--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Blažek Pavel č.: 791
Název: Bitvy u Tachova I
Zdroj: NN Ročník........: 0002/003 Str.: 018
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Při návratu z cest po západních Čechách v polovině ledna mně v mysli ožily dva roky staré děje z Václavského náměstí, jichž se Západočeši z pohraničí ve větší míře zúčastnili poprvé ve středu 22. listopadu 1989. Obtěžkáni tiskovinami v diskutujících hloučcích po ukončení mítingu pozorně poslouchali a vyzývali Pražany, aby vydrželi ještě týden, než události dají do pohybu i na svých okresech, ovládaných mnohaletým strachem z důstojníků armády a Pohraniční stráže, Veřejné a Státní bezpečnosti, sekretariátů a organizací KSČ, Lidových milicí, komunistických soudů a prokuratur, prospěchářského lokajstva bez vlastností, vzájemného propletence příbuzenských vztahů a moci, sloužící jen jejich prospěchu a výsadám. Nedostatek informací v televizním a rozhlasovém vysílání a záhadné výpadky v distribuci tisku lidé z pohraničí řešili každodenním cestováním mezi Prahou a svými bydlišti a pracovišti. Jejich statečnou politickou práci těch dnů asi nejlépe vystihují burcující slova Marseillesy se silou polnice: "Vzhůru, děti vlasti, den slávy nadešel!"

Zaskočen živými obrazy jsem zjistil, že ve mně dosud nevyhasly mohutné city listopadové doby a pohnutí, s nímž jsem se z perónu díval na noční vlaky mizející ve vršovickém tunelu v jejich cestě na západ, která pro ně znamenala cestu do nejistoty, jíž pohrdali slovy: "Když nedojedeme, přijedou jiní!" S pohledem upřeným k jícnu vršovických tunelů v mém srdci doznívala jejich slova odhodlání zbavit se komunistického jha a znovunalezená slova o lásce k vlasti. A ani v koutku duše mě nenapadlo, že tito lidé budou znovu biti.

Jobův zápas pana Jaroslava Černého

Horník uranových dolů v invalidním důchodu pan Jaroslav Černý dostal v listopadu 1989 při utváření Občanského fóra důvěru horníků a tachovských občanů. Byl zvolen jedním z mluvčích pro přímý a neúplatný charakter a důsledný protikomunistický postoj spojený s nedůvěrou vůči Obrodě a kabinetnímu politikaření, pod jehož pláštěm spolu s kariéristy nastoupily podle známých pokynů do akce záložní agentury StB a KSČ. Osobnosti typu pana Černého jim byly nebezpečné na všech úrovních a místech tak, že není okresu, kde bychom se nesetkali s jejich politickou, občanskou a morální likvidací s nemilosrdností typickou pro estébácký a komunistický rukopis.

