Otevřený dopis Lenky Zenkové, členky předsednictva SPR-RSČ a místopředsedkyně Mimoparlamentního sněmu republikánů a sympatizující veřejnosti

Vás všechny oslovuji, je vyvoláno mu velikou obavou o soud naší vlasti a republikánského hnutí v ní.

Je mi třicet let, mám tři děti, kterým, stejně jako Vám, přeji jen to nejlepší. Od revoluce jsem se v mnohém velice zklamala. Lék proti skepsi jsem nacházela ve stále intenzivnější práci pro SPR-RSČ. Postupoval jsem ve funkcích – od místní organizace přes zabezpečování tisku až do vedení strany a MPS i stranickou kandidátku pro nadcházející parlamentní volby.

Nyní se všeho zříkám! Činím tak klidně, uvážlivě, s vědomím toho, že budu vystavena štvanicím od Sládkových věrných. Už bylo vyhrožováno nejen mně, ale i mým dětem. Přesto Vám všem chci říci, jak jsem postupovala ve stranických funkcích, stále více jsem si uvědomovala, kolik nepravd a cílených podvodů je v politickém vystupování pana Sládka, jak profanuje svaté zásady republikánství, ostentativně porušuje závěry 1. Sjezdu SPR-RSČ a jak využívá stanov strany k likvidaci jakékoliv vnitrostranické demokracie. Odlišný názor, hledání efektivnějších, čestnějších a neintrikánských cest politického působení, nadřazení obecných zájmů společnosti nad partajními, to jsou pro Sládka hrdelní zločiny, které zatím trestá politickou smrtí. Z této strany odešli stovky oddaných členů ne proto, že by chtěli nebože by o tom rozhodly kolektivní orgány. NE!! Prostě je odepsal a vyhodil diktátor Sládek. Tento netolerantní „pan doktor“ sice vyžaduje, aby každý republikán chodil v bílé košili s kravatou, je však tak hrubý, že když ho někdo popudí, citovat ho, červenal by se i papír. Tragédie naší strany spočívá v tom, že si vytkla vznešené cíle a přitom je ochotna smiřovat se s krajně hrubými prostředky jejich dosažení. Dnešní kvalitu republikána formuje především slepá víra „Vůdce“, jezuitská, bezmyšlenkovitá poslušnost, demagogie a podobně. Chtěli jsme být jiní než komunisté, Sládek zavedl hrubé intrikánské prostředky a tak z nás udělal straníky totality. Věřím, že v naší vlasti lze obrodit skutečné republikánství, ale zkušenosti mne přesvědčily, že se to nepodaří udělat na půdě SPR_RSČ. Proto já i řada dalších vystupujeme ze „Sládkovy“ strany a pokusíme se prosadit republikánské ideály v jiné straně. Mohla by se řekněme jmenovat Svobodná republikánská strana.

Závěrem chci říci všem čestným republikánům, přátelé, zamyslete se nad tím, co jsem zde napsala, učinila jsem tak z principiálních důvodů a s chladnou hlavou. Vyhodnoťte si plnění sjezdových závěrů. Ptejte se, jak často se schází vedení strany, proč Váš Vůdce přispěl k rozložení zdravé opozice, proč z MPS udělal frašku přikyvovačů, kterým se však sám vysmívá, ptejte se, jak se to se stranickými penězi! Potom možná poznáte pravdu. Vaše místo pak bude po našem boku. Zatím se rozcházíme proto, že my jsme již pravdu o Sládkovi poznali.

Lenka Zenková