--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Blažek Pavel č.: 792
Název: Podkarpatští Rusíni opět vstali z hlubokého snu
Zdroj: NN Ročník........: 0002/003 Str.: 020
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Rusínský národ žije od doby stěhování slovanských kmenů v kotlině pod jižními svahy karpatského oblouku. Je známý již z kronik raného středověku. Po zhroucení Velkomoravské říše, k níž předci Rusínů patřili stejně jako naši předkové, byli kronikáři nazýváni slovem Rutheni. Na středověkých mapách a v písemných zprávách se s nimi setkáváme v oblasti jihovýchodního Polska, Haliče, Volyně, Bukoviny a Podkarpatí. Ve svých pohnutých dějinách dokázali dojít až k prahu třetího tisíciletí po Kristu.
Při posledním sčítání obyvatel SSSR v lednu 1989 se v Podkarpatí k rusínské národnosti přihlásilo 940 tisíc obyvatel z celkového počtu 1 252 000 lidí. Rusíni tvoří národnostní menšiny v USA, kde jich žije 700 tisíc, v Kanadě, v Československu, Polsku, Rumunsku a v Jugoslávii. Z vlasti odešli v důsledku útisku a chudoby do mnoha dalších zemí. Organizováni jsou v Radě světové asociace Rusínů. Nejvřelejší vztah mají k Československu, Čechům a Slovákům. Nejznámějším Rusínem dvacátého století je Andrej Varhola - Andy Varhol. Vztah rodiny Varholů k československé vlasti vyjadřuje velkorysý dar děl Andy Varhola rodnému kraji na Medzilaborsku.
Současná zahraniční politika Československa reprezentovaná vedoucím představitelem Občanského hnutí Jiřím Dienstbierem se k Rusínům chová bohužel stejně hanebně jako politika bývalého komunistického režimu a poválečné vlády Národní fronty, která byla odstoupením Podkarpatské Rusi smlouvou s SSSR v roce 1946 zradou rusínského národa, srovnatelnou s mnichovskou zradou Francie právním uznáním stalinského referenda, které postavilo Rusíny tváří v tvář genocidě za přímé spoluúčasti československých komunistů a kolaborantských stran Národní fronty.
Rusínský národ a střední Evropa
Historicky, kulturně a geopoliticky Rusíni patří k Čechům, Slovákům, Polákům a Lužickým Srbům. Rusínská kultura má společný zdroj zejména s Čechy a Slováky na Velké Moravě a v Cyrilo-Metodějské misii. Podle historických analýz Františka Dvorníka a PhDr. Pavla Kocka jsou rusínský národ a rusínská řeckokatolická církev přímými dědici a jedinými autentickými nositeli kultury, která se zrodila příchodem patronů Evropy - sv.Konstantina-Cyrila a sv. Metoděje v roce 863, jež dosáhla rusínským jazykem, cyrilicí, staroslověnskou liturgií a věrností Římu naší současnosti přesto, že Rusíni prožili krutá údobí útlaku a asimilačních tlaků, jimž mimo Podkarpatí podlehli. Slovo Rutheni - Rusíni ve středověku označovalo lid věrný Římu, vyznávající v katolickém prostředí Polska a Uher staroslověnskou liturgii a užívající při mši hudební nástroje z doby arcibiskupa sv. Metoděje s literaturou psanou cyrilicí a úctou k hlaholským textům. Bohoslužba s metodějskou instrumentací se v rusínských oblastech udržela až do doby vrcholného středověku. Na Krakovsku se s ní setkal ještě Karel IV. Byl svědkem toho, že sv. Cyril a sv. Metoděj byli kladeni na úroveň apoštolů, že svátek Metodějova nástupce sv. Gorazda, 17. července, byl řazen k nejvýznamnějším svátkům.
Rusínská řeckokatolická církev a kultura představují to, co Kosmas zamlčel a co se Karel IV. snažil uchovat a rozvinout založením Emauzského kláštera.
Po pádu Velkomoravské říše sdíleli Rusíni se Slováky společný osud v rámci Horní země Uherské koruny. Součástí Kyjevské Rusi nikdy nebyli přesto, že se s těmito tvrzeními pro 10. a 11. století setkáváme zejména u ruských a ukrajinských historiků, kteří manipulací s fakty a rozmáchlou rukou při rekonstrukci historických map vytvářeli a vytvářejí ideový arsenál pro politiky velkoruského a v současnosti zvláště nebezpečného velkoukrajinského či kyjevského nacionalismu, který se velmi ochotně sžil se Stalinovým rýsováním hranic a chce jít ještě dál. Se vznikem Československé republiky se Podkarpatská Rus stala její součástí na základě vůle Rusínů v USA a na Podkarpatí s podporou Francie při mírových jednáních. Maďarsko uznalo jižní hranice Podkarpatské Rusi 4. června 1920 a potvrdilo podpisem Trianonské smlouvy. Bludný kruh se uzavřel, ale hospodářská, sociální a kulturní situace zde v době vzniku ČSR byla ještě vážnější než na Slovensku. Rusíni přijali českou pomoc vděčně a léta 1918 - 1939 považují za nejkrásnější období svých dějin. Rusíni a Mnichov
V rusínském národě nenajdeme politiky typu Andreje Hlinky, Tuky, Sidora, Tisa a podobně. Hrozbu rozpadu republiky lidé v Mukačevě prožívali stejně bolestně jako v Praze.