Na Tachovsku se po bitvách o to, kdo bude v čele místních a okresních orgánů Občanského fóra, od ledna 1990 rozpoutaly boje o personální obsazení funkce náčelníka SNB. Skupina současného přednosty Okresního úřadu v Tachově pana Kamila Báči (Sdružení vojenská obroda) do uvedené funkce mistrnou taktikou "kulatých stolů pro vybrané politické síly" prosazovala kapitána JUDr. Evžena Šollara (II. správa StB). Pan Jaroslav Černý ještě v době lednových jednání pochopil, že je manipulován a podpis ve prospěch estébáka Šollara odvolal. Nemlčel o tom, že se tajné kulaté stoly dějí za účasti předsedy ONV a nynějšího okresního hejtmana Báči přímo v Šollarově bytě pod taktovkou "černých sešitů" a veřejně oznámil, že při jednání na Krajské Občanské komisi v Plzni proti panu Šollarovi vystoupí s dalšími závažnými sděleními. Nesametové plány nepřátel sametové revoluce tím byly ohroženy natolik, že s podporou předsedy okresní Občanské komise Rudolfa Pahoreckého byl bez jakýchkoliv věcných důkazů pan Černý veřejně prohlášen předsedou ONV Tachov Kamilem Báčou za spolupracovníka StB a tímto nařčením politicky zkompromitován, občansky a morálně ponížen a zasažen v osobním a rodinném životě. Dobře mířený nemilosrdný úder do nemocného srdce Jaroslava Černého ho nesrazil. Vržen do role starozákonního Joba neztratil víru a podstoupil soudní boj podle zákona na ochranu osobnosti, v němž se prokázalo po opakovaných žádostech pomluveného, i cestou lustrace, že přednosta Okresního úřadu v Tachově pan Kamil Báča neunesl břemeno soudního důkazu, a že svého politického odpůrce křivě nařkl. Soud prvního stupně uložil panu přednostovi povinnost veřejné písemné omluvy v tisku. Přiznání práva pana Černého na náhradu nemajetkové újmy v penězích soud zamítl. Právní zástupce ji požadoval ve výši sto tisíc korun. Uvedenou částku Jaroslav Černý chce věnovat fondu Výboru dobré vůle paní Olgy Havlové. Po vyhlášení rozsudku 13. ledna 1992 mně na otázky se sobě vlastním temperamentem odpověděl: "Od Báči bych nevzal kůrku chleba, ani kdybych měl umřít hlady, ale do fondu paní Olgy Havlové platit bude." Zdá se, že tato tachovská bitva ještě neskončila.

Nezávislost soudu a JUDr. Michaela Vrzalová Předsedkyně senátu Okresního soudu v Tachově paní JUDr. Michaela Vrzalová novináře ve velké oblibě nemá. Při jednání 13. ledna 1992 nepovolila užití diktafonů s odůvodněním, že by nahrávání znevýhodnilo účastnické strany, které podobným přístrojem nedisponují. Nabídku rozmnožení nahrávky a jejího předání účastnickým stranám nepřijala. Problém mimo soudní jednání doplnil jeden tachovský občan vlastní zkušeností. Před rokem v otázce sporu Černý versus Báča zaslal příspěvek redakci Tachovské jiskry, jenž nebyl otištěn. Vedoucí redaktor zmíněného časopisu pan Kadlec (člen KSČ) to zdůvodnil autorovi následujícím vysvětlením: "Paní předsedkyně senátu JUDr. Vrzalová mně řekla" (to jest vedoucímu redaktoru Jiskry panu Kadlecovi) "abych článek o sporu pana Černého s panem Báčou neuveřejňoval proto, že je vše v šetření s tím, že má obavy z toho, že by tisk ztížil jednání a rozhodování soudu." Stanovisko JUDr. Vrzalové a jednání vedoucího redaktora Jiskry nepotřebují komentáře. Jsou dostatečným důkazem toho, jak to na Tachovsku chodí.

Pozorné studium zápisů z jednání, které jsou výsledkem diktátu předsedkyně senátu spolu s formulací vyneseného rozsudku, vyvolává pochybnosti a otázky vztahující se k objektivitě vedeného jednání a rozsudku, nebo jejich profesionální úrovni. Svědek Rudolf Pahorecký se ve svých výpovědích dovolává povinnosti zachovávat mlčenlivost podle zákona číslo 102/71 Sbírky a návazných předpisů a žádá o zproštění mlčenlivosti. Předsedkyně senátu ho podaždé vlídně upozornila na to, že nejde o věc v kompetenci soudu. Přitom na žádost právního zástupce odpůrce o podnět soudu ke zproštění mlčenlivosti svědka Pahoreckého ze dne 30. září 1991 v zájmu důkazů soud vůbec nereagoval a neučinil potřebné kroky ve prospěch objektivity soudního rozsudku a hodnocení morální způsobilosti svědka, který se ve svých výpovědích dovolává povinnosti mlčenlivosti a vzápětí vypovídá, že také rozšiřoval zpochybňující zvěsti o panu Černém, čerpající údajně právě z těch dokumentů a činností, jež byly předmětem utajení!!! Tentýž svědek při jedné výpovědi tvrdí, že byl lustrován v rámci lustrace členů Občanských komisí, ale při další výpovědi na otázku, zda byl lustrován, odpovídá: "Nebyl jsem lustrován." Jen v hospodě platí "řeč se vede, pivo teče." Neboť hospodský není soudce.

