--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Studničná Jitka č.: 782
Název: Kauza třetí odboj /nad novým návrhem poslanců FS/
Zdroj: NN Ročník........: 0002/003 Str.: 005
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Kauza třetí odboj Něco tady nehraje. Vláda i parlament se slovně distancují od komunistického režimu, avšak v okamžiku, kdy má dojít k činu, vláda couvá. Například taková samozřejmost, jako je uznání třetího odboje, je nepřekonatelným problémem.
Zákon o době nesvobody, dlouho opakovaně urgovaný nezávislým poslancem B. Hubálkem, už máme, podařilo se uzákonit lustrace a zakázat propagaci třídního boje pod trestem vězení až pěti let. Vůči obětem komunismu je to všechno žalostně málo. Je to přes 8 000 mrtvých - ubitých při výsleších, zavražděných ve věznicích, zabitých při útěku z koncentračních táborů a popravených. Jsou to statisíce diskriminovaných, okradených, připravených o možnost studovat nebo pracovat ve svém oboru. Je to nespočítatelné množství vyhnaných za hranice vlasti, o kterých Rafael Kubelík říká, že opustili svou vlast, aby nemuseli opustit svůj národ a zradit své svědomí, a na jejichž adresu Jiří Dienstbier prohlašuje, že nemuseli odejít, protože pokud se politicky neangažovali, mohli si žít vcelku pokojným životem, i když v marasmu - tedy životem, který prezident Václav Havel kvalifikuje jako náš společný podíl na vině za devastaci státu.
Volání po uznání třetího odboje neutichá, je naopak stále hlasitější. Společný návrh zákona poslanců KDU J. Luxe, J. Cuhry, J. Fričara a nezávislého B. Hubálka, podaný před nedávnem, se jmenuje (snad pro averzi některých lidí na číslovku tři) O protikomunistickém odboji. Cituji z paragrafu 1: "V souladu s čl. 23 Listiny základních práv a svobod se protikomunistickým odbojem rozumí odpor československých občanů proti komunistické moci projevený či projevovaný organizovaně nebo individuálně v době od 20. února 1948 do 17. listopadu 1989 veřejnými občanskými postoji nebo akty odporu, a to jak na území ČSFR, tak i v zahraničí." Návrh zákona o protikomunistickém odboji zcela jednoznačně kvalifikuje, kdo je účastníkem odboje a kdo není. Aby se za oběť komunistické zvůle nemohl vydávat někdo, kdo byl svými spolusoudruhy poražen v rámci nikdy neutuchajícího boje o pozice uvnitř samotné KSČ, vylučuje paragraf 8 z odboje všechny komunisty. Vztah mezi KSČ a jejími oběťmi tak konečně dostává logiku, která tu doposud nebyla, o čemž svědčí fakt, že prvními rehabilitovanými byli právě lidé, o kterých se zmiňuje v předchozí větě.
Tento zákon se ovšem nespokojuje jen s proklamacemi, statutem odboje, kategorizací jeho účastníků a dalšími formálními věcmi, u kterých mnohé podobné snahy, bohužel, často končí. Řeší věc do důsledku: požaduje nejen plnou morální rehabilitaci, ale také plné odškodnění a přiznání zvláštního zvýšeného důchodu. Za účelem přiznání těchto práv navrhuje jmenování komisí při krajských soudech. Práva se dědí, to znamená, že jsou přiznána i mrtvým, a přecházejí na jejich děti, případně jiné dědice (manžel, rodiče).
V ş 12 je řeč o morálním tribunálu, který zhodnotí podíl odpovědnosti představitelů KSČ za úpadek morálních, společenských, ekonomických a politických hodnot a zároveň také posoudí možnost trestně právní a občanské odpovědnosti pro účely předání věci příslušnému soudu.
Zdá se, že je to poprvé, kdy se na Listinu základních práv a svobod, zneváženou a zneužívanou na ochranu nejrůznějších ničemů, odvolává někdo, kdo chce s její pomocí bránit práva slušných lidí. Listině samotné tak autoři návrhu zákona vracejí její skutečný smysl.
Nedávno jsem někde četla, tuším ve Studentských listech, že Zákon o době nesvobody je bezzubý a vůbec na nic. Krátkozrakost autora tohoto výroku je obdivuhodná. Význam zákona nespočívá v jeho pouze proklamativním a - jak jeho kritik správně odhadl - v soudní praxi víceméně nepoužitelném paragrafu, ale v tom, že prorazil po dva roky neproniknutelnou zeď, stavěnou z velmi tvrdého kamene a z estetických důvodů zakrytou sametovým přehozem.
Bez tohoto prvního kroku by nebylo možné udělat žádný další. Nezapomeňme, že zákonná soustava je ucelený souhrn vzájemně propojených a navazujících norem. Původní zákon o 3. odboji neměl šanci na úspěch právě proto, že jakákoliv návaznost na cokoliv chyběla.
Je ovšem otázkou, zda zákon současný parlament vůbec stihne projednat, protože času mnoho nemá. Má "na skladě" volební zákon, ústavu, novelizace zákonů o federaci a další velmi důležité věci, z nichž mnohé pravděpodobně přejdou do programu nově zvoleného Federálního shromáždění. Práce stávajícího by měla začátkem předvolební kampaně ustat, a to je už jen pár týdnů.
Jitka Studničná
Poznámka redakce:
Ve zmíněném návrhu zákona o Protikomunistickém odboji bohužel chybí výchozí axion, ze kterého je nutno vyjít a při jehož opomenutí se celý zákon stává právně i logicky nesmyslný! Je to - 2 alternativního zákona o 3. odboji, sestaveného Miroslavem Dolejším.
ş 2
Komunistická strana Československa zločineckou organizací (1) Komunistická strana Československa (dále jen "KSČ") svou politikou po únorovém puči v roce 1948 naplnila skutkové podstaty zločinů proti lidstvu, zejména zločinů proti lidskosti. Proto se prohlašuje za zločineckou organizaci.
(2) Za spáchané zločiny vymezené mezinárodním právem a trestné činy podle československého trestního práva budou dohnáni k odpovědnosti pouze ti bývalí členové KSČ, kteří se zločinů a trestních činů dopustili. Uplatnění principu kolektivní viny je nepřípustné.
(3) Bývalí členové KSČ, kteří se nedopustili jednání uvedeného v odst. (2), jsou právně bezúhonnými občany a jakákoliv forma jejich diskriminace je nepřípustná.
Obsah ş 2 totiž představuje i podle našeho názoru výchozí moment pro uzákonění antikomunistického odboje. Bez prohlášení KSČ za zločineckou organizaci nelze třetí odboj právně definovat.