností psaním do komunistických plátků.

Stanislav Nedvěd působil v padesátých letech jak vedoucí redaktor závodního časopisu „Proudem“, vydávaným závodní organizací KSČ, ROH, ZS ČSM n.p. Přidružená výroba ARMSTAVU se sídlem v Plzni. Styl psaní jeho článků je přímo poplatný tehdejší době. Z rozsáhlého článku „Říkali si osvoboditelé“ vyjímáme:

„v politickém jsme dnes v roce 1955 předběhli Ameriku o celou epochu. Tam ještě existuje starý kapitalistický řád, nevyhnutelně odsouzený k zániku. Zatímco m budujeme socialismus, jsou u nich hladové fronty nezaměstnaných, u nás jezdí dělníci na rekreaci. Můžeme se proto radovat z výsledků naší práce, úspěchů naší republiky v jejich cestě k socialistickým zítřkům. Protože být občanem lidově demokratické republiky je opravdu ctí, protože jsme občany jedné ze zemí, která stojí po boku Sovětského svazu v boji za trvalý, krásný a pevný mír, za lepší budoucnost celého lidstva. Ano, být občany této země je naší největší ctí…“

(není třeba komentáře)

V šedesátých létech působil pro změnu jako šéfredaktor Hraničáře, vydávaného na Chebsku Okresním výborem KSČ a radou ONV v Tachově. Dne 29.1.1959 zde vyšel jeho článek „Ke dni znárodnění“. Jen krátce z jeho obsahu: strana dnes jako vždy v minulosti ukazuje smělé perspektivy rozvoje národního hospodářství. Reakce, zalezlá v nemarxistických stranách, si plně uvědomovala svou situaci, proto začala provádět různé pikle a sabotáže proti dvouletému plánu---zásluhou strany…

Bývalými soudruhy jsou i další členové redakce. Sekretářem je Oldřich Soutner, vedoucími rubrik B. Pour, J. Tichý a M. Štika. Tito "„pánové"“dnes předkládají čtenářské obci své inovované názory, např. J. Milota v článku ze 16. Dubna t.r.: „někteří lidé mají zato, že v demokracii je všechno povoleno, pod pojmem svobody tisku si představují, že redakce je povinna otisknout sebevětší nesmysl, který zašlou. Tiskový zákon i nejzákladnější pravidla novinářské etiky ukládají každé redakci příspěvky ověřovat a vybírat kvalitní, takové, jenž umožňují čtenáři co nejdokonalejší orientaci v celé šíři politického dění…“ Nepřipomíná to, vám starším, padesátá léta i ta, která přišla po nich?

Redaktor J. Milota pokračuje ve svém poučování: zcela samozřejmě otiskne redakce i názory, jež se neshodují s jejich vlastními. Podmínkou však musí být, že tyto příspěvky budou fundované, sloužící k tříbení názorů, poctivě se snažící nalézt v dění okolo nás pravdu. Jistě existují též redakce, jež z různých důvodů otisknou i jakýkoliv blábol. Budiž jim to přáno! Nová Pravda však mezi ně nepatří a patřit nebude!

Opravdu, těžko lze překročit svůj rudý stín.

Nelze se proto divit, že tyto noviny neotiskují články lišící se od jejich ideologické náplně. Naopak velmi ostře se ohradily proti kritice Občanského deníku z 28.3.1991. Obdobně se exsoudruzi redaktoři zachovali k příspěvku Jiřího Kubíka, pojednávajícího o ovládnutí katedry společenských věd v Plzni reformními komunisty. V duchu tradic socialistického tisku si napřed vyžádali dobrozdání PHDr. Svatka /též reformního komunisty/ a článek p. Kubíka poté neotiskli. Vyšel později v „Západočeském kurýru“.

Jakákoliv kritika na adresu nepoučitelných reformních komunistů vyvolává u těchto zabedněných exsoudruhů výlevy zloby. Nebylo by to tak zlé, kdyby pracovali v maštali, ale takto mají stále možnost ovlivňovat čtenáře celého Západočeského regionu i jihu Čech, kam se jejich „Nová Pravda“ kolportuje.

Listopad 1991

Zpracoval: M. Durdil