V pondělí 13. ledna 1992 porada senátu o vyneseném rozsudku trvala padesát minut. Paní předsedkyně místnost jednací síně, kde se porada konala, několikrát opustila a trávila čas ve své pracovně vybavené telefonem. Nejdelší interval těchto pobytů trval dvanáct minut...

Pan přednosta Báča se vynesení rozsudku nezúčastnil. Odešel hned po ukončení výslechu svědků. Využil svého práva na nepřítomnost. Rozsudek sám je hoden citace.

"Odpůrce je povinen uveřejnit v deníku NOVÁ PRAVDA omluvu navrhovateli" (zde jsou v textu škrtnuta slova "následujícího znění" - doklad o původním dobrém záměru?) "v tom smyslu, že navrhovatele označil za spolupracovníka StB, ačkoliv o tom neměl spolehlivé informace a lustrací, kterou na žádost Okresního soudu v Tachově provedla Federální informační služba FMV, bylo zjištěno, že v příslušných evidencích se nenachází žádný záznam, který by svědčil o jakémkoliv druhu spolupráce navrhovatele s bývalou StB.

Návrh na přiznání práva na úhradu nemajetkové újmy v penězích se zamítá.

Odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli jako náhradu nákladů řízení částku 3.084,- Kčs do 15ti dnů od právní moci rozsudku." Pan Černý dostal kost. Byl v řízení pošpiněn, pan Báča neunesl břemeno soudního důkazu a musí se omluvit. Nezávislý senát mu přitom nestanovil povinnost v časovém údaji - do kdy od platnosti rozsudku, ani v textu omluvy - pan přednosta okresního úřadu má napsat cosi ve smyslu něčeho podle svého uvážení. Bez povinnosti úhrady vážné politické, občanské a morální škody způsobené v dobré víře v zájmu vlastních cílů. Pan Báča je okresní hejtman, osmašedesátník a člen Vojenské obrody. Pan Černý je antikomunista a invalidní horník... Už je to zase tady, nebo to tu je pořád???

Stopy, fakta, svědectví

V listopadu 1989 proti komunistickém režimu na Tachovsku rozhodně vystoupili horníci uranových dolů a skupiny kolem signatářů Charty 77, z nichž po odchodu Jaroslava Vondráka do exilu na okrese zbyli jen pánové Petráň, Kahovec, Šmíd a Koucký. V prosinci a zejména v prvních měsících roku 1990 se v Občanském fóru kromě agenturních skupin StB a KSČ prosadila zejména Obroda se svými odnožemi typu Sdružení vojenské obrody, funkcionáři kolaborantských stran Národní fronty a vybrané osobnosti z některých podniků a institucí. Tento soubor využil kooptačních procesů k rozmisťování svých kádrů do mocenských pozic a vyřadil většinu osobností, které stály po 17. listopadu 1989 v první řadě. Případ pana Černého svědčí o tom, že se v mocenském boji na prostředky moc nehledělo. Ve hře nebyly jen nové kariéry a moc, nýbrž i majetky...

V politickém vývoji tachovského okresu a jeho nebezpečně levicovém utváření sehrál významnou roli zejména pan Báča ve funkci předsedy ONV a později přednosty okresního úřadu. Bitva o prosazení příslušníka StB Šollara do funkce okresního náčelníka SNB měla všechny neřesti komunistických praktik od útoků na odpůrce, prostě jakékoliv mravnosti, přes tajná jednání "vybraných politických sil", opatřování potřebných dokumentů manipulací s lidmi, budování osobní moci atd. Na jednom z dokumentů z ruky pana Báči lze proces přiblížit a ukázat typické metody ovládání okresu. Nejsou složité.