Po Mnichovu řízenou destrukci republiky nezastavilo ani udělení autonomie Slovenska a Podkarpatské Rusi 12. října 1938. Německo odpovědělo tzv. Ribbentropovou linií a Vídeňskou arbitráží 2. listopadu 1938, která znamenala další územní ztráty zejména na jižním Slovensku a Podkarpatské Rusi. Po zoufalém pokusu udržet Slovensko tzv. pučem generála Homoly v noci z 9. na 10. března 1939 - vyhlášení stanného práva na základě rozkazu ministra obrany generála Syrového a sesazení Jozefa Tisa prezidentem Háchou - přišel 15. březen 1939. Na Podkarpatské Rusi se v tento den vyhlášením Podkarpatské republiky Msgre. A. Vološin pokusil o poslední odpor. Republika netrvala ani čtyřiadvacet hodin. Msgre. Vološin před postupujícími vojsky uprchl přes Perečín do Prahy. Maďaři okupaci dokončili 18. března 1939. Rusíni se stali prvním okupovaným národem stejně jako Češi.
Praha byla útočištěm části politických představitelů rusínského národa až do Pražského květnového povstání, kdy je 8. května 1945 s podporou členů KSČ začaly zatýkat předsunuté oddíly NKVD a odvádět do tajně připravených věznic. O několik dnů později byli převezeni do moskevské Lubjanky, v níž Msgre. Vološin podlehl mučení.
Mučednická smrt Msgre. Vološina je symbolem osudu Rusínů po roce 1944, kdy začalo osvobozování Podkarpatské Rusi Rudou armádou, kterou obyvatelé ke zděšení politruků - komisařů a důstojníků NKVD vítali československými vlajkami.
V listopadu 1944 bylo v mukačevském kině "uděláno první referendum" a začaly být vytvářeny "lidové výbory" - tzv. trojky především z řad nerusínů a kriminálních živlů (zhlediska stalinské terminologie tzv. sociálně blízkých), které mohly na místě odsoudit i k smrti. Lidové výbory organizovaly také referendum - podpisovou akci o připojení Podkarpatské Rusi k Ukrajině. Referendum podpisovaly i děti vycházející ze školy. Soutěžily v počtu podpisů, podepisovaly se dvacet a vícekrát. Na venkově byl podpis poukázkou na trochu potravin a soli, nezbytných k přežití, na litr petroleje ke svícení. Přesto se mnoho lidí zdráhalo podepsat, nebo podpis odmítlo s nadějemi upřenými k Praze. Z nich NKVD sestavovala seznamy pro soudy lidových výborů a genocidní plány Kyjova a Moskvy.
Genocida rusínského národa
V roce 1946 podepsala vláda ČSR smlouvu se SSSR, v níž byly Československem uznány výsledky "referenda". Smlouva otevřela stavidla genocidy. Každý dvacátý Rusín byl odvlečen na Sibiř nebo na Volyň. Většinu pracně vychované inteligence za naší pomoci a podnikatelské vrstvy nenávratně pohltila Sibiř. Ostatní museli do volyňských vesnic místo těch Čechů, kteří se vrátili do vlasti. V témže roce se Podkarpatská Rus stala Zakarpatskou Ukrajinou a Rusíni Ukrajinci. Podle PhDr. Hořce je přitom rozdíl mezi rusínštinou a ukrajinštinou minimálně takový jako mezi češtinou a slovenštinou. Vysvětluje to na jednoduchém příkladě. Ukrajinský výraz pro "ano" je "da". Rusín řekne "ajno". Zahrada se ukrajinsky řekne "ohorod", ale Rusín poví "sadína". Hlavní úder však směřoval proti rusínské řeckokatolické církvi. V roce 1946 byla tato páteř rusínské kultury a národa zakázána. Kněží, kteří nepřestoupili na pravoslaví, byli deportováni a uvězněni. Rusínské knihy přestaly vycházet, ve školách nastoupila ukrajinština s ruštinou. Politika genocidy směřovala také proti krajině. Za pětačtyřicet let byly těžce poškozeny lesy, země se proměnila ve vojenské nástupiště s veškerou bezohledností, o níž jsme se mohli sami přesvědčit po odchodu okupačních vojsk. Mohutný radarový systém u Mukačeva je zdrojem elektromagnetického smogu. Mají zde být v podzemí strategické zbraně a objekty podobné irkutským se třemi chladícími věžemi reaktorů. K Mukačevu byly pravděpodobně předislokovány letecké síly z Milovic. Politika KSČ proti Rusínům na Slovensku kopírovala sovětský vzor. Ztělesňoval ji do svého zatčení Gustáv Husák, jemuž Slovenská národní rada a pánové Čargonurští, Mikloškové a další prokázali před nedávnem pod rouškou pseudohumánních slov a slovní ekvilibristiky s křesťanskými hodnotami vysoké pocty.
Rusínská řeckokatolická církev byla v roce 1950 zakázána, kněží uvězněni podle klíče NKVD. Rusíni byli prohlášeni za Ukrajince, ve školách se vyučovalo o Zakarpatské Ukrajině atd.
Pavel Blažek
Dokončení v příštím čísle