--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pokorný Ivo č.: 763
Název: Zase ten Rychetský
Zdroj: NN Ročník........: 0002/002 Str.: 017
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Ve svobodně zvoleném nejvyšším zákonodárném orgánu byla přijetím lustračního zákona projevena vůle většiny občanů tohoto státu - přerušit kontinuitu oficiálně akceptované nemravnosti, trvající od puče v roce 1948, a to za situace, kdy konkrétní zlo nebylo ještě odsouzeno mezinárodním tribunálem.

Nezbytnost tohoto opatření byla sice v obecné rovině konstatována, bohužel, bez uvedení souvislostí a důvodů, které k ní vedou. Nemusí být tedy toto opatření každým plně chápáno nejen u nás, ale zejména ve svobodném světě, který pravou, t.j. odvrácenou tvář komunismu, nikdy nepoznal. Nemůžeme tudíž v naší situaci s úspěchem očekávat zasvěcené rady zvenčí, zpoza dřívější "železné opony", neboť skutečně zasvěceni do problému jsou pouze ti, kdo v komunistickém režimu žijí, nebo ho právě přežili. Je tedy pouze na občanech tohoto státu - nedávného tábora obehnaného ostnatým drátem - aby sami zvážili a provedli kroky, vedoucí k bezprecedentnímu přerodu komunistické totality v demokracii. Jedním z prvních krůčků na této strastiplné cestě je lustrační zákon, což rozumní lidé chápou. Lavinovitá kampaň zpochybňování tohoto zákona, která se strhla vzápětí po jeho schválení v hromadných sdělovacích prostředcích, je pouze potvrzením toho, kolik agentů a přátel starých pořádků v těchto masmédiích působí, a co pro budoucnost bude znamenat nedostatečné znění ş 21, který v praxi znamená vyjmutí pracovníků na klíčových funkcích v této sféře z lustrace. Pouze člověka, který v komunistickém či fašistickém režimu nikdy nežil, by mohla omlouvat neznalost toho, jak obratně a na vědecké bázi dovedou ti, kteří pracují ve službách ideologií těchto režimů, s propagandou zacházet, a jakých výsledků mohou u "lidových mas" dosáhnout. Fašistické Německo a komunistické Československo jsou toho názorným příkladem.

Přál bych si, aby příčinou mnohých vyjádření o potřebě novelizace zmíněného zákona byl zejména ş 21.

Velice nedůvěryhodně na mě působilo vystoupení pana doktora Rychetského v pořadu "Co týden dal", kde mimo jiné odsoudil plošné pojetí zákona a zcela bez uzardění doporučoval individuální přezkoumávání jednotlivých zákonem dotčených osob před objektivní institucí nezávislého soudu. Jako právník s praxí musí velmi dobře vědět, jaké "objektivní" právní instituce nám minulý režim zanechal. S jakou objektivitou a rychlostí vyřizují např. rehabilitace a zločiny páchané mocenskou elitou za totality. Pan doktor Rychetský a pan ministr spravedlnosti Richter (min. spravedlnosti z "neznámých důvodů" mezitím odstoupil, pozn. red.) hovoří o vině a trestu, ačkoli o žádném trestání nemůže být řeči. Jedná se o vymezení podmínek pro výkon určitých funkcí, což existuje i jinde ve světě. Naproti tomu jinde ve světě nejsou běžné funkce, které by byly člověku přisouzeny do konce jeho života. Určité kvalifikační předpoklady se stanovují např. i pro funkci vrátného v továrně.

K důvěryhodnosti obhajoby právního státu našimi obhájci práva by bývalo prospělo, kdyby se stejnou vehemencí, jako v případě lustračního zákona, vystoupili tehdy, kdy byl zcela v rozporu s chápáním práva předkládán veřejnosti právnický nonsens o promlčení zločinů páchaných exponenty komunistikého režimu. Podmínky pro spravedlivé zhodnocení zločinů, páchaných za totality, nastaly až po jejím pádu v listopadu 1989. Za dva roky nemůže k promlčení v žádném případě dojít. Může se snad domnívat nějaký právník, že kdyby např. před třemi lety podal žalobu na soudruha Husáka či Biĺaka pro zneužití funkce veřejného činitele, poškozování zdraví občanů a omezování osobní svobody, že by měl naději na úspěch? Předkládaná teorie o promlčení zločinů komunismu by pojímala i absurditu, že kdyby se fašistickým pohlavárům podařilo udržet III. říši třeba 30 let, měli by vyhráno, z právního hlediska našich odborníků by byli beztrestní. Tak často omílaná cesta do Evropy nemůže být rovněž dlážděna schvalováním tak právně pochybených zákonů, jako v případě zákona o soudních a mimosoudních rehabilitacích. Jedná se o klasický případ bezpráví, kdy jsou nevinní lidé zbaveni práva na svůj majetek a trestáni tak za to, že nežijí trvale na území ČSFR, ačkoliv základní Listina lidských práv přinává člověku právo žít, kde uzná za vhodné. Ani v souvislosti s tímto porušováním práva jsem neslyšel nabádavý a varující hlas pana Rychetského ani pana Richtera.

Nesnažme se ohlupovat sebe navzájem ani svět kolem nás, byli jsme ohlupováni už dost dlouho. Máme v tomto ohledu nárok na změnu k lepšímu.

Ivo Pokorný