V lednu 1990 plán na prosazení Šollara ohrozili členové OF Černý a Dranko, kteří se připravili k rozhodnému vystoupení na připravené jednání 25. ledna 1990. Z jednání byli vyřazeni tak, že se bez jejich vědomí věc projednala o den dřív:

Jednání na OS SNB: 24. 1. 90, 18.00 hod. Přítomni za OF: Báča, Pouba (OF Bezdružice)

za KS SNB: pplk. JUDr. Moltaš

za OS SNB: pplk. JUDr. Hudeček, kpt. JUDr. Šollar a dále p. Haasová (OV ČSL), vikář p. Holešovský, zástupci LZ Přimda, Kynžvart, p. Hála aj. - celkem asi 25 osob.

Projednána otázka důvěry při ustanovení do funkce náčelníka OS SNB - podle vyjádření všech přítomných (včetně 3 přísl. VB), na doporučení MV JUDr. Sachera a OF TC od 1. 2. 90 ustanoven do funkce kpt. JUDr. Šollar. Ukončeno ve 21.00 hod.

O zmanipulovanosti jednání svědčí odkaz na doporučení OF, z jehož signatářů byl přítomen jen pan Báča, zařazení Kynžvartu do tachovského okresu, záhadný údaj "celkem asi 25 osob", záhadné doporučení JUDr. Sachera, účast pouhých dvou členů za OF. Pro neznalé zde vztahy Báča - Šollar doplňuje pan Pouba, o němž celé Bezdružicko ví, že se panu Šollarovi staral o ovce.

Kapitán StB Šollar se 1. února 1990 funkce skutečně ujal, ale pro odpor občanů byl po několika dnech sesazen podplukovníkem JUDr. Moltašem. Poslední pokus o prosazení Šollara překazil 24. května 1990 pan Černý za cenu vlastní denunciace, jíž opět předcházelo sezení vybraných politických sil v bytě pana Šollara za přítomnosti předsedy ONV pana Báči. Náhradní varianta počítající s bývalým náčelníkem StB tachovského okresu majorem Pleskačem nevyšla jisté skupině rovněž. Nakonec osmašedesátníci prosadili do funkce náčelníka SNB exponenta minulého režimu a KSČ pana Františka Rubáše, předsedu MNV Erpužice a vedoucího odboru místního hospodářství ONV Tachov, který nyní vykonává funkci okresního ředitele Policie České republiky.

Pana Kamila Báču čekala ještě dohra, v níž si vědomě pomohl lží. V červnu 1990 po prohrané bitvě o Šollara redaktorům Nové pravdy na jejich otázky v rozporu se svědky, fakty a dokumenty, řekl: "Pana Šollara znám jenom jako souseda, když se potkáme, pozdravíme se, a to je všechno. Vím, že neprošel jako bývalý příslušník StB prověrkami a celá věc je pro mne passé." (Nová pravda, 27. června 1990)

Občanům Tachovska není lhostejné, kdo jim vládne, kdo má ve funkci přednosty okresního úřadu největší moc v Radě obrany, hlavní slovo v ekonomických a dalších otázkách. Po zkušenostech s panem Kamilem Báčou politické strany středu a pravice požadují jeho bezpodmínečné odvolání z funkce z následujících důvodů. 1. Proti kandidatuře pana Báči se postavili představitelé téměř všech politických stran a hnutí ještě před jeho jmenováním. Ministerstvo vnitra České republiky a vláda k tomu nevzaly zřetel přesto, že varovná a protestní upozornění byla adresována panu Lisovi a panu Fišerovi již na jaře 1990, kdy se "ztratily" protikandidatury adresované KC OF v Praze.

2. Zneužívání pravomocí a nemorální jednání. 3. Protěžování zástupců KSČM, členů KSČ, příbuzných a členů StB a lidí bez kvalifikačních předpokladů při obsazování funkcí v orgánech státní správy.

4. Dezinformace veřejnosti, pomluvy spoluobčanů, vyvolávání atmosféry strachu.

Pavel Blažek

Pokračování Bitev u Tachova najdete v příštím čísle