Anekdoty Valtra Komárka

 

Česká politická scéna nabízí nové anekdoty, v osudech i výrocích. Příkladů lidské nehoráznosti a bezohlednosti jsou plné noviny. Zlomyslní vtipálkové označují tzv. lustrační zákon za nehumánní a své nedávné (zlo)činy glosují jako legální. Někteří baví ostatní tím, jak na televizních obrazovkách převlékají oděvy – dámské publikum ale přichází zkrátka. Jiní chtějí učit hradní pány plavat. Lidé už stačili prohlédnout žertování těch, kdo v našich luzích a hájích slyší trávu růst a jaksi zastaraly žerty těch, kteří kontrolují rozkrádání toho, co patřilo všem, a některým především.

Požitek z vědomí nepravosti ale doposud nikoho nezabil. Vždy jen roztrpčil. Posledním šlágrem české politické hitparády jsou demagogicky cílené postupy a výroky soudruha Valtra Komárka, nyní již veřejně proklamovaného leadra ČSSD. Ještě na břevnovském této strany v březnu 199 jeho možný vstup do ČSSD pobavil celý sjezdový sál – tato eventualita byla spontánně odmítnuta. Dnes se stal soudruh Komárek „praporčíkem“ ČSSD a dlužno uznat, že prapor převodu komunistů do ČSSD třímá pevně a viditelně. Nabízí sice marky „jenom“ za 3,50 Kč a dolar za pouhých 5,50, ale i to se vyhrnutými rukávy určitě vylepší. Slovensku nabízí autonomní ekonomiku a všem nám ještě vyšší platy a ještě vyšší příspěvky od státu.

Soudruh Komárek ví, co dělá. Jako velekněz informačního království bolševického režimu disponuje chrámovými poklady všelijakých ústavů. Zná vůli bohů, a tak není problém dát vlastní stř¨raně třeba 39 % odpovědí – některým je pak konečně zalehko zasednout ke koaličním rozhovorům veřejně. Jistě, český národ již jednou poznal smrtelnou chorobu sociální demokracie – levičáckou úchylku. Demagogickými a záměrně neodpovědnými přísliby se ve dvacátých letech uchytila komunistická strana. Po válce pak byla ČSSD snad ještě aktivnější v postátňovací kampani než KSČ. I to soudruh Komárek zná a nic nemusí oprašovat. Půdu v Lidovém domě už měl připravenou dokonalou prací jeho činovníků. Ideový rozdíl mezi sociální demokracií ČSSD a komunismem se jim podařilo opět dokonale smazat. A to bylúčel.