Po
přečtení článku Vydří samet ze dne 17.2.1991, otištěného pod značkou (arp),
který byl reakcí na můj článek "„Špígl -–noviny do blbé rodiny“,
zveřejněný v TRK č. 8, jsem byl přesvědčený, že když je napsaný v tak
neinformativní rovině, že ho nemohu nechat bez povšimnutí. Mí přátelé byli však
jiného názoru a já postupně také, protože si uvědomuji, jak rozsáhlou negativní
moc Špígl má hlavně tam, kde je nedostatek jiných tiskovin. Je to obzvláště
znepokojující také kvůli tomu, že se má tato situace ještě více vzhledem
k síle monopolizaci distribuce tisku, v jejímž pozadí jsou opět
komunisticko estébácké mafie. Dochází již k drtivému tlaku na
distributory, kteří jsou zatlačováni do nepočetných prodejních budek s extrémně
vysokým nájmem. Získají je proto pouze ti finančně nejsilnější. Tím se však
právo na svobodný přísun informací dostává do iluzorní polohy. Například
v Brně tyto firmy kontrolované komunisty nerozšiřují již ani tak umírněný
pravicový tisk, jako je Metropolitan, Český deník a Kubátovy Zemědělské noviny.
Zato Špígl, Rudé právo, Naše pravda, Svobodné slovo, Mladá fronta a další jsou
naopak upřednostňovány. Připomínáme, že tento rok byl přijat protimonopolní
zákon. Poslanci by tedy měli interpelovat zodpovědného ministra, v kterém
případě byl již použit.
Značka
„arp“ mi nejenže nevyvrátila tak závažné a¨rgumenty, jaké jsem o činnosti
Špíglu zveřejnil, ale dokonce svým nablblým plácáním bez jakýchkoliv
konkrétních faktů mnohé z nich potvrzuje. A jestliže někdo považuje za
skutečně „smysluplné a koncepčně perspektivní“ takové osoby jako Ivan Sviták (o
kterém se již kdysi vyjádřil profesor Václav Černý, že je to člověk
intelektuálně neukázněný) či soudruzi Komárek a Trnka, pak to buď nemyslí
vážně, nebo nemá jasno v té nejelementárnější společenské realitě. Jedno
je již jisté, Špígl dovede reagovat, ale nedovede vyvrátit závažné argumenty.
Ve svém článku jsem uvedl, jak manipuluje vědomím občanů senzačními palcovými
titulky mající z běžného problému udělat bombastickou tragédii, jak hraje
tesklivými housličkami na sentiment starých struktur, vyvolává ve svých
čtenářích strach ze životních obtíží, které uměl odstranit pouze plný
socialistický žlab, že tu může excelovat estébák Růžička alias poručík Zifčák,
který si tak dělá reklamu a před soudním procesem a Špíglu zachraňuje klesající
náklad, že se tu nekritizují, ale osočují vládní představitelé a zaměstnanci
FMV, že Špígl podporuje podivní levicová seskupení, která kdyby se byla schopná
vyjádřit jasněji, jsou evidentně komunistická. Zcela zjevná a nepřehlédnutelná
je přízeň věnovaná bývalým příslušníkům StB, SNB a pozitivně lustrovaným
poslancům. Dojemná byla snaha listu o osobu V.Mečiara, vyvinutá v době
před jeho odvoláním z pozice premiéra slovenské vlády či obhajoba slušovického
DAK MOVA a jeho protagonistů. Vyzval jsem také veřejnost k zamyšlení nad
tím, komu Špígl nevěnuje pozornost vůbec. Není také bez zajímavosti, jak Špígl
ve své reakci přešel bez povšimnutí moji větu, „6e se ve všem chová záludně a
zběsile jako pravý estébák z časů totlity“. K tomu dodávám, že se
jeho „osvětová kampaň, kterou pořádá na venkově se stranou socialistickou,
jejichž špičky se podle našich informací doslova hemží pozitivními agenty StB,
jeví značně nebezpečnou. Nesmíme zapomenout, že komunismus – toto spiknutí
neschopných – sází právě na nespokojenost těch, kteří dávají přednost lenosti a
marasmu. V tom mu Špígl po všech stránkách svými dezinformačními akcemi
připravuje všude cestu. Špígl se zastává i takových nehorázností, jako je nošení
Davidových hvězd, které se komunisté neštítili ukrást ani obětem fašismu,
chválí protestní hladovku soudruha Svobody, ale především nepíše o situaci
v parlamentech, kde levicoví
hlavně komunističtí poslanci sabotují přijetí nových zákonů. Naprosto ho
nezajímá, že z faktů o hlasování, kteé by mělo co nejvíce novin zveřejnit,
jasně vyplývá, kdo bere tak vysoký plat za svoji nerozhodnost či častou
nepřítomnost. Nestará se o to, že mezi těmi nepřítomnými jsou i někteří agenti
StB, kteří takto maří čas sháněním důkazů o své nevině namísto toho, aby třeba
z hlediska ohledů na funkčnost parlamentů odstoupili.
K tomu,
aby se u nás rozvinul kvalitní politický život vedoucí k vládě, která by
svůj mandát již nečerpala z pouhého efektu změny režimu, k tomu je
třeba seznamovat veřejnost jak se situací ve stranách, tak v parlamentech.
Je to nutné především proto, aby lidé v příštích volbách věděli, koho mají
volit. A na tomto úseku, mimo bulvární zmatenost, vyhovující vkusu zblblých
lidí, nedělá Špígl naprosto nic. A třebaže se snaží vlísat do stejné roviny
s Ty rudou krávou, pro soudného čtenáře je tento rozdíl již jasný. Značce
„arp“ nakonec ještě připomínáme, že pokud se nejedná o konkrétní fakta, pak se
jedná o pouhé její halucinace. A je pouze na rozhodnutí čtenářově, jestli má
ještě čas a chuť halucinovat spolu s ní.
Luboš Vydra